Reklama
 
Blog | Pavel Sikora

I vám kazí charakter?

Víte, díky čemu vlastně můžete teď sedět u počítače a číst si tento článek? Vděčíte snad za to vědě a technice? Ale kdepak, kde by se vzala nějaká věda a technika bez společenské dělby práce a úzké specializace každého z nás? Přísloví devatero řemesel, desátá bída je hluboce pravdivé. Náš dnešní blahobyt je možný jedině díky tomu, že všichni nedělají všechno, ale každý dělá pokud možno jen to, co mu jde nejlépe. Jenže už ta nejzákladnější specializace s sebou nese vážné problémy: jak vyměnit krávu za ovce, když hodnota jedné krávy odpovídá zhruba 3,5 ovce a oba účastníci obchodu chtějí živá zvířata?

Čistě matematicky je řešení triviální: ať si chovatelé vymění 7 ovcí za 2 krávy, 14 ovcí za 4 krávy, atd. Takových řešení je dokonce nekonečně mnoho, ovšem účastník obchodu, který by si rád pořídil ovce, má jen jednu krávu. Jestliže nemáme porcovat měněná zvířata, je problém je matematicky neřešitelný. Ekonomicky ano, ekonomické řešení výše uvedeného příkladu ovšem počítá s použitím nějaké třetí komodity, která bude dobře dělitelná a přijatelná pro obě strany směny. První řešení tohoto matematicky neřešitelného problému pochází z doby, kdy jedinými Evropany byli neandrtálci a první příslušníci druhu homo sapiens horko těžko pronikali z Afriky na Blízký východ. Dnes si ani nikdo neuvědomuje, že se jedná o vůbec největší a nejdůležitější vynález v lidských dějinách.

Tak rádi svalujeme vinu na někoho nebo na něco jiného! To ne já, to ty, on, soused, tchýně, doba, vláda, počasí, ženy, muži, zaměstnavatel, Cikáni, Rusové, Eskymáci, Bůh, porodníci, že pane Marku? A v neposlední řadě také peníze. Kazí prý charakter. Lidstvo už musí být notně zkažené, protože od doby, kdy se objevily první primitivní peníze, už uplynulo bratru 100 000 let! 

Nebylo to samozřejmě v Evropě a nebyly to peníze, jak si je představujeme dnes, ale vzácné mušle, okrové barvivo, nebo slonovinové šperky. V té době se pochopitelně jednalo jen o příležitostné obchody jednou za uherský rok. Z perspektivy roku 100 000 př. n. l. vydržely zbožové peníze až skoro do současnosti. V podstatě všeslovanský výraz "platiti" nám říká, jaké zbožové peníze používali staří Slované – ano, jednalo se o snadno dělitelné, snadno přenosné, v té době poměrně vzácné a všeobecně užitečné plátno. Myslíte, že zbožové peníze už patří minulosti? Ne tak docela, ještě v osmdesátých letech se v takovém Rumunsku běžně používaly jako platidlo západní cigarety, ostatně kdo ví, čím se platí na černém severokorejském trhu.

Reklama

Postupem času se jako nejvhodnější komodita pro peněžní účely ukázaly drahé kovy, zejména zlato a stříbro. V porovnání s takovým plátnem se jedná o komoditu prakticky nezničitelnou, navíc podstatně vzácnhější, a tedy s daleko vyšší jednotkovou cenou. Šperky ani hroudy zlata nejsou pro obchod moc praktické, špatně se dělí a počítají. Tento problém jako první vyřešili v Lýdii (zhruba dnešní západní Anatolie v Turecku) kolem roku 600 př. n. l. Kovovými plíšky, kroužky atp. se platilo už dávno před tím, ale váha a ryzost platidla nebyla zaručena a často ani známa. Ražba královských mincí zajišťovala jistý standard a při tehdejší technologické úrovni nebylo až tak triviální ražené mince padělat. Tyto první mince současně řešily problém měkkosti ryzího stříbra i zlata, jsouce vyrobeny z tzv. elektra, tj. slitiny obou kovů, která je překvapivě pevnější než obě její složky.

Kupní síla první mince světa byla poměrně slušná, jednalo se o třetinu statéru (4,76 g), tedy o třetinu měsíční mzdy řadového vojáka. Dnešní cena jedné takové mince je pochopitelně ještě daleko vyšší a pohybuje se v řádu stovek tisíc korun českých. Všeobecně se nejčastěji používaly mince (převážně) zlaté a stříbrné, ovšem třeba v takové Spartě se používaly železné tyče, aby se zamezilo pokušení občanů věnovat se takovým špinavostem jako je zahraniční obchod a hromadění bohatství. V 17. století našeho letopočtu se Švédskému království nedostávalo zlata a stříbra, a tak se zde razily tzv. talířové peníze, měděné pláty mající přes půl metru na šířku i na délku.

Pro běžné záležitosti mince z drahých kovů docela vyhovovaly, při vypořádávání větších obchodů, jako byl např. prodej nemovitostí, už byl k vypořádání transakce nutný bytelný vůz a několik párů koní nebo volů. A protože bezpečnostní situace také nebyla ideální, vznikají první středověké banky. Místo toho, aby se muselo do Uher s vozem plným zlaťáků, stačilo potvrzení důvěryhodného bankéře o tom, že tyto peníze od kupce přijal, a že jsou k dispozici prodávajícímu. To vedlo přes směnky až ke vzniku prvních bankovek, původně výlučně soukromých, které prakticky nebyly ničím jiným, než poukázkami na zlato uložené v bance. Takové byly i první státem vydávané bankovky, čili státovky.

Po opuštění stříbrného standardu se postupně se upouští i od standardu zlatého, ještě za první čs. republiky se vedly bouřlivé diskuse o tom, že by se měla zajistit skutečná směnitelnost bankovek za odpovídající množství zlata, ale v praxi k tomu nikdy nedošlo. Poslední měnou vázanou na zlatý standard byl americký dolar, který se s ním rozloučil v roce 1970. A tak máme dnes peněženky plné fiat money, tedy "budiž peněz", papírků a mincí ze slitin neušlechtilých kovů. Třeba taková desetikoruna s Petrovem je z plátované,  galvanicky poměděněné oceli a cena kovu, z něhož byla vyrobena, neodpovídá nominální hodnotě mince ani náhodou, u bankovek je tento nepoměr ještě výrazně větší. Takové peníze vyčarovává stát v osobě ústřední banky doslova z ničeho. Ani dnes je ze zákona nikdo nesmí odmítnout, ale byly doby – např. za římského císaře Diokleciána nebo ve Francii po buržoazní revoluci – kdy se odmítnutí takového "zákonného platidla" trestalo smrtí.

Ale s mincemi se nebudeme tahat věčně, už teď tam drtivá většina z nás má i "plastové", teď už vlastně hybridní "plastově-čipové" peníze v podobě platební karty. Ale to už nejsou skutečné peníze, to jsou jen platební nástroje, média, vaši platební kartu si v obchodě nebo restauraci nenechají pro další směnu, ale pouze ji použijí k ověření vaší identity a skutečnosti, zda máte krytí na požadovanou bezhotovostní platbu. Peníze se dnes, podobně jako třeba akcie nebo obligace, jakož i jiná aktiva i pasiva už cítí nejlépe v nehmotné podobě. Přijde doba, a mám za to, že většina z nás se jí dožije v plné duševní i tělesné svěžesti, kdy už něco takového nebudeme potřebovat a naše totožnost se bude ověřovat biotronicky pouhým přiložením palce na čtečku.

Tak jak jste na tom? Ještě pořád vám peníze kazí charakter? Nebo už vás napadlo něco jiného, nač to svedete ;.) Ψ