Reklama
 
Blog | Pavel Sikora

Rozlučte se s parlamentní demokracií

Původně jsem teď chtěl psát o něčem jiném, ale člověk míní a - kdo že vlastně mění? Za vším hledej ženu. V tomto případě Veroniku Horáčkovou, studentku gymnázia, která ráda píše, ráda čte a ráda se dívá okolo sebe. Slečna Horáčková napsala antianarchistickou agitku, která v hutné, neříkám vůbec že stravitelné či mistrně podané, zkratce líčí v sytých barvách anarchistickou "sodomu-gomoru". Jistě to myslela dobře, ale její postoj je strašidelně naivní. Onen děs běs nás čeká pokud, právě naopak, setrváme v pohodlné víře ve správnost a stabilitu současného politického systému. Bojují-li zde taková esa respektovaných blogů, jako jsou Michal Matoušek či Roman Vido, proti primitivnímu antikomunismu, myslím, že je na místě, abych já vystoupil s polemikou s primitivním antianarchismem.

Není to až tak dávno, ještě to nejsou ani dvě desetiletí, co jsme tu měli stát, který "zespolečenštil" až na velmi řídké výjimky hrstky otrlých (a zcela vyždímaných) soukromých zemědělců doslova všechny výrobní prostředky. Téměř na vše byl státní úřad a státní úředníci určovali všechno, od cestování jednotlivých osob kamkoliv (či častěji nikam) za hranice států Varšavské smlouvy, až po maloobchodní ceny. Nedlouho poté se objevil tenkrát ještě celkem mladý ministr financí Klaus, nehodlám teď komentovat jeho další počiny, a řekl, že státem regulované ceny jsou nesmysl a že bude dovoleno každému obchodníkovi, aby si cenu stanovil sám.

I nastalo veliké zděšení mezi prostým lidem, podporované komunistickými výkřiky, že čtvrtka másla, tehdy s úředně stanovenou maloobchodní cenou 10 Kč(s) se 60% "zápornou daní z obratu" – tj. státní dotací, bude stát u nenasystných kšeftařů alespoň stovku. Nestalo se, zlořečený trh zafungoval. Stalo se však, Bohu žel, to, že pan Klaus, byť se nedlouho poté stal dokonce předsedou vlády, zapomněl liberalizovat takové drobnosti jako ceny nájemného nebo povinného ručení. No, zapomněl, prostě vplul do reál parlamentní demagogracie. A tak jsme jako novomanželé platili za neregulovaný byt desetinásobné nájemné než jiní (jistě potřebnější) za týž byt regulovaný. Spali a jedli jsme holt nějaký čas na zemi, než jsme se vzmohli na onu pověstnou postel a stůl, od nichž se rozvádí. Inu, už v raných 90. letech bylo třeba podpořit mladé rodiny.

Sice zoufale pomalu, ale chvála Bohu přece jen, dochází i na ty regulované nájmy. Došlo i na povinné ručení. Od toho se odrazím, abych rozcupoval první dva etatistické sloupy v podobě státních důchodů a "bezplatného" zdravotnictví. Málokdo si dnes uvědomuje, že ke zrušení monopolu České pojišťovny (původně státní a posléze státem většinově vlastněné – a tehdy také beznadějně ztrátové, dnes dlouhodobě v miliardových ziscích) na povinné pojištění motorových vozidel došlo až 30. 6. 1999, přičemž první další licence dalším pojišťovnám byly uděleny až 11. 10. 1999. Co se dělo poté? Už žádné fronty ve Spálené, reálné pojistné (surprise, surprise!) kleslo a také kvalita poskytovaných služeb se výrazně zlepšíla.

Reklama

V čem se liší zdravotní pojištění od pojištění aut? Technicky, z pohledu pojišťovny, v ničem, neživotní pojištění jako neživotní pojištění. Ale se zdravím se proboha nesmí obchodovat, vykřikne kdosi. Zdravotnictví, ani jakékoliv jiné odvětví není posvátná kráva, ekonomie funguje stejně všude. Nevím o lékařích, sestrách nebo saniťácích, kteří by si přáli pracovat bez nároku na mzdu s tím, že si ještě ze svého budou kupovat pracovní nástroje, léčiva, elektřinu atp. V nemocnici jde o život. Ano, právě proto. Ostatně i v servisu jde o život, když Vám pak selžou v kritické situaci brzdy, nebo když Vám na dálnici odletí špatně přimontované kolo – v čem je rozdíl? Automechanik má právo na slušnou mzdu odpovídající jeho kvalifikaci stejně jako chirurg nebo zubař. Převedením zdravotního pojištění na čistě komerční (a dobrovolnou) bázi by se vyřešila celá řada problémů současně. Od financování zdravotnictví až po motivaci lidí k tomu, aby žili zdravě. Money talks, u takového povinného ručení se dnes nezodpovědný řidič nedoplatí. Pokud ještě bude existovat stát a bude mít potřebu podporovat důchodce, popř. jakoukoliv jinou skupinu obyvatel, nechť tak učiní přímými transfery příslušným lidem a nechá na nich, jak s těmito penězi naloží. Až na nečetné výjimky s nimi dotyční naloží pronikavě lépe než dnešní moloch zvaný VZP.

Tím se dostáváme k dalšímu pojistnému či v případě státu mnohem spíše "pojistnému", kterým je tzv. pojištění sociální. To má údajně být jakési státní penzijní pojištění. Ovšem zatímco si nestátní penzijní fondy (a investiční životní pojištění je velmi obdobný produkt, pouze méně regulovaný) dost lámou hlavu s tím, jak nejlépe investovat vložené peníze klientů, stát se s žádnými investičními portfolii netrápí. Všechno vybrané "pojistné" (fakticky tedy druhou daň z příjmu) prostě vesele semele ve státním rozpočtu běžného roku. Kde jsou ty stovky miliard, které už si "předplatila" naše generace na důchod? Dávno utraceny, zapomeňte. Včera tedy bylo pozdě začít opouštět potápějící se státně-důchodovou loď. Před sto lety v Prusku to byla pro stát okrajová záležitost, lidé umírali podstatně dříve než dnes, důchody byly v poměru k průměrné mzdě podstatně nižší a v neposlední řadě v té době citelně přibývalo obyvatel. Dnes jsme v důchodové pasti, průtokový systém financování státních důchodů se pomalu, ale jistě chýlí ke svému neslavnému konci. Dnes už je to ryzí "letadlo", systém, který není trvale udržitelný a budoucnost stejně patří soukromým investičním nástrojům, které si každý zvolí sám.

Další baštou etatistů jsou soudy. Jaké bezpráví by nastalo v anarchismu?! Žádné, naopak soukromé soudy budou (a už dnes jsou) daleko nezávislejší a efektivnější než dnešní úděsné státní instituce. Ostatně běžná praxe v obchodním právu je už dávno vyhýbat se pokud možno státním soudům arbitrážními doložkami a všechny případné významné obchodní spory stejně už dnes soudí soudy soukromé, či chcete-li nestátní. Nevidím rozumný důvod, proč by něco takového nemělo fungovat i v jiných oblastech práva.

Policie? Už dnes jsou všechny služby, které poskytuje státní policie poskytovány souběžně i "policiemi" soukromými (bezpečnostními agenturami). Jediné, co oficiálně nedělají, je vyšetřování trestných činů, ale žádný rozumný důvod pro takový vyšetřovací monopol nevidím, opět jde jen a jen o posvátnou etatistickou krávu, která toho mnoho sežere a moc nenadojí.

A co nám z "nezbytného" státu ještě zbylo? Centrální banka a její monopol na emisi peněz? Jak prosté – stačí zrušit emisní monopol, už dnes máme v ekonomice reálně x různých (jakkoliv státních) měn. Armáda, poslední pozice zoufalých etatistů? Není ostrá hranicem mezi policií a armádou, ostatně už dnes jich paralelně působí vedle státních armáda celá řada, zdaleka se nejedná jen o profláklý americký Blackwater. Další otázkou je, zda česká společnost nějakou armádu vůbec potřebuje: nikdo se nás reálně napadnout nechystá a víme, k čemu nám byly všechny výdaje na zbrojení v minulém století.

Sečteno a podtrženo: kompletní demontáž státu je zcela reálnou možností. A právě naopak, dlouhodobé udržování současného systému, kdy při státním dluhu bilion korun se v následujících letech velmi pravděpodobně budeme dále zadlužovat tempem 250 miliard korun ročně (!!), je ryzí utopií. Život v anarchii (anarchokapitalismu, chce-li laskavý čtenář) se nebude nijak dramaticky lišit od života v současnosti. Zmizí daně, ale dnešní státem poskytované služby nebudou zdarma. Budou ale o poznání levnější a kvalitnější. "Pomáhat a chránit" dnes možná reálně chrání vládní prominenty, ale rozhodně ne řadové občany. Soused nevezme sekeru a nepřijde Vás zabít. Kdyby chtěl, už by to udělal dávno. Státní policie by to, v zájmu objasněnosti, a tedy svých prémií, dost možná stejně uzavřela jako sebevraždu.

Anarchie naprosto neznamená neřád, chaos ani bezpráví. Anarchie (anarchokapitalismus) znamená svobodnou společnost bez centrální vlády. Neřád, chaos a bezpráví vládne naopak ve všem, kde se objeví státní úředníci. Tento systém (parlamentní demokracie s rovným volebním právem) je neudržitelný, stále ještě máme možnost rozebrat tuto stavbu dřív, než se zřítí pod vahou státního dluhu, stále ještě to může být pokojné a bez obětí. Čas ale pracuje proti nám, každý den se český státní dluh zvyšuje o půl miliardy. Ψ

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama