Reklama
 
Blog | Pavel Sikora

Erb pro otroky

Smí člověk něco vlastnit? Jestliže připustíme morálnost vlastnictví, co jiného by člověk měl vlastnit, pokud by nevlastnil sebe sama? Již staří Římané... jasně definovali vlastnictví jako soubor čtyř práv: ius possidendi (právo věc držet), ius utendi (právo věc užívat), ius fruendi (právo požívat její plody) a ius abutendi (právo věc zcela zničit)  Je pozoru hodné, že z téže definice vlastnctví vychází i současné české právo, které současně ve velkém stylu vlastnická práva omezuje. Jde to tak daleko, že bez svolení úřadů nesmím ani na vlastním pozemku porazit strom.

Není to med, zas píti číši vrchovatou
a věřit na proroky v chorálu polnice,
sto černých let nám svítí hvězdou jedovatou
na erbu pro otroky – pro naše dědice.

(Karel Kryl, Bílá Hora)

Ale kdyby šlo jen o dřevorubectví, bylo by to ještě všechno snesitelné. Horší je, že vládní úředníci dnes už spotřebovávají přes 1 000 000 000 000,00 Kč (pozn. pro neastronomy: jeden bilion). Dobrá, naše generace je tak tupá, že si to nechá líbit. Fajn. Jenže vládním úředníkům dnes už nestačí ani ten bilion a chtějí ještě víc, než jsou vůbec schopni vybrat na daních, v současnosti asi je to asi tak 150 miliard ročně navíc. Říká se tomu schodek (jaká rozkošná zdronělinka!) státního rozpočtu a kumuluje se to do státního dluhu. Stále rychleji: počátkem tohoto roku přesáhl státní dluh ČR jeden bilion korun.

Reklama

Nikdo už ani neuvažuje o tom, že by se tento dluh měl splácet. Čím je dlužník zadluženější, tím obtížněji a dráže si půjčuje, byť by to byl suverén, který může leccos smáznout příjmy z daní. Český suverén toho ovšem z daní mnoho nesmázne, protože drtivou většinu jeho výdajů tvoří tzv. mandatorní výdaje. Jednoho dne věřitelé řeknou každému dlužniku dost, už nám dlužíš příliš, už se ti bojíme půjčovat další peníze, koukej začít splácet. Ale to s největší pravděpodobností nebude až tak rychle, mezitím nás stát ještě hezky zadluží.

Poměr mezi státním dluhem a HDB byl v r. 1998 9,8 %, ke konci loňského roku už 27 % a dnes analytici odhadují, že v r. 2012 to s největší pravděpodobností bude něco kolem 44 %. To by v absolutní částce dávalo při dnešní hodnotě HDP státní dluh něco přes 1,6 bilionu korun. Jistě, proti takovému Japonsku, což je nejzadluženější země v rámci OECD s jeho dluhem ve výši 167 % (!!, to je oficiální údaj japonského min. financí, nevládní analytici uvádějí až 190 %) HDP ještě nemáme, ale současně si nelze nevšimnout, že Japonsko už řadu let stagnuje: mezi lety 1993 a 2002 vzrostl japonský HDP o necelé procento a půl…

Už loni zaplatil český stát 45 miliard na úrocích státních dluhopisů. V roce 2012 hovoří odhad našeho prudce optimistického služebnictva financí o 87 miliardách, reálně to -vzhledem k pravděpodobnému růstu úrokových sazeb a stejně pravděpodobnému zhoršování ratingu ČR- může snadno být přes sto miliard ročně. To už zdaleka není jen okrádání naší generace, to je okrádání našich dětí a našich vnuků, vesměs ještě nenarozených a nepočatých. Neměli bychom se stydět a začít s tím něco dělat? A co se s tím vlastně dá dělat? Potřebujeme radikální důchodovou reformu, stát nemá už dnes na výplatu současných velkorysých státních důchodů. Důchody je nutno dostat mimo státní rozpočet, nemá-li na ně stát dnes, tím spíše na ně nebude mít za deset nebo dvacet let, kdy česká společnost naplno pocítí důsledky demografického vývoje.

Podobně je nezbytné co nejrychleji odstranit socialismus ve zdravotnictví a…. A a a. Sto a jednu nepopulární věc. Udělá něco z toho vláda, která vzešla z volebního systému se všeobecným rovným volebním právem? Ne. Uděláme s tím něco my? Není nám hanba nechat okrádat naše vlastní děti? Ψ

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama