Reklama
 
Blog | Pavel Sikora

Debatujíce o Bohu

"Čtěte bibli, tam to všechno je," zpívá se v jedné z písní Osvobozeného divadla. Jenže ono se snadno řekne čtěte, ale jak? Jako gymnazisté jsme ve sladkokyselém bezčasí druhé poloviny osmdesátých let řešili, jak je to s tou biblí. Kniha knih měla v té době kouzlo ne sice vysloveně zakázané, leč rozhodně ne žádoucí literatury. Ve své prostotě jsme ji četli jako každou jinou knihu, podotýkám, že v králickém překladu, tedy hezky od začátku, od prvního verše Genesis. Na jednu stranu bylo pozoru hodné, že oproti klasickému komunistickému učení o věčně existujícím hmotném světě bez počátku a konce času, tvrdila pravý opak, který se jevil být v podezřele dobrém souladu s moderní fyzikou s jejím velkým třeskem a možným zhroucením vesmíru po pár miliardách let slávy. Na druhou stranu je hned první verš zcela v rozporu s našimi dnešními znalostmi - např. země (Země?) podle něj měla vzniknout nejen dříve než Slunce, ale dokonce ještě dříve než samo světlo, což je holý nesmysl.

Hezkých pár let před Matrixem nás dráždila představa, že za zdánlivě spojitým a analogovým světem, který nám byl dosti přesvědčivě předkládán k uvěření a naučení v hodinách fyziky a jiných přírodních věd, se skrývá nespojitá dřeň světa digitálního. Fyzikální atom sice už dávno nebyl tím pravým filozofickým atomem, ale cosi na pomezí přání a přesvědčení, že se nelze vnořovat do mikrosvěta donekonečna, nás fascinovalo. Starý dobrý atomismus nás fascinoval jako Marxovo učení západní intelektuály. Co si myslet třeba o takovém elementárním náboji – nebude to tak náhodou vrcholek velikého nespojitého, a tedy digitálního "ledovce", na němž je postaven celý vesmír, celý tento hmotný svět? A není jeho nespojitost dána prostě tím, že je celý tento svět jen vnořen do vyššího světa, kde si nás vytvořil Bůh a jeho kumpáni jako – ze svého úhlu pohledu – počítačovou simulaci? Jeho čas není naším časem, Sebou stanovené fyzikální zákony může kdykoliv porušit, naše hmota je Mu pouhými daty.

Pro nás, jejichž pravým náboženstvím byl v té době strojový kód a vývojové diagramy, začínalo třeba takové Janovo evangelium přímo magicky: "Na počátku bylo Slovo…". Tomu jsme velmi dobře rozuměli, to slovo nebylo jen tak obyčejné slovo, to bylo klíčové slovo, kterým se spouštěl program Svět. Prázdné kulaté závorky, středník, odřádkovat, jednou tabulátor a velkotřeskový tanec může začít. 

Jenže co se zbytkem bible? Můj kamarád Mojmír, který měl, na rozdíl ode mě, poměrně slušnou dávku matematického génia, argumentoval: "Ale to nemůžeš brát doslova, víš jací byli staří Židé? Jako malé děti, nedalo se jim říc všechno přímo, protože by to prostě nepochopili." -"Ale pokud to není napsáno doslova, tak si z toho vyloží kdo chce, co chce!" Je to tak, doslovný výklad Bible vede do horoucích pekel všeho druhu. A stejně dobře lze zneužít i její volný výklad. Od von Daenikena přes středověké tmáře až po jehovisty. I soudobá biologie a genetika dochází k poznání, že neméně důležitá, jako je sám text (zde DNA, onde Starý a Nový zákon), je i jeho interpretace. Text sám je mrtvá litera, která zabíjí (viz 2. Korintským 3, 6 a násl.), ale Duch dává život. Abychom mohli Bibli rozumně vykládat, musíme toho poměrně hodně vědět, není to žádná růžová knihovna, ani detektivka pro příjemné chvíle u vody.

Reklama

Je to soubor mnoha knih, mnoha literárních žánrů, psaných různými, dnes vesměs mrtvými jazyky v obrovském rozpětí celých dlouhých staletí, v prostředí, které se od našich současných reálií dost dramaticky lišilo. Mnoho knih bylo nad to ještě zapsáno až po stovkách let předávání ústní tradicí. Obraty, odkazy a narážky, které byly nad slunce jasnější pisatelovým současníkům, nám dnes jsou často zcela nesrozumitelné. Dále je třeba mít na paměti, že bible není nějaký posvátný text, který by byl sepsán samotným Bohem a doručen na nějakém efektním médiu, jak se tvrdí třeba o Koránu. Psali ji lidé, obyčejní smrtelníci, tu více, tu méně vzdělaní, vycházejíce při tom ze svých představ a vědomostí. Těžko tedy hledat v Genesis nějakou úžasnou kosmologii, kterou tehdejší lidé neznali a která ostatně pro jejich vztah s Bohem vůbec nebyla důležitá. Bible není učebnicí přírodních věd, je to kniha záznamů o lidském obcování s Bohem, nic víc, nic míň. Vidoucí v ní mnohé najde, nevidoucímu těžko sama o sobě otevře oči. Už jen proto, že bývá čtena od začátku nebo – v případě rafinovaných čtenářů detektivek a jiné beletrie – od konce.

Konec, tedy kniha Zjevení je přitom ještě hůře stravitelné sousto než Genesis. To nejpodstatnější je přitom ukryto uprostřed dnešní bible, na počátku Nového zákona, tedy v evangeliích. Je smutné, kolik ještě dnes existuje doslovných čtenárů bible, kteří na základě jejího tupého otrockého výkladu buď chtějí násilně přizpůsobit nesedící skutečnost doslovnému znění bible (nejrůznější popírači evoluce a počtáři stáří světa podle starozákonních rodokmenů), nebo naopak považují nespornost evoluce za -neřku-li vědecké – popření existence Boha. Něco v tom duchu, jako když Gagarin vyletěl ve své balistické střele téměř na oběžnou dráhu a nezahlédl tam žádného dědulu v bílém pyžamu trůnícího na obláčku, an má kolem šedivé hlavy blyštící se svatozář, ergo bylo "dokázáno", že бога нет(-:

Měl bych – kromě svých vlastních osobních zážitků – i lepší důkazy. Co třeba takový důkaz desaterem? Komunisté nejen že kradli, smilnili, záviděli, zabíjeli, oni především neměli rádi lidi a Boha. Zatímco můj oblíbený Matouš cituje v 22. kapitole svého evangelia Ježíše: "'Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí.' To je největší a první přikázání. Druhé je mu podobné: 'Miluj svého bližního jako sám sebe.' Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci." A kam tito komunisté přivedl původně prosperující Československo? Až na pokraj doslovného fyzického i duchovního zadušení se ve vlastní špíně.

Někdo možná namítne, že leckterá nejen jihoamerická diktatura se biblí přímo zaklíná, a přitom se nechová o nic lépe, než se chovali naši rudoši. Ostatně nemusíme chodit až tak daleko, stačí si vzpomenout na neslavný Slovenský štát. Nejde o to, co kdo hlásá, ale co dělá, ostatně i o tom mluvil Ježiš (zde z Matoušova 7,20-21): "A tak je poznáte po jejich ovoci. Ne každý, kdo mi říká 'Pane, Pane', vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích." Jak říkali už staří V+W, čtěte bibli, tam to všechno je. Doporučuji začít evangelii a v případě potřeby se zkuste ztišit a zeptat se přímo Jeho. Nekouše a má docela přehled (-;. ψ

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama