Oblíbil jsem si web Aleše Michla. Celé je to tam přehledně, jasně a navíc on-line na jediné stránce. Sdělení je prosté: jde to s námi s kopce. Jak rychle? Jeden klik a máte to černé na bílém: rychlostí 7452 Kč za sekundu. Tou totiž právě teď roste veřejný dluh České republiky. Už nyní se jen úroky placené ze státního rozpočtu nezadržitelně blíží těžko představitelné částce 50.000.000.000 Kč. Ročně, ovšemže. Nakolik je růst českého veřejného (tedy zejména státního) dluhu skutečně nezadržitelný? Více

V úterý si položil vrchní ekonomický komentátor Financial Times Martin Wolf zajímavou otázku, co by se dělo během finanční krize, "if the euro had not existed". A správně si odpověděl, že měny Řecka, Irska, Itálie, Portugalska a Španělska by prudce oslabily vůči staré dobré Deutsch Mark. Jenže kdo říká A, měl by také říci B. Více

Ležíme v posteli, pro paní Angelu* dodávám, že v té chvíli zrovna nesouložíme. Povídám: „Jájiny**..." ovšem otázku už jsem nemohl dokončit, protože mé lepší já propuklo v několikaminutový výbuch nepotlačitelného smíchu. Už jsem zapomněl, nač jsem se to vlastně původně chtěl zeptat, už jsem se ji jen snažil utišit, aby svým hurónským smíchem nevzbudila děti. Leč marně, chcete-li špetku bulváru, jednalo se o smíchový orgasmus. Místo aby se uklidnila, davši na mé naléhání, že na tom slově nic až tak ukrutně k popukání nebylo, spíše se to vrbilo právě naopak, ona svým zuřivým smíchem rozesmívala mě. Více
Měl jsem za sebou jednání v bance i konferenci ve vile La Pré Catelan v Boloňském lesíku, odhlásil jsem se z hotelu Napoleon u Vítězného oblouku a vyrazil na dvě hodiny na Champs-Élysées. Což je vlastně takový obrovský Václavák, jen několikrát delší. Cestou jsem potkával obchody všech světoznámých značek, které jsou tam a v blízkém okolí natěsnány jeden vedle druhého a jen tu a tam jejich souvislý pás přerušuje nějaké bistro, pekárna nebo trafika. V jedné takové se mi zalíbily pohledy. Ovšem známky se ve Francii v trafikách neprodávají, to se musí na poštu. Více

Léto se krásně vybabilo. Tři meruňky vytvořily semafor: jedna měla listí sytě zelené, druhá oranžové a třetí skoro rudé. Měl jsem dovolenou, ale minibagr nepřijel. Po líném dopoledni jsem šel pro děti. Ze školy občas někdo vyšel, kolem klid a mír poloměstysu. U zadního vchodu do školky už byli první rodiče, čekající, až děti z menšího oddělení doobědvají. Stál jsem na půli cesty mezi školou a školkou, abych nepropásl cácorky, které už obvykle hrdě chodí ze školy samy. Ráťo! Otočila se a usmála. Je už tak velká, náš dvoukilový uzlíček z Obilního trhu! Poslední hodinu měli tělocvik, zářila z ní spokojenost. Více

Naše republika je bohatší než naše domácnost: HDP na hlavu je v ČR 354 tisíc, zatímco v naší domácnosti jen 240 tisíc korun (zde zjednodušeně až sporně počítám pouze s čistými příjmy). Naše republika je také výrazně méně zadlužená než naše domácnost: dluží jen 31 % svého HDP, zatímco naše domácnost hrozivých 285 % svého HDP. Více

Wilhem Schmidt se proslavil svou hypothesou o vzniku náboženství z prvotního monotheismu ("Urmonotheismus"). Tento katolický bohoslovec tvrdil, že lidé původně věřili v jednoho Boha a až později nábožensky degenerovali a přešli k polytheismu, což se zuřivě snažil doložit rozsáhlým entografickým materiálem. Jakousi prastarou, jednotnou, a navíc ještě monotheistickou kulturu, z níž Schmidtova teorie vychází, ovšem naprosto doložit nelze. Naše současné poznání spíše hovoří o tom, že monotheismus je poněkud "nepřírodní" a objevuje se v lidských dějinách až poměrně pozdě, a to dokonce pouze na jediném místě. Více

Začalo to nevinně, Roman Vido pod vlivem zmlácení pražských squatterů neobvykle bdělou státní policií prohodil žertem v diskusi pod jedním článkem cosi o tom, že příští sraz respektovaného blogerstva by mohl proběhnout formou sqautu. Mě ale napadlo zcela konkrétní místo v samém centru Prahy. Slovo dalo slovo a události nabraly rychlý spád. Podobně jako organizátoři jedné podzimní demostrace před dvaceti lety jsme měli lehké mrazení v zádech, ale nic víc než mírný pokrok v mezích zákona jsme nečekali. Více

Původně jsem teď chtěl psát o něčem jiném, ale člověk míní a - kdo že vlastně mění? Za vším hledej ženu. V tomto případě Veroniku Horáčkovou, studentku gymnázia, která ráda píše, ráda čte a ráda se dívá okolo sebe. Slečna Horáčková napsala antianarchistickou agitku, která v hutné, neříkám vůbec že stravitelné či mistrně podané, zkratce líčí v sytých barvách anarchistickou "sodomu-gomoru". Jistě to myslela dobře, ale její postoj je strašidelně naivní. Onen děs běs nás čeká pokud, právě naopak, setrváme v pohodlné víře ve správnost a stabilitu současného politického systému. Bojují-li zde taková esa respektovaných blogů, jako jsou Michal Matoušek či Roman Vido, proti primitivnímu antikomunismu, myslím, že je na místě, abych já vystoupil s polemikou s primitivním antianarchismem. Více

Jak se mohly v tak civilizovaných zemích s dlouholetou demokratickou tradicí, jakými beze sporu byly Německo nebo Československo, dostat k moci tak šílené a ve své podstatě primitivní diktatury, jakými byly nacionální socialismus a komunismus? Co by se stalo, kdyby se Němci postavili za své Židy nebo Čechoslováci za své Němce a Maďary? Více

Pokud má někdo nízké sebevědomí, je to věc, která vznikala celé dlouhé roky, a má velmi dobrý důvod myslet si o sobě to, co si myslí. Teď si jen nalhávám, jak jsem děsně úžasnej. Možná tomu i na chvíli uvěřím... pak s ní půjdu a celé se to sesype jako domeček z karet. Více

V poněkud křečovité sociální pohádce Jiřího Wolkera ukradne (z definice) zlý milionář Slunce. Mohl by si jej koupit? Mohli by Rusové natřít Měsíc na červeno a Američané tam pak dopsat obrovskými bílými písmeny Coca-Cola, to je ono? Lze vlastnit zemi? Vzduch? Moře? Lidi? Zvířata? K čemu je vlastně vlastnictví dobré? Měl pravdu Marx, když (v první fázi budování komunismu, „než bude všeho dostatek") požadoval „společenské vlastnictví" výrobních prostředků? Je to vůbec uskutečnitelné? Více

Neexistuje nic takového jako vyléčený alkoholik. Má-li silnou vůli, může abstinovat, ne se vyléčit. Je pro něj lepší, když nepokouší osud a hospodám se vyhýbá velikým okruhem. Stejné je to s knihomoly. Vím, co říkám, už v dětství, nedlouho poté, co jsem se naučil číst, jsem upadl do závislosti na knihách tak prudké, že jsem proklínal výpůjční řád havířovské městské knihovny, který omezoval počet současně vypůjčených titulů na pouhých deset. Trvalo mi dlouhé roky, než jsem se naučil jakž takž abstinovat. Ale vím, že ani já se vyléčit nemohu, stačí se dostat do špatné společnosti knihkupců... Více

Konečně jsme se vymotali ze Záhřebu na á dvojku, Trafic si za chvíli spokojeně předl na šestku, zatímco pod námi se valila Sáva šedomodrá a ledová i v parném létě. Na první pohled jsme byli jedna z tisíců českých rodin, které mířily k chorvatsko-slovinské hranici. Nevím, co kdo viděl na druhý pohled, ale my měli pocit, že všechny ty deky, nafukovací příšery a zavazadla jsou průhledné, že snad i podlaha našeho auta je průhledná a že všichni na sto slovinských honů vidí dvě palety matroše. Více

Smí člověk něco vlastnit? Jestliže připustíme morálnost vlastnictví, co jiného by člověk měl vlastnit, pokud by nevlastnil sebe sama? Již staří Římané... jasně definovali vlastnictví jako soubor čtyř práv: ius possidendi (právo věc držet), ius utendi (právo věc užívat), ius fruendi (právo požívat její plody) a ius abutendi (právo věc zcela zničit) Je pozoru hodné, že z téže definice vlastnctví vychází i současné české právo, které současně ve velkém stylu vlastnická práva omezuje. Jde to tak daleko, že bez svolení úřadů nesmím ani na vlastním pozemku porazit strom. Více

Upozornil mě na to Jirka Němčík, který chtěl znát můj názor. Poslal mi link na přednášku Andrease Clause s českými titulky. Přetrpěl jsem tu prudce vtipnou přednášku - a nestačil jsem se divit. Jirkovi jsem to v odpovědi ztrhal a tím jsem to měl za odbyté. Jenže on měl pravdu, Clausovy fantasmagorie se těší veliké oblibě, nedávno si nad nimi spokojeně bručel pod vousy i pan Marek. Inu, vrána vráně oči nevyklove. A protože je odkazů na Clause najednou plný český web, rozhodl jsem se svůj komentář přičísnout a publikovat. Více
Deriváty jsou instrumenty, jejichž hodnota je odvozena z hodnoty jiného aktiva. Jejich podstatou je forma termínového obchodu, dochází k určitému zpoždění mezi sjednáním obchodu a jeho vypořádáním. Mají obvykle podobu smlouvy mezi dvěma stranami. Existují dva základní typy derivátů: futures a opce. U futures si smluvní strany dopředu dohodnou cenu obchodu, který proběhne za dohodnutou dobu v budoucnosti, u opcí si kupující strana kupuje právo, ale ne povinnost uskutečnit v budocnosti obchod za předem hodonutých podmínek. Všechny deriváty jsou jen kombinacemi těchto dvou základních typů a nekonečného množství podkladových aktiv. Více

Či spíše snad Jonášovi navzdory. Kniha Jonáš patří mezi ty nejkratší knihy v bibli vůbec. Pouhé čtyři kapitoly, co kapitoly, to vlastně ani nejsou pořádné kapitoly, to jsou spíš pouhé odstavce. Na první pohled prostinká báchorka, dětinský folklór s velrybou, a přece je v ní v podivuhodné zkratce celé biblické poselství. Celý ten úchvatný příběh o člověku a Bohu. Více

Co bych radil lidem, kteří potřebují stát. Kdo bude určovat hranice mezi osobními svobodami? Jak se uzavírala společenská smlouva a byl prorok Samuel libertarián? Více
Peníze nejsou dobré ani špatné, zato jsou užitečné. Nevznikly nařízením nějakého vládce, ale přirozeně, na tržišti při směňování zboží. Až v okamžiku, kdy se peněz zmocnil stát, kdy si násilím vynutil monopol na jejich emisi, což vzhledem k délce lidských dějin bylo až poměrně nedávno, začaly peníze s sebou vnášet do hospodářství inflaci a s ní spojený zmatek. Inflace totiž zkresluje ceny, působíc na hospodářství podobně jako droga na živý organismus: v malých dávkách nejprve krátkodobě zvyšuje výkon, pak působí zmatek a poruchy vnímání, ztrátu koordinace a při stále rostoucích dávkách nakonec agónii a smrt. Více
Mám krásnou ženu a 4 děti, zdraví mám a je mi kolem 40-ti, před sebou celé krásné 21. století...
391341209 / aktuálne: 
el.onzaseznam.cz