Reklama
 
Blog | Pavel Sikora

Každá čtvrt bilionu dobrá

Je okurková sezóna, píší o tom už i respektované blogy. Média do omrzení omílají norský masakr, jsou vděčná i za plánované zdražení dálničních známek, rvačky psů nebo tajemství prvotřidního dekoltu Jenifer Anistonové. O to podivnější je, že se příští týden má rozhodovat mj. o okradení českých daňových poplatníků o 250 miliard korun - a po mediální pěšině panuje hrobové ticho.

Oč jde? Vláda předložila senátu ke schválení nevinně se tvářící Rozhodnutí Evropské rady z 25. března 2011, kterým se mění Smlouva o fungování EU (dále česky jako Evropský svaz, ES). Necelý rok po přijetí tzv. Lisabonské smlouvy se mají pravidla fungování ES opět měnit, nikoliv náhodou v rámci krmení nenasytné bestie zvané eurozóna. Senát už o změně smlouvy jednal 20. 7. 2011, jednání odročil a bude o ní jednat znovu příští čtvrtek.

Krmítko pro PIIGS

Změna smlouvy má Evropskému svazu umožnit spuštění dotačního mechanismu pro svá členská dluhová prasata (PIIGS), kterýžto sebevražedný systém se eufemisticky nazývá ESM, „Evropský mechanismus stability“. Protože rozpočty jihoevropských členských zemí spotřebují mnoho (set) miliard eur a neptají se, kde je jejich ministři financí získají, má být účast v tomto mechanismu povinná pro všechny členy eurozóny, včetně členů budoucích, tedy včetně ČR. Evropský svaz zatím nic takového spáchat nesmí, proto je dosavadní záchranný fond eurozóny (EFSF) dobrovolný ve formě lucemburské společnosti s ručením omezeným, jejímiž podílníky jsou stávající členské státy eurozóny.

Reklama

Ztráta suverenity

Česká republika má ze Smlouvy o přistoupení k ES povinnost přijmout euro (Thank you, Klaus! Thank you, Špidla!). Bude-li přijata výše uvedená změna smlouvy, staneme se vstupem do eurozóny automaticky účastníky záchranného mechanismu s povinností přispět přímým kapitálovým vkladem a zárukami v celkové výši cca  (dle momentálního kursu koruny) 250 miliard korun.

Jak se uvádí v Závěrech Evropské rady z 25. 3. 2011: „Stát, který se stane členem eurozóny se v důsledku stane členem Evropského mechanismu se všemi právy a povinnostmi.“ (pozn. pod čarou č. 4 na str. 24 Přílohy II Závěrů Rady). „ESM bude mít celkový upsaný kapitál 700 miliard eur.  Z této částky 80 miliard eur bude splaceno členskými státy eurozóny počínaje červencem 2013 v pěti ročních splátkách. Kromě toho bude ESM disponovat kapitálem splatným na požádání a zárukami ze strany členských států eurozóny v celkové výši 620 miliard eurSplacení upsaného kapitálu [ESM] se bude u členských států, které se stanou členy eurozóny počínaje červencem 2013 řídit stejnými podmínkami jako u původních podílů.“ (str. 24 Přílohy II Závěrů Rady)

Nečas vedle jak ta jedle

Český premiér Nečas 25. března 2011 v Bruselu podpořil Rozhodnutí Rady o změně Smlouvy (jež však vstoupí vlastnost, jen bude-li schválena členskými státy v souladu s jejich ústavními postupy), a současně i souhlasil s podobou budoucího záchranného mechanismu. Nečas ve svém sdělení tvrdí, že bez souhlasu České republiky se nemůžeme stát členy eurozóny, a tedy ani dárci v rámci chystaného velkokrmítka: „Je nezbytný aktivní projev vůle daného státu euro přijmout,“ píše premiér, háje svou podporu změny Smlouvy při jednání Evropské rady. Těžko říci, zda to byl premiérův omyl, nebo úmyslná lež, jasné je jen to, že to prostě není pravda. Česká republika na rozdíl od Velké Británie a Dánska výjimku ohledně přijetí eura nemá. O našem členství v eurozóně bude rozhodovat podle článku 140, odst. 2 Smlouvy o fungování ES Evropská rada kvalifikovanou většinou na návrh Komise, tedy i bez našeho souhlasu či žádosti.

Poslední instancí, která nás všechny může zachránit před emisí dalšího státního dluhu většího než součet deficitů státního rozpočtu za loňský a letošní rok (nebo třeba za roky 2005-2008), je Senát ČR, který může přiští týden výše uvedenou změnu zamítnout.

Přesun pravomocí

Ze Smlouvy o přistoupení České republiky k ES již nyní plyne, že je Česká republika vázána přijmout euro a že se členstvím v eurozóně je spjata řada povinností (např. splatit kapitál ECB, převést na ECB devizové rezervy ČNB, podílet se na hospodářském výsledku (čti ztrátě) ECB apod.). Povinnost přispívat do záchranného fondu eurozóny je však nová. Z hlediska České republiky je tedy změna Smlouvy o fungování ES, která má umožnit zřízení mechanismu dotování států eurozóny, jehož se mají budoucí členové eurozóny účastnit automaticky, přesunem pravomocí na nadnárodní organizaci. Z toho důvodu se vláda rozhodla žádat parlament o souhlas dle procedury popsané v Článku 10a Ústavy (tedy kvalifikovanou, třípětinovou většinou).

Rozpor v jednání premiéra

Z výše uvedeného je zjevné, že zde dochází k rozporu mezi jednáním premiéra jako člena Evropské rady a jako předsedy vlády, která předkládá Parlamentu změnu Smlouvy ke schválení. Jako člen Evropské rady totiž Nečas jednal tak, jako by změna smlouvy neznamenala přesun pravomocí na EU, zatímco jako předseda české vlády předkládá parlamentu souhlas podle článku 10a ústavy, jako by o přesun pravomocí šlo.

Evropská Rada totiž využila ke schválení změny smlouvy tzv. zjednodušenou proceduru podle čl. 48, odst. 6 Smlouvy o EU, která je vyhrazena jen pro takové změny Smlouvy, které nejsou předáním pravomocí. V případě změn měnících pravomoci EU totiž Smlouva o EU vyžaduje řádný postup, tedy svolání konventu a sjednání nové mezinárodní smlouvy (jež by v případě ČR byla schvalována podle Článku 10a Ústavy).

Vláda se žádostí o schválení změny ústavní většinou chce jistit pro případ, že by se ukázalo, že o předání pravomocí skutečně jde.  Jak uvedl premiér ve svém odůvodnění: „I v případě, že by instituce EU chtěly porušit podmínky procedury podle článku 48 odst. 6 Smlouvy o EU a přenést zjednodušenou změnou Smluv na Unii další kompetence, neznamenalo by to automaticky z hlediska národního ústavního práva problém, pakliže na národní úrovni v ČR by byla taková změna schválena v souladu s ústavními procedurami.

Tedy samotný fakt, že vláda žádá Parlament o projevení souhlasu třípětinovou většinou, tj. analogicky jako by šlo o smlouvu podle článku 10a Ústavy, svědčí o tom, že o přesun pravomocí jde. Vláda sama ve svém Programovém prohlášení tvrdí: „V případě zásadních institucionálních změn EU vyžadujících úpravu primárního práva bude přesun dalších pravomocí z České republiky na EU potvrzován referendem.“ V Bruselu se vláda chová tak, jako by nešlo o přesun pravomocí. Doma se chová, jako by o přesun pravomocí šlo (předkládá Parlamentu souhlas se změnou Smlouvy podle článku 10a Ústavy, jako by šlo o mezinárodní smlouvu), pak ale porušuje vlastní slib o referendu.

Co se může stát

Evropská rada 25. 3. 2011 rozhodla, že v případě schválení změny bude zřízen ESM s kapitálem 700 miliard eur, z nichž 80 miliard eur má být splaceno peněžním vkladem a zbylých 620 miliard eur ve formě záruk. Členské státy se mají na splacení kapitálu podílet podle klíče pro upisování kapitálu ECB. Protože podíl České republiky na kapitálu ECB je v současnosti stanoven na 1,4472 procenta, byla by Česká republika povinna uhradit kapitál ESM ve výši 10 miliard eur (cca 250 miliard korun), z toho 1 miliardu eur (cca 25 miliard korun) bezprostředně a dalších 9 miliard eur formou záruk. O pravděpodobnosti plnění z takových záruk si nemusíme dělat žádné iluze, zde se prakticky podrozvaha rovná rozvaze, protože nic nenasvědčuje tomu, že by státy PIIGS (a zdaleka nejen tito členové eurozóny) měly kdy začít splácet své dluhy. Byla to vláda Nečasova, která změnu smlouvy schválila a která ji prosazuje v parlamentu, ale budou to příští vlády, které budou muset plnit závazky z mechanismu vyplývající, tj. emitovat dalšího čtvrt bilionu korun státního dluhu.

Jediné rozumné řešení: výjimka z eura

Je nepřijatelné, aby Česká republika přislíbila svým souhlasem se změnou smlouvy příspěvky na záchranu eurozóny v objemu 10 miliard eur. Není přitom pochyb, že eurozóna stejně zachráněna nebude, skutečný problém, tj. dnes už zcela neřízený růst státních dluhů většiny jejich členů nikdo neřeší.

Řešením je sjednání výjimky pro Českou republiku ze zavedení eura po vzoru Velké Británie a Dánska. Protože vynětí České republiky z povinnosti zavést euro nepředstavuje rozšíření pravomocí EU, ba právě naopak, takovou výjimku lze zavést zjednodušenou proceduru změny Smlouvy, tedy podle čl. 48, odst. 6 Smlouvy o ES.

Parlament by tedy měl vyzvat premiéra, aby na některém z příštích zasedání Evropské rady prosadil změnu smlouvy ve smyslu stanovení trvalé výjimky na zavedení eura v ČR. Jakmile by taková změna vstoupila v platnost, může Česká republika podpořit změnu smlouvy, která má umožnit zřízení záchranného mechanismu eurozóny, pakliže si to členové eurozóny budou přát.

Demonstrace

Co proto můžete udělat? Přijďte dát najevo senátorům, že si nepřejete další zadlužování České republiky. Strana Svobodní svolává demonstraci na 4. srpna v Praze na Klárově, v parku u památkníku u stanice metra Malostranská, a to od 9 hodin, tedy v době, kdy budou senatores přicházet na jednání, na němž se bude rozhodovat o možném navýšení českého státního dluhu o dalšího čtvrt bilionu. Nenechte okrádat své děti! Ψ

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama