Já vím, že to je asi hodně nekorektní způsob uvažování, navíc se říká, že lidé modelují podstatné rysy celé skutečnosti podle toho, na co si zvykli ve svém nejbližším okolí. Ale mně připadá jako docela realistické, že vývoj člověka v mnohém táhne „nadspotřeba“. Taky mne jímá semtam touha, aby to takhle šílené nebylo.

Vy vidíte ve světě jistotu božského řádu. Já vidím jen to, co jsem schopen z reality svými vnímacími vzory vytáhnout a semtam i to , kde jsem schopen aspoň vidět, že „něco je jinak“. Když něco pořád existuje, nezaniká, naopak roste, ptám se, JAK se věci dějí, teprve pak proč.

Já jsem poslední, kdo by si přál svět bez koření, barev, umění nebo pohodlí. Jen se nám to nesmí stát smyslem. Pokud jdu a koupím si pořádné nové boty, protože je potřebuji, není to žádná zvrácená oběť. Zvrácená oběť je, když chodím bos a ničím si zdraví, ačkoliv bych se mohl obout. Nakupování bot začne být podivné, když už mám je mám desatery, když jsou z nesmyslně drahého materiálu atp… Expanze není smyslem. Podstatná je jakost. A je smutné, když se ve své podstatě potenciálně božská lidská bytost stane otrokem věcí.