Komentáře: Mohou být otcové otci?

Od: Anonym

Anonym — Wed, 10 Aug 2022 05:25:03 +0000

Od: M.Hajný

M.Hajný — Sun, 11 Jan 2009 11:38:33 +0000

Upřímně vzatou: MOHOU
A v podstatě z doby tzv. „podzemní církve“ z dob socialismu zde i ženatí kněží jsou. Pouze po revoluci jim bylo řečeno (po nástupu pana kardinála Vlka) cosi ve smyslu, že sloužit si mouhou tak maximálně doma v pokoji… Manželka jednoho z nich mi před cca 10 lety řekla, že na dotaz, zda katolické mše, které do té doby její manžel sloužil jsou alespoň „platné“ ji v Praze na konzistoři (Arcibiskupství) bylo řečeno:

„Jó paní, to Vám nikdo nepoví.“

Problém je to tedy spíše lidský a „společenský“ než duchovní. Konec konců už i paní Kateřina zde psala o ženatých rabínech.

Od: Martin H.

Martin H. — Tue, 06 Jan 2009 23:01:06 +0000

Ekumenismus pro Petru Z.
Ne každý má tolik ekumenického ducha, aby po zkušenostech z ŘKC – resp. s přijímáním Krista v ŘKC přešel do jiné církve. Není to jen věc „studia“ a vědomostí, spíše je v tom i zkušenost a lidský prožitek. V tom případě to pak bude spíše dík nesnášenlivosti lidí v ŘKC než aby s čistým svědomím šel farářovat jinam.

I když však ekumenického ducha mít budete – není rozměr křesťanství v církvi katolické a v církvích protestantských totéž. Doplňují se, ale jsou jiné. Z pohledu katolíka můžete říci: v co věří protestanté (Kristus byl historická osobnost, odkázal: „to čiňte na moji památku“ atd.) věřím také, že já věřím ještě v něco víc (v přítomnost Krista v Eucharistii). Budete-li přijímat u protestantů – učiníte zkušenost s přítomností Krista taky, ale bude to v jiné rovině. Než v rovině Vy – Eucharistie (jako u Katolického přijímání) spíše v rovině toho, co máte společného s lidmi, kteří přijímají spolu s vámi. Kristus přítomen i tam bude, ale „jinak“ (nelze to zcela zaměnit).

Od: Th

Th — Fri, 02 Jan 2009 12:25:25 +0000

Nějak mi na tom všem vadí ta
unifikace představy boha a fakt, že se křesťanům celkem úspěšně podařilo dostat boha mimo člověka. Možná kdyby se člověk modlil k sobě, tak by udělal lépe. Pokud jde o celibát, dokážu pochopit, že se k němu někdo dobrovolně rozhodne třeba ve čtyřiceti, ale v osmnácti to pro mě nepochopitelné a obávám se, že už v tom je určitá selekce určitého typu lidí. Také nechápu, jak může kněz bez osobního prožitku někomu dobře poradit v rodinných záležitostech nebo při výchově dětí. Všechny zdravím a přeju, ať si v Novénm roce nemusíte nic přát :-).

Od: piži

piži — Fri, 02 Jan 2009 07:17:52 +0000

kněz – mše
Nejsem věřící, jsem úplný laik, ale řekl bych, že kněz má vůči laikovi více privilegií, než jen sloužení mší.
Zpovědi, oddávání, poslední pomazání…

Od: Petr

Petr — Fri, 02 Jan 2009 00:24:39 +0000

O rádiu Maryja
jsem nenapsal ani slovo (Katolický týdeník bych osobně nevzal do ruky). „Tvrdostí“ je myšlena např. „hloubka“, život v důvěře v Boha podle evangelií, to že člověk není „vlažný ani studený“, že žije pro druhé apod. Je snad srozumitelné, co jsem chtěl obrazně říci.

S tou prvotní církví to není tak úplně černobílé. Samozřejmě je naprosto obdivuhodné, co dokázala, ale jsou tam i jiné valéry – stačí si přečíst například Eusebiovy Církevní dějiny ze začátku 4. století.

Duch vane, jak sám chce. A ten , který mění životy lidí dnes, je myslím stejný, jako tehdy. Nemyslím si, že emigroval neznámo kam.

Od: Pavel Sikora

Pavel Sikora — Thu, 01 Jan 2009 23:48:42 +0000

Hm, tak teda janusovská
církev, to je pro mě novum. Nevím, všichni ti křesťané v cirku a evangelizace celého tehdy známého světa, doslova podzemní církev, která bez hmotného zázemí a během pár generaci převálcovala náboženství tisícileté světovládné říše. Ne silou zrady, střelných zbraní a infekcí jako později v Novém světě a jinde, ale ryze silou Ducha. Pak už se Duch jaxi začal stavět proti ní.

Od: Pavel Sikora

Pavel Sikora — Thu, 01 Jan 2009 23:27:15 +0000

Chcete říci,
že kdo neposlouchá radio Maryja a nemá předplacen Katolický týdeník, je houby křesťan a žije „naměkko“? Čím měříte onu tvrdost?

Od: Petr

Petr — Thu, 01 Jan 2009 23:20:29 +0000

První vs. druhé tisíciletí
„První tisíciletí círqe aspoň na mě udělalo mnohem lepší dojem než to druhé, na Vás ne?“

V čem bylo první tisíciletí lepší?

Myslím, že i zde platí: nic nového pod sluncem. Církev měla vždy obě janusovské tváře: jak „snoubenky Kristovy“, tak pouliční děvky. Není to nic, co by se objevilo až údajným úpadkem v 2. tisíciletí.

Od: Petr

Petr — Thu, 01 Jan 2009 23:10:57 +0000

Dodatek
IMHO se nedá se argumentovat ani tím, že povolením svěcení ženatých mužů by razantně vzrostl počet kněží. Alespoň u evropských protestantů nejsou žádné davy zájemců o farářství pozorovány.

Pes je zakopaný jinde. Tam, kde má křesťanství alespoň část bývalé hloubky (a žije se „natvrdo“), většinou/často povolání ke kněžství jsou (mj. různé tradiční proudy, Opus Dei apod.).

Že je prázdný například pražský seminář, se naprosto nedivím. A že povoláními ke kněžství neoplývají různé soft-katolické proudy.