Časové rozlišení
Čas se plazí
podrozvahou vztahů
syče
jak hadi otazníků
u dveří mé duše,
kde hřích,
ostré šípy vykřičníků
slov zamýšlených čekají,
čas tlí,
mlhovinou tří teček skládám
své účty – komu však
je svěřím?
Jsem silný? Naopak!
Nevěřím váhaje v pomlčkách…
Pomodlím se?
Otčenáš?
Jenž jsi na nebesích?
Co jsi zač?
Splátkový prodej. Jste v obchodě a tu ledničku, televizi, kolo nebo dovolenou prostě musíte mít. Přitom na ni nemáte. Žádný problém, Váš problém hladce vyřeší jediný podpis. Jako v pohádce – a ani se nemusíte podepisovat vlastní krví. Žádné "komplikace" jako v bance. Jediným problémem je úrok, který se ve formě r.p.s.n. pohybuje v řádu desítek (zhruba od dvaceti nahoru) až stovek % p.a. (per annum, tj. ročně). Uváděná úroková sazba zde často není p.a., ale p.m., také poplatky, které nejsou zahrnuty v úrokové sazbě tvoří významnou část ceny. Doporučení: nikdy nebrat, nákup iluze, že jste bohatší je velmi drahý, šance na bližší seznámení s exekutorem po nezvlátnutelné fázi vytloukání klínu klínem nezanedbatelná.
Kreditní karta. Velmi zákeřný produkt, působí podobně jako splátkový prodej: teď hned můžete mít věc nebo službu, na kterou ve skutečnosti v daný okamžik nemáte peníze. Z pohledu bank existují u fyzických osob (retail banking) pouhé dva skutečně zajímavé produkty: jedná se o hypotéku a právě kreditní kartu. I obchodníci dobře vědí, že placení kartou nebolí zákazníka tolik jako u hotových peněz, kde si jasně uvědomuje, kolik právě utrácí. Nenechte se zmást marketingovými triky ani obvykle pravdivým tvrzením, že po určitou dobu nebudete platit žádný úrok. I budete, protože lhůtu pro splacení nedodržíte. Když ne hned první, tak skoro jistě už druhý měsíc po vydání karty. Doporučení: nebrat, máte-li dočasně hluboko do kapsy, a nedokážete se uskromnit, je mnohem lepším řešením kombinace debetní (tj. "obyčejné") platební karty a kontokorentu, kde budete mít mnohem lepší přehled o tom, kolik skutečně utrácíte a bude to zároveň i za o poznání lepší cenu. Ovšem kombinace kreditní karty s kontokorentem je přímo smrtící.
Spotřebitelský úvěr. Taky špatně. Cena se téměř rovná kreditní kartě. I v tomto případě si draze kupujete iluzi, že jste bohatší, než ve skutečnosti. Doporučení: nebrat, vyjma extrémních nevyhnutelných případů, jako je nepříznivý rozsudek soudu vyšší instance, který Vám přikazuje zaplatit peníze, které nemáte, což obvykle bývá do tří dnů a případné dovolání nemá odkladný účinek.
Kontokorent. Než laskavého čtenáře poučím, že i kontokorent čili povolený debetní zůstatek na běžném účtu potenciálního dlužníka až do určité výše či vlastně spíše níže je nežádoucí, bylo by záhodno přiznat, že autor tento úvěrový produkt používá, vlastně limit 200,000, z něhož (samozřejmě nevlastní vinou, jak jinak) právě čerpá něco k 70,000. Kontokorent bývá dražší než spotřebitelský úvěr, ale jeho výhodou je pružnost: kdykoliv můžete načerpat až do limitu, kdykoliv můžete splatit, s žádným splátkovým kalendářem si nemusíte lámat hlavu, platíte jen za aktuálně půjčenou částku. Doporučení: vhodný v případě, že potřebujete překlenout krátkodobý nedostatek peněz. Jinými slovy, vím, že za měsíc či za dva dostanu bonusy, vratku daně atp., ale dovolenou potřebuji zaplatit už nyní. Bez jasné přestavy o vyrovnání zůstatku nad nulu se ovšem jen během krátné doby, obvykle se jedná o jeden jediný měsíc hojnosti, přesunete z předvýplatové nuly na nějakou nižší předvýplatovou hladinu, z níž se jen tak nedostanete. Protože faktury a účty k zaplacení nikdy nespí.
Leasing? Rozhodně nebrat. Podotýkám, že stále uvažuji o dlužníkovi jako o fyzické osobě nepodnikateli, daňově-účetní variace podnikatelské zde neřeším. I mnou nedoporučovaný spotřebitelský úvěr vyjde o poznání levněji, navíc se vyhnete šarádám ohledně vlastnictví, protože vlastníkem Vašeho auta (kola, traktoru atp.) bude až do úplného splacení leasingu opepřeného mastnou DPH leasingová společnost.
Hypotéka. Nemáte-li vlastní bydlení a nehodláte-li v dohledné době změnit působiště, pak uričtě ano! I dnes pro spotřebitele jinde nevídané úrokové sazby cca 4-7 % p.a. Inzerátům hypotečních bank, které tvrdí, že Vás měsíční splátka hypotéky vyjde levněji než měsíční nájem obdobného bytu nebo domu, samozřejmě nevěřte, hypotéka je okamžitě dražší, ale právě jen okamžitě. Proti nájemnému (neregulovanému) sice zaplatíte sice několik tisíc měsíčně navíc, ovšem jednoho krásného dne, za nějakých pět až třicet let, bude ta nemovitost Vaše. A kromě toho průběžně poroste i její cena, když už nebude dělat nic jiného, rozhodně bude spolehlivě reagovat na inflaci. A zejména v Praze, ale dnes už i dalších větších městech se dá čekat i slušný čistý výnos v řádu několika procent ročně (někde krátkodobě i o řád výše). Klíčová je volba fixace úrokové sazby: nabízejí se možnosti od jednoho, přes 2, 3, 5, 10 let a dnes leckde i delší. Vzhledem k tomu, že korunová úroková křivka už narozdíl o situace po většinu 90. let není inverzní, platí, že čím delší je období, na něž si úrokovou sazbu zafixujete, tím bude ona sazba vyšší. Jinými slovy: očekáváte-li v následujících letech růst úrokových sazbeb, je lepší volit fixaci na delší období – v prvním roce nebo několika prvních letech to bude o poznání dražší než fixace na kratší období, ale celkově na tom můžete ušetřit poměrně hodně peněz, protože až v budoucnu cena peněz (tj. úroková sazba) vzroste, vás se to po celé zafixované období týkat nebudete a budete stále platit touž cenu. Osobně ale sázím v horizontu min. pěti let na sílu Rockyho (CZK), který podle mého názoru udrží českou inflaci a tedy i úrokové sazby na uzdě, byť jsou géniové z Plodinové bursy (ČNB) přesvědčeni o opaku. Naši velkou hypotéku jsem tedy letos poměrně odvážně fixoval levně na rok za 3,99 % p.a. Zde ještě jedno upozornění: banky mají tendenci lákat klienty na první fixační období za nízkou sazbu, a to zvláště u krátkých fixací, kterou pak následně v dalším období výrazně navyšují. Dnes už není problém se na to předem připravit a vyžádat včas alternativní nabídku od konkurence a v případě, že se stávající hypoteční bankou nebude řec, hypotéku jednoduše přefinancovat u jiné banky. Dnes už je to rutinní operace a s převodem zástavního práva žádná mě známá hypoteční banka nedělá problémy, jak tomu bylo ještě před pár lety.
Americká hypotéka. V podstatě spotřebitelský úvěr, krytý zástavou nemovitosti vlastněné dlužníkem. Citelně levnější (protože z pohledu banky bezpečnější) než spotřebitelský úvěr, ale současně citelně dražší než hypotéka klasická, tj. určená na financování bydlení. Optimální pro majitele nemovitosti, která není zatížena zástavním právem (ani jiným omezeními vlastnického práva jako je exekuce 🙂 ) a který si chce koupit např. auto, na které nemá dost vlastních prostředků. Ještě levnější a finančně zdravější je samozřejmě odložit spotřebu, ale kdo by dnes měl tu trpělivost šetřit na auto, že?
Poslední chytrolínské rady domácnostem: nezadlužujte se zbytečně, jediný opravdu rozumný důvod, proč mít dlouhodobě dluhy, je hypotéka, a to nikoliv americká. Žádné úvěry na spotřebu ve skutečnosti Vaši životní úroveň nezvýší, tu může zvýšit jedině růst Vašeho příjmu, popř. snížení daní (a de facto daní jako je tzv. pojištění, poplatek ze psa, kočky, šroubováku aj.). Také se zkuste vyvarovat situací, kdy na jedné straně budete mít výhodné stavební spoření, které Vám ponese 3 % p.a. (řekněme), zatímco na straně druhé budete platit 15 % p.a. za kontokorent. Čistý výnos ze Vašeho stavebního spoření pak činí – (slovy mínus, jedná se tedy ve skutečnosti o ztrátu) 12 % p.a., a to ještě bez zohlednění inflace.
Tiché společenství. A zde už opouštíme positiva a sociální jistoty zaměstnanců s pravidelným platem a vstupujeme na tenký led podnikání, kde ovšem zase narozdíl od zaměstnaneckých platů platí pravidlo, že sky is the limit. Konkrténí právní konstrukce mohou být i mírně odlišné, ale rozhodně zde platí, že se jedná o nejdražší možné financování firmy. Využívají ho obvykle tedy logicky firmy, které nemají šanci získat cizí zdroje jinou cestou, tj. takové, které jsou pro banky a jiné finanční instituce nefinancovatelné buď z důvodu své příliš krátké historie nebo velmi chatrného finančího zdraví. Tichý společník podstupuje značné riziko a nechává si za něj pořádně zaplatit.
Factoring. Pro řadu firem první příležitost, jak si sáhnout na něco jiného než jsou cizí zdroje poskytnuté tichým společníkem či společníky. Firma je zde ještě namnoze nefinancovatelná – sama o sobě. Má ale to štěstí, že se jí podařilo získat kontrakt od velkého a bonitního odběratele. Ten je sice sedře z kůže, nastaví jim několikaměsíční odloženou splatnost faktur, ale pohledávky naší firmičky za takovým Tescem lze odprodat faktorovi. Výsledný úrok sice může činit klidně 20 % p.a., ale malým dodatelům velkých odběratelů právě takové financování umožňuje přežít kritické období počátečního růstu.
Jak firma roste, měla by se lepšit i její finanční kondice a obvykle během 2-3 let by měla být schopna si sáhnout na provozní financování bankou. To bývá levnější už jen z toho důvodu, že banka narozdíl od factoringové společnosti získává zdroje přímo na mezibnakovním peněžním trhu, tedy citelně levněji než faktor. Často firmy ještě nějakou dobu využívají oba zdroje, tj. factoring i bankovní provozní úvěr, a to z toho důvodu, že factoring je sice dražší, ale faktor je obvykle ochoten profinancovat větší objem než banka, která bývá jednak obecně konzervativnější, pokud jde o ochotu přijímat úvěrové riziko, ale bez ohledu na to, je i daleko přísněji regulována centrální bankou, zatímco faktor pod dozorem služebnictva financí mnohem volnější ruce.
Forfaiting umožňuje vedle odkupu účetních pohledávek i odkup tzv. abstraktních dokumentů jako jsou směnky nebo akreditivy. Nejčastěji se používá v zahraničním obchodě. Naše firma slaví úspěch na veletrhu a nakontraktuje si dodávku do Egypta. Hurá, hurá, jenže jak to zajistit, abychom po vyexpedování našich strojů na zpracování bavlny také někdy dostali peníze? Necháme odběratele zaplatit předem? Zapomeňte, ani on nás před tím nikdy neviděl a kromě toho rozhodně nehodlá platit předem, ale trvá na odložené platbě až po třech měsících. Dobrá, bude tedy platit dokumentárním akreditivem. Prima, to bychom měli, ale už tak jsme měli co dělat, abychom vůbec měli na výrobu těch exportovaných storjů, tři další měsíce bez peněz bychom už prostě nepřežili. Řešení už známe, jmenuje se forfait. Proti klasickému provoznímu financování by měl být levnější, protože financující banka nenese riziko exportéra, ale riziko (egyptské) banky, která vystavila akreditiv, které je obvykle nižší. V případě potíží s rizikem země lze dále zlepšit zajištění přes exportní pojištění (např. EGAP). To samozřejmě stojí další peníze.
Odběratelský a dodavatelský úvěr: obchodně slabší firma je fakticky nucena financovat protistranu: buď dostává dodavatel zaplaceno s citelným zpožděním po dodávní zboží (služeb), nebo naopak musí obchodně slabší odběratel platit před dodávkou. Např. u maloobchodních řetězců se jedná o významnou složku jejich financování z cizích zdrojů, za něž nemusejí platit žádný explicitní úrok.
Investiční úvěr. Těší-li se naše firma dobrému zdraví a může-li se současně pochlubit alespoň několikaletou úspěšnou historií, má dobrou šanci získat dlouhodobější a cenově poměrně příznivé financování. Narozdíl od takového kontokorentu, který namnoze používají i firmy bývá investiční úvěr striktně účelový a banka posuzuje celý projekt typu výstavba nové výrobní linky.
V okamžiku, kdy se naše potřeba financování dostane do řádu miliard, nezbyde naší bance, aby naše další úvěry syndikovala, tj. podělila se o naše riziko s dalšími bankami, které se jí podaří získat.
V okamžiku, kdy už se námi používané cizí zdroje dostanou do řádu stovek milionů až miliard, je nejvyšší čas si dojít pro levnější zdroje na bursu, a to emisí dluhopisů. Je-li náš růstový apetit značný, můžeme narazit na omezenou kapacitu českého kapitálového trhu, která se u jednoho emitenta pohybuje v řádu jednotek miliard. Potřebujeme-li krátko- a středně době více, budeme muset vyrazit do světa s emisí korunových eurobondů, (jako takový respektovanými redaktory velmi oblíbený ČEZ) příp. si trochu zalétat po severní Americe a spáchat US private placement, jedna roadshow obvykle zabírá jeden týden, dva dny se věnují východnímu pobřeží, další dva Středozápadu a pátý den patří Houstonu a západnímu pobřeží. Obecně by měly být cizí zdroje získané z kapitálového trhu nejlevněší, protože kapitálový trh dokáže daleko lépe rozložit riziko emitenta než jeden nebo několik málo (u syndikátu) financujících subjlektů. Momentální situace divoce roztančených finančních trhů ovšem způsobuje, že se např. můj zaměstnavatel bude s největší pravděpodobnosti financovat levněji úvěrem než dluhopisy. I český kapitálový trhu má poměrně přímé vazby na světové burzy, zatímco českých úvěrů se americké nachlazení zatím nijak dramaticky nedotklo.
Na závěr ještě morální hledisko: je morální, aby některé firmy na trhu inkasovaly za financování splátkového prodeje inkasovaly stovky procent ročně? Protiotázka: jsou dlužníci, kteří takové smlouvy podepisují k podpisu nuceni násilím? Nejsou. Jsou gramotní a svéprávní? Jsou. Pak tedy nechť nesou odpovědnost za své jednání. Jinak můžeme začít regulovat: jaká cena spotřebitelského úvěru je správná pro pana Nováka, který pracuje na poště a má pravidelný plat? A jaká pro pana Vopičku, který je zrovna nezaměstnaný a rád si přihne? Která komise to správně posoudí? A neměli bychom dotyčné nešťastníky rovnou zbavit svéprávnosti? Neříká české přísloví, že se za blbost platí? Ani jinak dost drsný Starý zákon nezná nic jako zákaz úroku nebo jeho omezování, jediné omezení je následující: "Jestliže půjčíš stříbro někomu z mého lidu, zchudlému, který je s tebou, nebudeš se k němu chovat jako lichvář, neuložíš mu úrok." (Exodus 22, 24), tj. nic, co by vybočovalo z obecného duchu soucitu s chudáky.
To Mohamed byl jinačí pašák, kurs ženy sice stanovil na 0,25 hodnoty muže (a 0,10 hodnoty Porokora, tj. své vlastní maličkosti, přiznávám, že aktuální přepočet na velbloudy mi není znám, anžto kurs velbloudů není fixován koránem), ale nezakázal jen lichvu, ale rovnou úrok jako cenu peněz en bloc. Což pak vede k dosti krkolomným bankovně-náboženským konstrukcím jako je celá řada produktů zvaných islamic account. Výsledkem je cosi na způsobm arabského postu, tedy ramadánu, přes den se nejí, nepije a nesouloží, ale o to bujařejší veselí nastane po slunce západu. Arabští bankéři a obchodníci si rozhodně neúčtují žádné úroky, ale trh je neúprosný, i v islámském světě mají peníze svou cenu. Ψ