Takže jste na rozcestí: buď se něčeho vzdáte, nebo nikdy nebudete žádný použitelný styl mít.

S tím pytlem – z mého pohledu tady oba vystupují tak diametrálně odlišným způsobem, že by mě nikdy nenapadlo je dávat dohromady. (Uznávám ale, že jsem to napsal celkem koňsky, s vaší odvahou to samozřejmě nemá nic společného.)

Jinak se (kvůli Vám jsem si odpustil lákavé x i q) asi shodneme na eisnerovském tvrzení, že češtin existuje celá řada. Ta moje je zkrátka s přechodníky. Přechodník přece není žádný můj vynález, existuje i v nářečí (valašské vracaja = vraceje atp.). A slova jsou v mých očích (uších?) důležitější než ryzí „grafika“ jako jsou čárky nebo mezery (narážím na jako( )by), byť, ano ano ano, máte pravdu. Staří klasikové psali bez mezer a interpunkce – a jaká to byla díla.

Dnešní „moderní“ či „trendy“ čeština mě upřímně děsí všemi svými půlosmičkami, dovolenkami, pěti lety zpět, malými cenami a natvrdo naroubovanými lacinými překlady z angličtiny. Ještě, že jsem se nenarodil ještě „dýl“, do „třech“ let „bysem“ se z toho zbláznil.

Pane Sikoro, Vy přistupujete k jazyku s logikou, ale je to Vaše logika. Jazyk ji od Vás nepřijme; má svou, a má i své rozmary a choutky. To, co říkáte, by bylo těžké i mu naoktrojovat silou školní výuky nebo vlivného média. Já osobně dávám přednost tomu jazyk si napřed v dostatečné míře osvojit; beru na vědomí, že nikdy nebudu umět česky tak dobře, abych vůbec využil stávajících jeho, jak Vy říkáte, qalit – natož abych mu zkoušel o své újmě přidávat nové.

Pavle, napsal jsem vám, že se mi to líbilo? Jestli ne, tak se mi to moc líbilo. Gór v kontrastu k té memetické diskusi u A. Baudyše. Akorát bych moc rád věděl, co z vašeho článku je fikce a co realita.

Poslední plk, než půjdu – pane Matoušku, chápu, že vás rozčulují oba, ale hodit do jednoho pytle petra II s Ivo Kaiprem, toť vcelku odvážné.

Nyní trochu teorie: čárkou se oddělují volně připojené větné členy, jako volný přívlastek, přístavek, vazba přechodníková… knížku mám přímo před sebou a opisuju to z ní. Pane Sikoro, věřte mi: u Vás přechodníky vycházejí jako zbytečná frajeřina; k Vaší dikci se málokdy hodí. Rozhodně nepůsobí dobře tam, kde se v jiných odstavcích blížíte na dohled obecné češtině; to si čtenář říká: kým vlastně chce ten chlap být?