Jenže o to tu nejde: tuhle diskusi vedu jen proto, že místo stávajícího nefunkčního systému nabízíte jiný nefunkční systém. Vadí mi, že anarchokapitalismus prezentuje jako win-win řešení, přestože lze ukázat řadu případů, ve kterých tomu tak není (v diskusi jsem se snažil ukázat některé inherentní rozpory ve Vašich tvrzeních, které evidentně přehlížíte).
Poznámka: Tím neříkám, že existuje/může existovat společenský systém, který by byl win-win; vadí mi ale, že uvedené problémy popíráte/bagatelizujete – když něco navrhuji, měl bych otevřeně mluvit i o záporech svého řešení (všechno má nějaké zápory).

Ovšem cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly. Jen bych Vás chtěl vážně upozornit na jednu věc. Vaše představa o téměř neomezeném bohatství této společnosti je mylná, tato společnost (a žádná společnost na světě) není neomezeně bohatá. Právě naopak, už nyní se hrozivým tempem zadlužuje. A pokud nenastanou opravdu drastické „asociální“ změny, skončí to hyperinflací. A hyperinflace vede v lepším případě k dost nuznému životu v drsné diktatuře, v horším případěk válce. A ve válce jdou ti slabí už opravu stranou. Pokud je režim nezačne rovnou systematicky vraždit.

Tak to je vrchol demagogie: ano, zaměstnat sám sebe můžu vždycky. Můžu třeba přehazovat hromadu hlíny z jednoho kouta dvorku na druhý. Nemám ale pocit, že by to nějak souviselo s tím, o čem jsem psal.

1. Souhlasím, že přerozdělování je velmi drahé.

2. Nesouhlasím s tím, že se nevyplatí – vyplatí se těm, kteří to nejvíc potřebují. Příklad: naše dítě by nežilo, kdybychom mu měli veškerou zdravotní péči platit ze svého. Jo, společnosti se to sice nejspíš ekonomicky nikdy nevrátí, ale ruku na srdce: je to důležité, když si to společnost může dovolit?

3. Nevím o ničem lepším, pokud skutečně chceme těm slabým _systémově_ pomáhat (nechat to na neziskovkách, kterým možná někdo něco dá a možná ne, je velmi nesystémové = vede to k velmi nevyvážené pomoci: zatímco na děti se vždycky najde dárců dost, na narkomany je to problém; přitom obě skupiny potřebují pomoc stejně naléhavě).

>> Z úspěšných patentů se uživí leckdo
Ehm, jaké procento výzkumu povede k uplatnitelnému patentu?
Nebude to spíš job, ve kterém 90% projektů nic nevydělá?
A co základní výzkum; z toho patenty nikdy nebudou…?

nemyslím, že by bylo potřeba, aby všechny školy byly na vysoce expertní úrovni – většina studentů stejně tak tak prolézá; v tomto směru by mělo být spíš několik málo elitních škol, na které by (průběžně) přestupovali ti nejnadanější studenti ze škol ‚obyčejných‘

>> samoživitelé by neměli být norma
norma se vždycky nějak protluče – o tu se až tolik nestarám; pro mě je důležitější, jak se ta společnost stará (dává příležitosti) těm nejslabším

>> pro nemocné lidi může být přerozdělování výhodné. ne tak pro společnost
Proč? Je dobrou vizitkou společnosti, když se dokáže postarat o ty nejslabší. A naopak: Co by to bylo za společnost, která by odmítala slabým systémově pomáhat, přestože si to může dovolit?

Souhlasím, víc technických absolventů by bylo fajn a placené školství by to vyřešilo. Jenže: Ony ty filo/socio/psycho/polito a jiné -logie dokážou dát člověku docela dobrý rozhled; v tomto ohledu je považuji za společensky užitečné tím víc, čím více lidí se jimi zabývá.

Jinými slovy – placené školství povede k opačnému extrému: ve většině populace k úzké specializaci na úkor obecných znalostí (které jsou drahé a nelze je snadno zpeněžit); to silně omezuje schopnost kvalifikovaného rozhodování = dává velký prostor (např. reklamním) manipulátorům (a to jak v sektoru trhu, tak v politice).

Šel bych proto jinou cestou: Myslím, že současná společnost je dost bohatá na to, aby mohla dát lidem příležitost zdarma vystudovat nějaký nepraktický obor (který je zajímá). A až dotyčný absolvent zjistí, že se -logií neuživí, může si jít (opět zdarma) vystudovat něco dalšího (mně by lákala třeba truhlařina nebo houslařina 🙂

Ovšemže se to vyplatí i ‚normálně chudé‘ rodině. Stát nic nevytváří, jen spotřebovává. Dnes už hodně přes 50 miliard jen na úroky. Kolik asi stojí téměř 300 tis. zaměstnanců ve st. správě (průměr jejich platů je nad celostátním průměrem)? Kolixe tam rozkrade? Vtip je v tom, že nad státní správou nešlehá žádný bič v podobě konkurence, který by ji tlačil buď qyššímu výkonu nebo ke krachu.

Práce pro všechny – doplňuji – kteří budou chtít pracovat. Z úspěšných patentů se uživí leckdo. Zkracováním pracovní doby jsme se přece už dávno vydali. Když jsem byl prvňák, ještě byly poslední pracovní soboty… Pracovat můžete přece vždycky – vždy můžete zaměstnat sám sebe.

1. studenti mají sklon volit si obory bez ohledu na poptávku na trhu práce, u nás je dnes už ten nesoulad dost markantní, ze škol se řinou zástupy sociologů, politilogů a bůhví čeho ještě, zatímco na trhu chybí technici.

2. školy mají nevalnou úroveń, protože nejsou schopny zaplatit skutečné odborníky

ad platy: samoživitelé by neměli být norma, každé dítě má dva rodiče, nevymahatelnost práva („alimentů“) je jen jednou z mnoha ukázek neschopnosti monopolní státní (in)justice. ale jinak je to samozřejmě volba každé rodiny (my také už 9 let žijeme z jednoho platu).

ad zdravotnictví: druhá otázka je, kolik platíte na tzv. pojistném. ale tím nepopírám, že pro nemocné lidi může být přerozdělování výhodné. ne tak pro společnost.