To, o čem mluvím já, je hledání rovnováhy. Vy říkáte, že když zmizí dovzdychavši, zmizí i „úhelný kámen“ Vašeho textu; já tvrdím, že věta vedlejší by posloužila stejně dobře a nestrhávala by přitom na sebe váhu, kterou nemůže unést. – Možná jste si všiml, že podobný zápas, jaký Vy se domníváte vést za přechodníky, jsem já podstoupil za slovo „kunda“. Tam se skutečně jedná o „úhelný kámen“: slovo, ať již vyslopveno, opsáno či zamlčeno, prochází celým textem a nese na sobě hlavní jeho smysl.

Teď se neuražte: když Vy řeknete „dovzdychavši“ a já řeknu „kunda“, zdá se mi, že Vy jste řekl něco mnohem sprostšího…

Já přece přechodníky také používám; samozřejmě ne tak obsedantně. Taky nikoho nenapadne se nad nimi pozastavovat, protože si hlídám, aby z textu netrčely. Vy děláte přesný opak: přechodníky záměrně exponujete. Podívejte, přátelé, GLUM tohle umí, GLUM se tohle naučil a teď Vám to předvede – ať se to do textu hodí či ne.

Důležitější než to, co všechno umíte, je text sám – a Vy mu svou předvádivostí ubližujete. Přechodník není dinosaur, nikdy jsem nic takového neřekl. Nicméně je to prostředek knižní, a některé přechodníky jsou knižní dokonce nadmíru. Nežádám po Vás, abyste tu věc vnímal stejně jako já; jen říkám, že z mého pohledu člověka, který si umí v četbě udělat pořádek, jste jednotnou stylovou rovinu ještě nenalezl.

Franzi: díky. Zkusím ještě tenuto a legato :-). Na Hrabala se jistě nedohrabu, ale zkusit bych to měl. Zonovou, jo? To snad abych od 27. poslouchal na Vltavě Za trest a za odměnu. OK, napíšu i něco „gotičtějšího“. Jak už jsem psal, dovzdychavši je úhelným kamenem celého textu, nelze vyjmou bez narušení statiky. Makatelné vzdechy, hezky plastický obraz.

Nechávám si to potvrdit pokaždém ONÉM. I po felaci.

„Ivo Kaipr je vidovštější než já“ – z ústa Vida sama to zní kouzelně. Jo, Ivo je možná trošku obětí své komentářové nadprodukce. Něco by šlo bez rozpaků tesat do kamene, něco mi, Ivo promine, přijde jako mlácení prázdné slámy. Pokud jde o Vaše texty, sleduji, že má kritická slova padají na úrodnou půdu :-).

Rita žije, ale já to všechno mom. nestíhám. Co všichni máte proti tomu spodnímu prádlu…? Jak malí kluci…

Zdeňku: pštrosí kůži lze celkem snadno rozehřát, celulitida je hroší, teda horší.

Pane Matoušku: nejde o cit, jde o jiné vnímání. Ve Vašich očích se přechodníky jeví jako jazykoví dinosauři, kteří v pár exemlářích jakýmsi nedopatřením přežili potopu a patří do zoo. V mých očích jsou to obratlovci zcela progresivní, dočasně zatlačení extrémním (nejen) jazykovým plebejstvím Čechů na pokraj vyhubení ale do volné české přírody, luhů a hájů patří.

S tou solvinou jste to zkoušel? Povídejte, přehánějte :-D.

Víte, native women jsou sexy tak do dvaceti, pak už nic moc a zhoršuje se to rychle, prsa plandající, děkuji nechci. Civilisace je holt civilizace.

Článek jsem včera zasklil, tedy čtu a karmuju až dnes a dodávám, že mi váš staccato styl v něčem připomíná Annu Zonovou. Akorát v porovnání s ní je to pořád příliš optimistické.
A „dovzdychavši“ tam nechte, vždyť to vzdychání je v tom slově přímo makatelné!

Dovzdychavši patří někam na konec předminulého století; někam tam, kde se hrdinka „bránila bouřlivému muckání Vavřenovu“. Takový přechodník se dnes hodí pouze do textů, které jsou míněny i koncipovány jako antikvita – nebo do textů, které mají rozesmávat.

Pan Sikora měl přitom určitě na mysli něco jiného.