A chtěl jsem se hlavně zeptat, proto to bylo v nadpisu, zda do odolávání pokušení patří taky to, že se o nějakých problémech nemá raději přemýšlet. Nic jízlivého a už vůbec ne kazatelského v tom nevidím. Jak jinak se pozná, která pravidla jsou nesmyslná, než že se přemýšlí o jejich hranicích?

„Stále se hlídat“ – řekl jsem něco takového? Proč mi to přisuzujete? Nebo to soudíte podle sebe a znáte jenom extrémy? Nestačí si být vědom rizik a vědět, co chci? O neustálém sebehlídání jste začal vy, takže jak to v praxi vypadá, nechám na vás.
Proč bych se měl – po křesťansku vázán – šmankote zdržet jiné, hlubší komunikace? To musíte být jízlivý za každou cenu?
Musíte mít nějakou „přesně stanovenou mez“? Když se jdete koupat, tak přesně do hloubky 2,10 m, dál už ne, protože do 2,10 m je to bezpečné? Co když jsou vlny vysoké, jak barák?
Co má znamenat to profesorské „a pozor“?

Na závěr mi dovolte ještě upřímně politovat toho, jaké zkušenosti jste v minulosti nabyl s věřícími lidmi, očividně to mělo dopad na vaše současné názory.

Rozhodnutí, zda se budu věnovat zábavě nebo povinnosti je – skoro bych řekl jízlivě:) – typický příklad zaznívající z kazatelen. Ukazuje jádro pravidel, obor skutečnosti, kde určitě platí. V tom Váš názor chápu, tam panuje shoda. Jenže mně jde přece o hranice názoru, hranice pravidel. Podívejte se nikoliv na jednoduchý příklad „pro děti“, ale na příklad pro dospělé. Proto do debaty cpu Černyševského, že tam je takový složitý hraniční příklad do hloubky popsán. Na něm prosím ukazujte, že křesťanská pravidla jsou i tady dobrá, protože tady panuje neshoda.

Mmch, vůbec to není tak, že nemám křesťanství rád. Beru ho jako fenomén, který lidi ovlivnil a ovlivňuje. A pokud jsme uvnitř něj, myslím si, že novozákonní podobenství jsou velmi často v přímém rozporu se zbytkem bible i s většinovou náboženskou praxí. Znáte kapitolu „Velký inkvizitor“ z Karamazových? Svoboda kontra pravidla?

Pozor s tou shodou na tom, že se dá zabránit vzniku paralelní lásky. Neznamená to náhodou „stále se hlídat“, abych náhodou nepřekročil horizont událostí černé díry? A pozor, jste si jist, že doopravdy víte, co to „sebehlídání“ v praxi znamená? Není to potom tak, že kdykoliv se setkají dva lidé opačného pohlaví, musí se, jsou-li po křesťansku vázáni jinde, zdržet hlubší komunikace mezi sebou? Protože jak zjistíte, že už jste za mezí? Jste si jist, že se to dá stanovit? Výsledkem taky může být, že společnost, která se bojí paralelních vztahů, se taky bojí hluboké komunikace.

S tím jsem se mezi věřícími setkal. Dokonce právě uvnitř rodiny. V rámci „dodržování pravidel“ se věci nevhodné – ale reálně existující – vytěsňují. Je to určitě správně?