Reklama
 
Blog | Pavel Sikora

Zločin a trest?

V zajímavé diskusi k mému nedávnému článku Právo rodit, právo zabíjet mě zaujaly příspěvky Petra Pavlase. Zaujaly mne natolik, že jsem se rozhodl napsat tento článek, o smyslu trestů, který bych si dovolil uvést poněkud neobvykle výběrem z našeho dialogu. „Vaše tvrzení, že jste proti ‚kriminalizaci (sic) interrupcí‘ je absurdita, pokud zároveň s tím nedodáte, že jste pro "dekriminalizaci" vražd, znásilnění, krádeží...no prostě všeho, co se reguluje či zakazuje. Pokud to nedodáte, nejste podle mne konsistentní. Dodáváte to, Pavle?“

„(…) myslím, že spíš konzistentní jsem – co řeší sebetvrdší tresty pachatelů vražd atp.? Nejde spíš o náhradu škody (a nápravu pachatele), než o trest? Život zabitému stejně už nikdo nevrátí, pachatel by měl tvrdě pracovat, aby pozůstalé odškodnil alespoň finančně. Což se ve vězení obvykle neděje. (…)"

„(…) Shodneme se, že potrat je úmyslné usmrcení nevinného člověka (=vražda)?? Shodneme. Ptám se proto: jste pro naprosté zrušení trestů (tj, odstranění trestního práva)? Za loupeže, krádeže, znásilnění…(dosaďte dle chuti)? Zachraňte prosím odpovědí svoji konzistenci. ;)"

„Sebedrakoničtější tresty nevedou k vymýcení daného prohřešku. Tisíce let se vraždy trestaly smrtí – odrazuje to dnešní vrahy? Stoupl počet vražd po zrušení trestu smrti? Prokazatelně ne. Nepřu se o to, zda je interrupce vraždou, je, dokonce si troufám tvrdit, že se jedná o vraždu zvláště zavrženíhodnou. Jak ji ale chcete trestat ("o vězeních myslím nebyla vůbec řeč") a proč? (…)"

Reklama

„‘Sebedrakoničtější tresty nevedou k vymýcení daného prohřešku.‘
— Nepochybně nevedou, o tom není sporu, o tom se vůbec nepřu. Zrušíme tedy trestní právo, ptám se opět? 😉 Smyslem trestů ale přece není (jen) vymýcení prohřešku. (…)"

„Trestní právo, tak jak jej provozujeme v současnosti, dává prachmizerné výsledky. Nikoho ve skutečnosti nechrání, ze zločinců se ve vězeních, kde nejsou nuceni ani pracovat stávají ještě daleko horší grázlové… Co je tedy smyslem trestu? Pomsta?? V mých očích je podstatné odškodnit oběť, v případě vraždy pak pozůstalé. Pachatel by tedy především měl pracovat, až by se z něj kouřilo, aby mohl poskytnou alespoň nějakou kompenzaci zla, které způsobil. (…) Potřebujeme právě opačný směr: tahat věci z podsvětí, kriminalizace ještě nikdy nic nevyřešila (viz alkohol aj. drogy…)."

„Dobře. Pak jste konsistentní. Trestní právo je k ničemu. Dobře, je to Váš názor. Postupně odstraňme veškeré právo, právní stát. Společnost bez státu a práva je však podle mne protimluv. Nikdy neexistovala a nikdy existovat nebude. Pro mne je to reductio ad absurdum Vašeho liberálního (libertariánského? anarchistického?) světonázoru, Vy to ale myslíte vážně. 🙂 OK."

„Kriminalizace nijak nesnižuje poptávku po kriminalizovaném. Jen s sebou nese prudké zvýšení ceny a váže na sebe spoustu další trestné činnosti. Takový ilegální potratář bude asi docela snadno vydíratelný – a jeho klientky jak by smet, když po nich někdo bude chtít výpalné, asi se budou zdráhat obrátit se na policii, co říkáte? Kdyby byli pachatelé nuceni nahradit alespoň finanční škodu, kterou způsobují pozůstalým, žádní nájemní vrazi by neexistovali – ta činnost by se prostě zoufale nevyplácela, kdyby byl vrah odsouzen k náhradě dosavadního příjmu oběti pozůstalým. (…)

Pozor, já neříkám, odstraňme právo, já říkám změňme současné trestní právo tak, aby především řešilo odškodnění oběti trestného činu, popř. jejích pozůstalých u vraždy. To je právě ta svízel u potratů, že pozůstalí jsou zároveň pachateli.
Tj. posuňme trestní právo blíže právu soukromému. Takovou privatizaci (civilizaci, chcete-li) ostatně potřebuje celé veřejné právo (což souvisí s potřebou demontáže státu, nerovného postavení nestátních subjektů atd.). Pachatel působí škodu druhé osobě, podle soukromého práva ji musí odstranit. Pokud něco ukradl, musí to vrátit, je-li ukradená věc zničená, musí ji zaplatit atd. atp. K tomu nepotřebujeme stát. Stát s sebou nepřináší typicky právo, ale právě bezpráví. Např. na středověkém Islandu prokazatelně existovala společnost s právem, ale bez státu. Já to skutečně myslím vážně, přišel čas zbavit se států."

„Smysl trestu? Pomsta ne. Výchova k většímu grázlovství také ne. Náprava škody, o které stále hovoříte, samozřejmě má být součástí trestu. Ale nevím, má-li smysl hovořit o nápravě škody u vraždy. To fakt nespraví peníze. Nebo znásilnění (potrat dítěte – je to zde náprava škody? Nebo opět zabití nevinného? Spíš to druhé.). Ty 4 roviny trestu už jsem citoval, nevím, co víc dodávat, taková je filosofie, na které je založeno současné právo.
S tím, že tresty obecně by se měli dít ve formě věřejně prospěšných prací (klidně i neprospěšných – jen ať něco dělají…), souhlasím. To je zas na jinou diskusi. (…)"

„Výchova k většímu grázlovství, je to, co se děje ve většině věznic světa. Vražda je neodčinitelná, nejen peníze, ale prostě nic to nemůže spravit. Ale vezměte si např. případ vraždy z Karlova nám., kde vrah zabil otce malého dítěte. Vrah může kompenzovat alespoň fin. újmu, kterou postižené rodině způsobil. Ne tak podle našeho práva, které jej sice zavře do vězení, ale nijak jej nenutí pracovat. Kdepak veřejně prospěšné práce, normální práce, pokud možno v oboru vraha, protože tam vytvoří největší hodnoty a bude moci zaplatit víc poškozeným. (…) Privatizací práva byl i takový přechod od hospodářského k obchodnímu zákoníku, což byla změna jednoznačně pozitivní. (…)"

„Ano, nepovažuji na rozdíl od Vás trest za nesmysl. Vy jako otec netrestáte svoje děti, pokud udělají něco špatného, a naopak neodměňujete je za dobré? Stejně tak společnost trestá či odměňuje svoje členy (jinak není společností). Podobně trestá či odměňuje Bůh Otec, ateisty asi matka Příroda. Prostředky se liší, je to ale vždy totéž v bledě modrém. Vězeňství a účinnost trestů je v současnosti zoufalá, o tom není sporu. (…) Samozřejmě, že společnost odměňuje a trestá. Společnost není žádný eufemismus, zajděte si na nějaké přednášky Romana Vida či Martina Fafejty, oni už Vám rádi vysvětlí, co je to sociologie. 🙂

(…) Nejsem teolog. Dá se asi říci, že člověk ví nebo by vědět měl, že za hřích ho čeká trest, takže se de facto trestá sám. A trest slouží k dobrému – k nápravě. Takže vlastně trestá Bůh, vždyť on je to, kdo stvořil všechno dobré: tedy i člověka a trest. (…)"

Jak je to tedy s tresty – dovolme si pro tuto chvíli být přízemní a pominout soud věčný? Náš trestní zákon ústy svého § 23, odst. 1 říká, že „účelem trestu je chránit společnost před pachateli trestných činů, zabránit odsouzenému v dalším páchání trestné činnosti a vychovat jej k tomu, aby vedl řádný život, a tím působit výchovně i na ostatní členy společnosti." Jaká je praxe? Žalostná. Společnost je chráněna tak leda po dobu výkonu trestu (a ani to ještě někdy neplatí, útěky vězňů nejsou výjimečné), totéž platí o páchání dalších zločinů. Výchova spočívá v tom, že v poměrném pohodlí dnešních věznic nabere zločinec od spoluvězňů spoustu nového know-how, pracovat jej nikdo nenutí, leckdy mu práce není umožněna, ani pokud o ni výslovně projeví zájem, takže z věznice vychází individuum ještě o poznání horší, než které do ní vešlo. Prakticky každý vězeň dluží nějaké peníze. Některé věci odčinit nelze, nelze napravit znásilnění, nelze vrátit život zavražděnému. Ale i pak by mělo smysl, aby pachatel alespoň platil poškozeným nebo pozůstalým nějaké finanční odškodné. Mnohé oběti si odnášejí těžký duševní otřes a mohou se u nich projevit dlouhodobé psychické potíže, kvůli pracovní neschopnosti přichází o ušlý plat nebo zisk atd. atp.

„Vyděšená dívka začala kolemjdoucí prosit o pomoc. ‚Pomozte, prosím vás, chce mě zabít,‘ zaslechl Petr Šimeček. ‚Drž hubu, ty krávo, já tě zabiju,‘ reagoval Lubina. V tu chvíli byl na místě i Michal Velíšek, jehož pohled Šimeček zachytil. Oba muži se kývnutím hlavy dohodli, že dívce ze svízelné situace pomohou. Nakročili směrem k ní, Velíšek se zeptal, jestli něco nepotřebuje, a napřáhnul ruce směrem k dvojici. ‚Ani nevím, jestli větu dokončil. Lubina vyskočil a vystřelil. Byla jsem v šoku, nechápala jsem, co se děje,‘ vzpomínala na děsivé okamžiky Eliška. Střela do ruky skolila Velíška na trávník, při pádu dostal druhou ránu do zad. Na místo zlité krví se seběhli lidé. ‚Velíšek volal o pomoc, křičel bolestí,‘ popsala Lucie Marešová, která mu poskytla první pomoc, zatímco ostatní volali záchranku. Velíšek, který podle svědků v posledních chvílích života mluvil souvisle, rozsáhlým zraněním nakonec podlehl."

Vrahem byl recidivista, tedy produkt naší legislativy a vezeňství. Mladé vdově a matce Ivě Velíškové už nikdo nevrátí jejího muže. Neměl by ale vrah pracovat a nahradit poškozené rodině alespoň finanční škodu (rodině bude chybět nejen manžel a otec, ale samozřejmě i jeho plat), kterou jí způsobil? Jak pomáhá obětem trestných činů stát? Trestá pachatele, a to celou škálou trestů (§ 27 Trestního zákona), jedná se o:
• odnětí svobody,
• obecně prospěšné práce,
• ztrátu čestných titulů a vyznamenání,
• ztrátu vojenské hodnosti,
• zákaz činnosti,
• propadnutí majetku,
• peněžitý trest,
• propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty,
• vyhoštění nebo
• zákaz pobytu.

Co to ale dává poškozené straně? Z odnětí svobody na 25 let mohou sice pozůstalí mít jistý pocit zadostiučinění, ale jinak jim to nedá vůbec nic. Z obecně prospěšných prací nedostanou nic, mohl by jim pomoci peněžitý trest nebo propadnutí nějakých věcí odsouzeného? Nic z toho, stát nijak neřeší odškodnění obětí nebo jejich pozůstalých: §52 (3): Vlastníkem propadlého majetku se stává stát, §54 (2): Vydobytá částka peněžitého trestu připadá státu. §55 (5): Propadlá věc nebo jiná majetková hodnota připadá státu.

Nebyla by na místě alespoň částečná privatizace trestního práva? Privatizací práva se nemyslí privatizace soudů (jakkoliv ta by byla také prospěšná), privatizací práva se míní posun od práva veřejného, v němž si stát hraje na božstvo, k právu soukromému, které řeší reálné vztahy dvou či více osob. Finančně je na tom takový vrah nakonec lépe než člověk, který přestal platit splátky na lednici a na kterého se nakonec sesypou exekutoři a celkem krutě mu prodají střechu nad hlavou. Vrah nemusí platit nic.

Ano, oběť trestného činu nebo její pozůstalí se mohou domáhat náhrady škody. Ovšem to probíhá v úplně jiném (soukroměprávním) režimu a jedná se o samostatný proces, který musí zahájit poškozená strana, tj. až do příp. uznání svých nároků soudem platit soudní poplatky, advokáta, dále se nervovat a jezdit k soudu. I pokud takový následný soudní spor vyhraje na celé čáře, co by zaplatil takový vrah Lubina, který teď stráví čtvrt století bez povinnosti pracovat, paní Velíškové? K čemu je nám složitě nadefinových 200 trestných činů včetně „rozvracení republiky" (§ 92: „Kdo v úmyslu rozvrátit ústavní zřízení, územní celistvost nebo obranyschopnost republiky anebo zničit její samostatnost se účastní násilných akcí proti republice nebo jejím orgánům, bude potrestán odnětím svobody na osm až dvanáct let." – dosti pikantní v souvislosti se vstupem do EU), „padělání a pozměňování známek", „pytláctví" (pikantní v souvislostí s naší lidovou myslivostí) nebo „účasti na sebevraždě", když ve skutečnosti obyčejné lidi nijak nechrání? Ψ