finnie: i Vám díky za komentář. a stále drze tvrdím, že ve francouštině žádné ď, ť ani č neexistuje. Leda tak souzvuky jako [tš] třeba v tchèque. Podobně může našim uším znít třeba anglické „let’s“ (tj. jako [lec]), přesto nikdo nebude tvrdit, že by angličtina používala hlásku [с]ю

Už jsem taky simultálně překládal /jakkoliv ne v televizi/ a vím, že to není žádná legrace. Ale právě proto jsem tak chválil překladatele na té konferenci, také neměli nic dopředu, řečníci mluvili z patra, pravda, překlad poslouchali jen desítky jedinců postižených nedostatečnou znalostí fr. jazyka. Překlad byl obdivuhodně plynulý, i všechny termini technici byli OK.

a co slova „dieu“, „tien“ či zmiňované „tchèque“?

minulý týden jsem byl v paříži též, sranda je, že bych vypíchnul zhruba totéž.. až na to, že francouzsky trochu umím.. Poslední dobou se ale začínám klonit k tomu, co říká Angela: když jedu do cizí země, alespoň o nějaká ta slovíčka bych se pokusit mohl. Navíc je to mnohem větší zážitek, zkusit vykoktat to co chci po francouzsku… když to zkusíte, sami francouzi často přejdou do angličtiny, i pro ně samotné je to pak přijatelnější než poslouchat vaše žvatlání.

Ještě zajímavější domluva je třeba v Itálii nebo ve Španělsku, kde za pomoci vydatné gestikulace vlastně jen stačí s trochou citu komolit mezinárodní latinská slova.

La Défense není ošklivější než NY, spíše naopak.

Jinak souhlasím s tím, co napsal Cizinec do diskuze: poznávat, ne porovnávat.

P.S. Tlumočit živý přenos v ČT je něco jiného než tlumočit obchodní jednání. Kromě jiného je to mnohém stresovější. Vysloveně špatné tlumočníky jsem v ČT ještě neslyšela, ale třeba se to už stalo. Lidé si neuvědomují, že tlumočníci nedostanou předem to, co se bude říkat, aby to mohli připravit. Když příjde host do studia nebo se tlumočí Obama, je to bez textu, jen zvuk ze sluchátek. A miliony lidí tě poslouchají, každé váhání, každý kiks je slyšet. To je obrovský stres.