Reklama
 
Blog | Pavel Sikora

Avia versus Messerschmitt

Blíží se březen a nechvalné výročí zániku druhé česko-slovenské republiky. Ačkoliv v březnu 1939 bylo už dávno o všem rozhodnuto, obvykle se tou dobou vyrojí komentáře a úvahy, zda jsme se měli bránit či nikoliv. Pokusím se porovnat obě armády, které tehdy proti sobě stály v pohraničních horách jen v jediném, ovšem o to klíčovějším aspektu, a to jejich bojovém letectvu se zvláštním zaměřením na stíhací letouny. Ostatně už ve 2. světové válce hrálo letectvo jednoznačně klíčovou roli a vítězil ten, kdo ovládl vzdušný prostor nad bojištěm i týlem protivníka. Čs. armáda by neměla šanci uspět, jestliže by oblohu ovládly německé stroje - tím spíš, že i ty pohraniční pevnosti, které stály, byly až na vyjímky vyzbrojeny pouze lehkými zbraněmi, mnohá z navrhovaných děl (ale i ochranných vrat či zvonů) ještě nebyla ani ve výrobě, takže i kolem těch nejtěžších delostřeleckých srubů by posádky německých tanků s podporou ze vzduchu celkem snadno pronikaly do českého vnitrozemí řkouce "shoene Festungen, na ja, shoene".

STUDENÝM POTEM OROSENÁ ZEM
Nezdá se ti to,
nevzbudím se.
Má ruka orosená
při rozbřesku nepohladí
Já věřila ti.
A lžím, cos šeptával.
Teď hledím v prázdnotu.
Nedbám, co přijde.
Ale plakat… nebudu.

Už v roce 1933 Technický úřad německého ministerstva letectví vypracoval sérii studií, jejichž cílem bylo přepovědět, jak bude vypadat budoucí válka ve vzduchu. Výsledek byl dosti vizionářský a definoval čtyři klíčové typy budoucích bojových letadel, včetně jejich požadovaných parametrů: Rüstungsflugzeug I měl představovat vícemístný střední bombardér, Rüstungsflugzeug II měl být taktický bombardér, Rüstungsflugzeug III dvoumístný těžký bitevník a konečně Rüstungsflugzeug IV jednomístnou stíhačku.

Co tou dobou dělá čs. armáda? Zadává vývoj nové stíhačky. Narozdíl od převratné německé koncepce uvažuje čs. velení zoufale konzervativně, netroufá si vyměnit výbornou ovladatelnost a stoupavost dvojplošníků za vyšší rychlost jednoplošníků. Pohled na rychlosti dnešních bojových letadel ukazuje zcela jasně, kdo volil správně. Nicméně koncem května 1933 tak vzlétá první prototyp letounu z kreslícího prkna Františka Novotného pod označením Avia B-534, vzniklý přepracováním neúspěšného prototypu B-34, který měl problémy s hvězdicovým motorem R-29. Avia B-534 se stala patrně nejlepším stíhacím dvojplošníkem všech dob, bohužel se současně jednalo i o jeden z vůbec posledních bojových dvojplošníků světa.

Reklama

V Německu na jaře 1934 vzlétá první prototyp moderního sportovního jednoplošníku   Messerschmitt Bf 108 Taifun progresivní celokovové kontrukce s uzavřenou kabinou. Mnoho jeho konstrukčních prvků přebírá později Bf 109, Messerschmittův kandidát na Rüstungsflugzeug IV, jehož první prototyp vzlétá v květu 1935. Po mnoha peripetiích nakonec Bf 109, konstrukce firmy, která původně do soutěže ministerstvem z důvodu osobních antipatií vůbec nebyla přizvána,  v soutěži vítězí. To už je mezitím v příkrém rozporu s versailleskou smlouvou zřízena Luftwaffe. Zatímco Avia chrlí několik set dvojplošníků B-534, první sériové Bf 109 odlétají s nechvalně prosnulou Legion Condor do Španělska, kde Němci získávají mnoho cenných válečných zkušeností. Avia B-534 sice exceluje na leteckých soutěžích, ale vojensky je to mrtvě narozené dítě. Bohužel v celkem 566 kusech (do r. 1939). Ani posledních několik desítek kusů pod označením Bk-534, které jsou nově vyzbrojeny 20 mm kanónem Oerlikon FFS a mají kryté kabiny, není srovnatelným soupeřem vylepšeným a lépe vyzbrojeným Bf 109, kterých je mimochodem do září 1939 vyrobeno přes 2000 kusů. Maximální rychlost Bf 109 se s novějšími silnějšími motory postupně sune až nad 600 km/h, tj. až o 200 km/h více než byla max. rychlost čs. dvojplošníků Avia B-534. V listopadu 1937 speciálně upravený prototyp Bf 109 V13 překonává tehdejší světový rychlostní rekord výkonem 610,55 km/h. Nějakou dobu ještě trvá rychlostní přetahování s konkurenčním Heinkelem, který definitivně rozhodne kapitán Fritz Wendel v kabině supersportovního speciálu Messerschmittu Me 209 V1, který měl po pravdě s bojovým letadlem Bf 109 dost málo společného, nicméně dosáhl v dubnu 1939 rychlosti 755,14 km/h, což zůstalo světovým rekordem pro vrtulová letadla až do r. 1969 (!).

Abychom byli objektivní, přiznejme rekordy i Avii B-534. Jejich nejslavnější doba přišla až během Slovenského národního povstání. 2. září 1944 zaznamenal slovenský letec Fr. Cyprich poslední registrovaný sestřel pomocí dvojpolšníku s pevným podvozkem, když napadl a sestřelil neozbrojený maďarský Junkers Ju 52/3m.

Bojové střetnutí s Bf 109 by dopadalo pro Avie B-534 dost nepříznivě, pokud by s nimi Messerschmitty nechtěly bojovat, snadno by jim unikly díky své podstatně vyšší rychlosti i dostupu. Vyšší dostup by pak mohly účinně využívat k rychlým útokům s výškovou převahou, kdy by Aviím jejich vyšší obratnost byla celkem k ničemu, zvláště s přihlédnutím k silnější výzbroji německých strojů. Tehdejší čs. bombardéry, jako byl např. zdaleka nejrozšířenější Letov Š-328 s dvojmístnou posádkou (338 ks do r. 1939) poněkud neohrabaný dvojplošník s cestovní rychlostí 250 km/h vyzbrojený pouze kulomety, by bez ochrany stíhaček byl lahůdkou pro německé stíhače.

A co Avia B-35, geniální dílo českých mozků? První let prvního prototypu se celkem stylově uskutečnil 28. září 1938, tedy v době, když už stovky takových strojů měly být v plné bojové pohotovsti připraveny vzlétnout a čelit německým stodevítkám. O tom, že ještě nenesl žádnou výzbroj, nemá ani smysl se zmiňovat. Ještě tehdy poptávalo čs. ministerstvo obrany stíhačku s pevným podvozkem (!), Avia B-35 tak neměla šanci, navzdory své na svou dobu zcela moderní konstrukci, překonat hranici 500 km/h. První prototyp se 22. listopadu 1938 zřítil a v jeho troskách zahynul zkušební pilot Avie Arnošt Kavalec. Mezitím byl vyroben ještě druhý prototyp ("B35/2"), který poprvé vzlétl předposlední den nešťastného roku 1938. Ačkoliv byla země plná uprchlíků z okupovaného pohraničí a jakýkoliv ozbrojený odpor byl v hranicích druhé republiky zcela nesmyslný, objednává poslední česko-slovenská vláda ještě zkušební sérii desíti kusů B-35. Mezitím přichází okupace zbytku republiky a prototyp B35/3 je už vyvíjen pod německou kontrolou, pro zjednodušení výroby je původní eliptická náběžná hrana křídel změněna na rovnou a podvozek je přepracován na zatahovací. S německými kříži na křídlech a pod německou registrační značkou D-IPBB slaví v témže roce úspěch na bruselském aerosalonu. Teprve třetí prototyp nesl původně plánovanou výzbroj.

Prototyp B-135/1 (prakticky totožný s B-35/3, pouze s celokovovou konstrukcí křídel, max. rychlost 550 km/h) zaujal bulharskou delegaci, která si v Avii objednala dodávku 12 letounů a 62 motorů, s licencí na výrobu padesáti draků B-135 pod označením DAR 11-Ljastuvka. Posléze se ukázalo, že bulharská firma DAR technologicky nezvládne výrobu moderních stíhaček, takže bylo vyrobenou pouze 12 "českých" B-135 a 35 motorů. Další výroba byla rozhodnutím říšského ministerstva letectví zastavena a Bulharům byl doporučen nákup Me Bf 109. Podobně jako většina "ranných" jednoplošníků měla řadu nevychytaných much (zde se především jednalo o poruchový motor) a hlavně vyžadovala úplně jiný způsob pilotáže než dvojplošníky, na něž byli tehdejší piloti zvyklí. Jinak na tom ale nebyl ani Bf 109, ani moderní sovětské stíhačky postavené pravděpodobně do značné míry na základě Messerschmittu Bf 109, který v r. 1937 ukořistily republikánské jednotky ve Španělsku. Při pohledu na takový MiG-1 je jasné, odkud vítr vane. Sovětská stíhačka nové generace LaGG-3 měla mezi ruskými piloty dokonce označení Lakirovannyj Garantirovannyj Grob (lakovaný zaručený hrob). V březnu 1944 nicméně napadla formace čtyř bulharských Avií B-135 B-24 Liberator vracející se z útoku na rumunská ropná pole a poručík Jordan Ferdinandov nahlásil jeho sestřel. Když se o něco podobného pokusily bulharské B-534, bombardér prostě vystoupal nad jejich dostup a bylo po ptákách.

Sečteno, podrtženo, hrozil-li Hitler Háchovi, že pokud nepodepíše, nechá srovnat Prahu se zemí, pak neblafoval. Ona by ani moc srovnaná se zemí nebyla, protože porážka čs. armády by byla poměrně rychlá. Místo velenákladných bunkrů, které tak krásně obešel Hitler i ve Francii, jsme měli investovat do moderních letadel a tanků tak, jak to dělal náš německý nepřítel. Ψ

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama