Apoštol Pavel podal hezký popis lásky… jako by mi někdo ukázal Rembrandta a řekl: vidíš, takhle to vypadá, když se doopravdy maluje! Jenže co s tím? Vezmu štětec a všichni na to koukaj, jestli je to brambora nebo klubíčko nebo co… Erich Fromm říká, že milovat je umění – a žádný umělec z nebe nespadl, jeden každý musel dlouho tvrdě trénovat (byť někteří měli větší nadání a dělali rychlejší pokroky). Buď opravdový a uč se ze svých chyb. Možná i to čtvrté, páté manželství by mohlo mít naději na úspěch…

ad 2. Nevím o žádné takové statistice. Vycházím samozřejmě z toho, co vidím kolem sebe. I když to jistě není reprezentativní vzorek z pohledu statistiky, na druhou stranu rozhodně nežijeme v žádném křesťanském getu. Svatba, která nepřežila svatební noc je poměrně unikátní asi nejen mezi církevními sňatky, nemyslíte? 😮

Co je láska? Docela slušný popis nám nechal můj apoštolský jmenovec: „Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. Láska nikdy nezanikne. Proroctví – to pomine; jazyky – ty ustanou; poznání – to bude překonáno…“ (1. Korintským 13,4-8)

Ještě k té lásce – máte pravdu, nejmenoval jsem ji – je tam imlicitně zahrnuta jako nutný předpoklad zodpovědného a vstřícného přístupu ke světu (uff, teď bychom mohli dlouze diskutovat nad významem slova „láska“, které je ještě rozplizlejší než „manželství“ – v tomto se odkazuji na knihu Ericha Fromma Umění milovat).

1. Myslíte, že samotné uzavření manželství by něco změnilo ve vztazích, které nefungují? Vždyť sám přiznáváte, že „manželství by mělo být vyjádřením zodpovědnosti, ale v nezanedbatelném počtu případů tomu tak není“. Osobně si myslím, že lidé, kteří se vyhýbají odpovědnosti, budou vždy – a zda manželství uzavřou nebo ne, jim v ničem překážet nebude.

2. Z čeho vycházíte, když říkáte, že občanské svatby jsou oproti církevním „méněcenné“? Lze to doložit nějakými statistickými daty, výzkumem apod? Přijde mi, že jde o Váš osobní pocit, který vychází ze vzorku Vašich známých/přátel, kteří – „náhodou“ – mají velice podobný hodnotový systém jako Vy. Z jiného reprezentativního vzorku – z okruhu mých známých – mohu uvést příklad církevní svatby, která nepřežila ani svatební noc… (ne že bych z toho chtěl něco vyvozovat)

Nějak Vám z všech těch otázek vypadla láska, bez ní je to všechno přece na pytel, nemám pravdu? A s ní úzce souvisí odpuštění, nevyžadování dokonalosti a podobné schopnosti, což není úplně totéž jako jakási „technologická“ a věcná odpovědnost typu „jsi sice pěkný hňup a blbeček, ale nerozvedu se s tebou, protože spolu máme děti a nebylo by to odpovědné…“

2. Pocit osobní odpovědnosti zřejmě vyvěrá z:
a) daného slibu – bez něj odpovědnost není
b) osobní zralosti, vědomí souvislostí: „je mě potřeba v něčem důležitém“, „já jsem příčinou“ apod.
c) jiný názor, jaký?

3. To, že jsou si dva lidé dlouhodobě oporou, je dáno:
a) institutem manželství
b) kvalitou jejich vzájemného vztahu
c) jiný názor, jaký?

4. Kvalita vztahu je dána:
a) institutem manželství
b) osobní zralostí, t.j. ochotou a odpovědným chováním jedinců, kteří vztah vytvářejí
c) jiný názor, jaký?

5. Manželství je znakem:
a) toho, že osoby, které ho uzavírají, jsou vyzrálé a zodpovědné
b) chvilkového poblouznění
c) mělo by být vyjádřením zodpovědnosti, ale v nezanedbatelném počtu případů tomu tak není, takže není znakem vůbec ničeho
d) jiný názor, jaký?

Pěkně prosím, jak UZAVŘENÍ MANŽELSTVÍ chrání dítě před potratem nebo životem v neúplné rodině? Kolik manželství se rozvádí (a myslíte, že by pro děti bylo lepší žít v konfliktním manželství než v rozvedeném)? Kolik % potratů připadá na vdané ženy?

Není ta souvislost opravdu spíš v něčem jiném????