K tomu „souboru láčkovců“: společnost nefunguje díky státu, společnost funguje státu navdory – to stát je rakovinou, parazitem na společenském organismu. Společnost žádný stát nepotřebuje, naopak, škodí ji. Asteroidů se nebojím, na jejich příp. včasné odklonění máme technologii už prakticky dnes, diktátorů a stran ano.

Samozřejmě nejlíp by bylo, kdybychom dokázali jako společnost fungovat ve stylu „inteligentního davu“, nikoliv davu, který lze snadno svést. Jenže v tom nám brání nejen evolucí vrozené mechanismy tvorby skupin, ale nejspíš (možná už hlavně?) rozptyl osobnostních vlastností lidí.

Zatím není známo, že by se třeba sociální hmyz, který se jako inteligentní dav chová mnohem častěji než lidi, lišil takovými charakteristikami jako je u lidí EQ a IQ (samozřejmě nejde právě o to EQ a IQ, to je jenom stupnice čehosi, ale o vnitřní velké rozdíly – určitě chápete, o co mi jde). Takže možná se začneme rozumněji chovat, až budeme rozumnější? Nebo stejnější? Brrr..?

To, že je moc výkonná ve státě schopna převálcovat imunitu – to je to samé jako rakovina.

Rakovina se musí léčit (v evoluci prostě druhy, které eminentně často končí rakovinou, vyjdou z módy a šmytec).

Ale rakovina se jaksi nedá léčit tím, že z těla obratlovce naděláme malé akvarijní rybičky, potažmo láčkovce nebo snad krásnoočka. To je přece cesta zpátky.

Ano, jednodušší struktury fungují v jistém smyslu „líp“. Ale logika vývoje života je úplně jiná: koncentrace zkušeností, využití minulosti, paměť… Nikoliv „zrušíme, co bylo a začneme znova“.

Ono taky totiž na nový vývoj nemusí být dost času. Je docela možné, že za pár stovek let budeme postaveni před nějaký ten asteroid nebo třeba se nám rozžhaví nějak půda pod nohama – bylo by možná lepší už být mocnější, než právě znovu procházet státní strukturací.

Imunitní moduly lidských skupin jsou celkem jasné: jejich základem je soucit, empatie (aneb nedělám bližnímu to, co by mně samotnému vadilo, tj. co nechci, aby mi dělal on). Morálka, etika, svědomí, víra, náboženství, přirozenost, archetypy… ten asociativní okruh je hodně velký – ale strukturně jde právě o jednání, které slouží k zachování soudržnosti skupiny.

Čím vztahově vzdálenější člen skupiny, tím je imunitní ochrana nižší. Tj. čím větší skupina, tím méně často funguje „pocit bližního“ a tím horší výsledky přirozených imunitních mechanismů (jsme evolucí nastaveni na skupiny 100-200 lidí)

Justice je pak extrapolací tohoto přirozeného imunitního systému pro skupiny s tak velkým počtem členů, že výše uvedené přirozené imunitní mechanismy pro zachování takové skupiny nestačí.

Demontovat justici znamená začít od 0.

Budovat struktury? Právě naopak, milý Ivo, struktury jsou tím, co potřebuje politické zlo. Potřebujeme naopak struktury demontovat. Jasným příkladem jsou samy politické strany. To je ta struktura, dobře organizovaná mocenská skupina, která stojí za nástupy všech moderních diktatur k moci.

Tato (Alfa)strana paxnadno ovládne státní aparát, čím bytelnější a centralističtější stát, tím lépe pro diktaturu. Unifikují a sjedocují se i takové věci jako mládežnické organizace nebo včelaři.

Chcete po soudech, aby zabránily násilí moci výkonné. To jaxi z principu nejde, diktátoři ctí jen své vlastní zákony (a ani ty ne vždy).

Koncentráky, války, genocida, političtí vězni, justiční vraždy: to vše má spol. jmenovatele: stát a stranu(y).

Pokud chcete slyšet, jaxem byl hloupoučký já, paqězte, že jsem ve svých prvních volbách LP 1990 volil ČSS, protože v mých očích reprezentovala První republiku a já nechtěl nic jiného (jak naivní) než obnovu První republiky.

Dopustil jsem se tedy čeho, milý Skeptiku? K čemu jsem mlčel, kdy jsem dělal, že nevidím? Kdy jsem kolaboroval s nepřátelskou mocností? Já vím, nekolaboroval sice, ale kdyby mohl, byl by to udělal. Nic neukradl, ale to bylo jen z nedostatku příležitosti… :-).

Proto mi připadá podstatné, uvědomit si, že:

– nebezpečí vzniku davu existuje a obecně bude existovat vždy, protože základy naší psychiky jsou k tomu náchylné, viz psychologické experimenty, ovlivnění autoritou, skupinou, prostředím

– zásadním receptem je tedy budovat a udržovat takové struktury, které tomu budou v zárodku bránit. Asi tak, jako se rozumní hospodáři brání před vznikem ničivých povodní tím, že na svah nad vesnicí nedávají kukuřici, ale trávu.

Čili mi připadá, že diskuse o konkrétních situacích je druhotná. Vyhnání, genocidy – všechny začínají tak, že selhává justice toho daného státu. Buď jsou zákony přímo nespravedlivé nebo nejsou dodržovány. Právní stát má zabránit excesům v zárodku. Až bude dobré právo globální, werden wir..