Reklama
 
Blog | Pavel Sikora

Spotřebitel a volič

Zastánci státních intervencí všeho druhu mají za to, že jsou spotřebitelé příliš hloupí na to, aby mohli inteligentně nakupovat výrobky a služby. Současně jde ovšem vesměs o zastánce volební parlamentní demokracie, v níž tíž údajně hloupí spotřebitelé hlasují pro kandidáty, které vesměs neznají a tím rozhodují o různých veřejných politikách, kterým stěží mohou rozumět. Člověk, který podle nich není schopen si samostatně a bez státní "ochrany" koupit ani kartáček na zuby, se náhle mění ve vševědoucího experta na domácí i zahraniční politiku.

Obrázek té nejpohlednější dívky, jaká kdy žila, nedokáže v dlouhém období udržet prodej špatných cigaret. V případě politického rozhodování ale nemáme žádnou stejně efektivní záruku. Mnohá rozhodnutí osudového významu jsou ze své podstaty taková, že veřejnost s nimi nemůže ve svém volném čase a při vynaložení malých nákladů experimentovat. I kdyby to ale možné bylo, jejich posouzení není zpravidla tak jednoduché, jako tomu bylo v případě cigaret, neboť jejich důsledky se dají mnohem hůře interpretovat. (Joseph Schumpeter)

Spotřebitel jistě není vševědoucí a nemusí se jednat o žádného génia. Na druhou stranu má ovšem velmi přímé způsoby testování výrobků a služeb. Jídlo, které mi nechutnalo, si už příště nekoupím. Ne za čtyři či pět let, ale hned zítra si koupím něco jiného. Na značku, která se mi v praxi neosvědčila, si příště dám pozor. A naopak. Kromě toho sdílejí spotřebitelé tyto své zkušenosti mezi sebou a dokonce existují spotřebitelské organizace, které varují před špatnými dodavateli a doporučují dobré.

U voleb je to jiné, volič nemá, narozdíl od spotřebitele, k dispozici žádný přímý a rychlý test, kterým by mohl posoudit správnost či nesprávnost své volby. Aby mohl pochopit důsledky své volby, musel by porozumět dosti složitému řetězci rozhodování volených jednotlivců. Jen velmi málo voličů je schopno či ochotno takto uvažovat. Politické programy jsou plné nesmyslných frází. Místo uvolnění trhu a deregulace monopolů nabízejí politici jejich regulaci. Pokud bude pro většinového voliče ekonomie španělskou vesnicí, nebude schopen rozpoznat faleš takových programů.

Reklama

Volič, stejně jako spotřebitel, chce při volbách maximalizovat svůj užitek, ovšem velmi často „nakupuje“ v líbivém obalu pravý opak toho, co by si ve skutečnosti přál. Vyšší přerozdělování vede ve svém důsledku k vyšší nezaměstnanosti, tzv. ochrana zaměstnanců působí pravý opak, atp. Murray N. Rothbard to ve svém díle Man, Economy and State krásně vyjádřil jedinou větou: „Je podivuhodné, že titíž autoři, kteří si nejvíce stěžují na nástrahy a vábení reklamy, nesměřují svou kritiku na reklamu v politických kampaních, kde by jejich obavy byly na místě.“

Lze namítnout, že spotřebitel, ač sám laik v mnoha oborech, je schopen si docela dobře vybírat experty jako jsou právníci, lékaři nebo architekti. Problém je v tom, že politik nebo i nevolený úředník ve státní správě není placen z peněz, které by získal dobrovolnou směnou na trhu, ale z daní, které státní správa násilně vybírá od obyvatelstva. Tito lidé tedy nemají základní motiv, který by je vedl k efektivní správě veřejných věcí. Neexsituje „trh států“, resp. existuje, ale bariéry pro změnu státu jsou obrovské. Na trhu jsou nejschopnější ti, kdo jsou nejlépe schopni sloužit spotřebitelům nebo odběratelům obecně. Ve vládě  jsou to ti, kdo jsou neschopnější demagogové a populisté. V případě nevolených úředníků pak ti, kdo se nejlépe dokáží vlichotit do přízně právě vládnoucích politiků.

Je zde ještě jeden podstatný rozdíl: zatímco spotřebitel disponuje svými peněžními „hlasy“ zcela suverénně, volič má se svou miliontinou (a leckdy ani to ne) hlasovacího podílu jen nepatrný vliv na konečný výsledek voleb. A při tajném hlasování dokonce nedemonstruje volič vůbec nic. Někdo by mohl namítnout, že akcionář hlasující na valné hromadě je v podobné pozici. Jsou zde ovšem hned tři podstatné rozdíly: akciová společnost nezískává prostředky násilím, akcionář může firmu kdykoliv svobodně opustit (tj. prodat akcie) a hlasovací právo akcionáře odpovídá jeho vlastnickému podílu. Nic z toho není v případě všeobecného rovného volebního práva splněno.

Volby nejsou ničím jiným než zákazem vstupu beránků do místní samoobsluhy. Stát hloupí beránci, stát, křičí chytří vlci-politikové. Vašim chaotickým a hloupým nákupům musí být už projednou učiněna přítrž! Vy nám dáte své peníze, protože jinak byste si zas koupili samé nezdravé a předražené jídlo, a my Vás necháme hlasovat, kterou vlčí stranu si demokraticky zvolíte a ta, protože bude nejlepší, pak nakoupí hezky demokraticky, spravedlivě a solidárně pro všechny. Ať už bude beránek volit jakkoliv, dobré řešení to nemá. Jediným řešením je zbavit se vlků jako celku. Ψ

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama