Reklama
 
Blog | Pavel Sikora

Chelčický na burze

Co má společného Petr Chelčický s Murrayem Rothbardem? Co je to u všech všady ten anarchokapitalismus, idea podle všeho tak děsivá, že se v odporu k ní spojí i tak nesmiřitelní ideoví odpůrci jako jsou Miroslav Šuta a Daniel Veselý? Nečekejte žádnou vědeckou definici, nejsem vědec. Anarchokapitalismus není nic jiného než liberalismus či přesněji libertarianismus dovedený do důsledků. Stejně jako liberalismus považuje za základní hodnotu svobodu, ale narozdíl od liberalismu je už vyléčen z iluze, že by stát byl schopen chránit svobodu jednotlivců. A nemusí zrovna jít o nějaké vzletné ideály nebo naopak přízemnosti jako jsou daně, může jít o holý život: R. J. Rummel uvádí, že jen v období mezi lety 1900-1987 pozabíjely státy asi 170 milionů (!!!) svých vlastních obyvatel, nemluvě o cca dalších 40 milionech mrtvých, kteří zahynuly ve válkách, které mezi sebou státy v minulém století vedly.

Porucha s bludy

Neznámý muž mi ve tři ráno vyráží dveře,
aby mi řekl, že můj aspirin je LSD.
No to se jen tak nevidí,
nechává mě v šachu s rukama na myčce
"Vždyť je to tady na té lahvičce,
kyselina acetylsalicylová!"
No doktore, upřímně, to se už jen tak neschová,
vypadá to, jako by po mně někdo šel.

Nemyslím, že bych se narodil pro boj,
a místo sázek radši mořím hoboj
teď ale ranař známý jako Sam
vystavil pro mě lístek na Vietnam,
Dvanáct měsíců, výlohy v ceně,
tropická dovolená – i s pohřbem zaručeně
zdarma od vděčného národa.
Ale ten doktor ve mně vidí maroda,
prý potřebuji léčbu – protože si myslím, že po mně někdo jde.

A pak jsou zde věci, které prostě nelze pominout
Jako ten maník, co zapomněl se zout
ve dveřích naší ložnice
a křičí na nás velice
prý do rána jsme za mřížemi
no, já nemám rád tyhlety scény.
Doktore, doktore, pojďte, zajeďte si k nám,
jen pojďte a přesvěčte se sám:
on po mně vážně někdo jde.

A pak se ptá, už přestávaje číst,
na naše daně a na oddací list.
Řka "na kachnu potřebujete povolení"
Jak jste přišel na to, že bez svolení…"
kdo je tak slepý, že nevidí;
to stát, stát po mně jde.

Reklama

/David D. Friedman, The Machinery of Freedom, překlad autor/

Patrně namítnete, že se jedná o oběti ohavných ideologií jako komunismus, nacismus nebo fašismus. Nebo že se jedná o problém konkrétních národů jako jsou Němci, Číňané, Rusové či Japonci. Problém je v tom, že vedle uvedených národů vraždily ve velkém i vlády kambodžské, turecké, španělské, vietnamské, pákistánské, srbské, britské (v to počítám mj. i vzteklé spojenecké rovnání německých měst se zemí), chorvatské, mexické, indonéské, ugandské, súdánské, nigerijské a mnohé další, česko(slovensko)u nevyjímaje. Společný etnický rys nevidět. Přičemž se jednalo o vlády nacionalistické, kmenové, fašistické, komunistické, socialistické jakož i mnohé jiné (viz Slovenský štát a jeho genocida vlastního židovského obyvatelstva) a dokonce i vlády, u kterých bychom jen těžko hledali nějakou jasnou ideologii. Vlády, které se dostaly k moci pučem, volební fraškou i zcela svobodnými volbami. Jediný společným rysem všech těchto zvěrstev bylo to, že je prováděla vláda, tedy stát.

Ovšem pozor, volají všichni v krásné shodě všech politických barev, bez vlády by nastal strašný chaos a válka všech proti všem (viz Thomas Hobbes). To je ovšem pouhopouhá domněnka, která jaksi plave na vodě, zatímco ten děsivý účet vlád a států za minulé století skutečně stál životy 21 Českých republik. Ve skutečnosti je to právě naopak, lidé, laskavého čtenáře nevyjímaje, žijí v iluzi, že jim stát poskytuje jakousi ochranu, a to před vnějším i vnitřním nebezpečním. Letmý pohled do českých moderních dějin hovoří jasnou řečí: 1914-18, 1938/39, 1968, čili kdykoliv se nějaká velmoc rozhodla naši zem okupovat, popř. vrhnout Čechy do nesmyslné války, prostě to učinila a proti útočníkům se střílelo jen v r. 1938 v mém rodném Frýdku, patrně nedopatřením. Kde bere laskavý čtenář tu iluzi, že mu Policie ČR pomáhá a chrání jej? Stačí letmý pohled na statistiku vražd, znásilnění, loupežných přepadení či "pouhých" loupeží jako je vykradený dům či byt nebo ukradené auto. Můj děda říkával: "Svět chce být klamán." Kde se ve vás bere ta nesmyslná představa, že bez státní policie popadne soused sekeru a půjde vás zabít? Cožpak to nemůže stejně dobře udělat i dnes? A to už vůbec nemluvím o tom, že státní policie navíc i zločiny sama páchá.

I celkem civilizovaným státům, jako je třeba ten náš, přitom už nejde o pouhou moc, ale jejich mašinérie se s nezadržitelně rostoucí daňovou kvótu (blíže viz předposlední odstavec v mém článku o Marxovi) stává stále patologičtější. Proč např. český stát vybírá daně jako jsou daň dědická, darovací nebo z nemovitostí, když samotná jejich správa jej stojí víc než je hrubý výnos z těchto daní? Není to prostě perverzní? Proč stát zatýká lidi, kteří se rozhodli kouřit konopí – zatímco skuteční mafiáni si už dávno rozparcelovali své policity v centru Prahy?

S Rothbardem dojdete k tomu, že jediná přirozená a žádoucí rovnost je rovnost práv. Jinak je rovnost zvrácená, protože každý člověk je jiný. Svobodu vymezuje anarchokapitalismus negativně, jako "svobodu od" něčeho. Cílem je vymezit naprostou svobodu jedince a jeho právo na majetek. Můžete na to jít i z druhé strany a s Davidem D. Friedmanem abstrahovat od vysokých ideálů a stavět na "přízemních" záležitostech jako je užitečnost. Závěr je týž. Stát je porucha ve vývoji civilizace, ryzí patologie.

Je anarchokapitalismus utopií? Nemyslím si: ať už se budou vlády budou chovat rozumně (z pohledu společnosti) a přistoupí k privatizaci stávajících státních monopolů, čímž nemyslím státní akciové společnosti jako je "náš" ČEZ, ale třeba soudnictví nebo policii či nikoliv, stávající bobtnající stát je neudržitelný. Nepopírám, že mnohem pravděpodobnější je bolestivější cesta naprostého zhroucení dosavdního stále těžšího a dražšího státu, který sám sebe žene do (pro něj) bezvýchodné populačně-důchodové pasti. Většina z nás má slušnou šanci dočkat se radikální změny fungování společnosti.

Rád bych laskavého čtenáře v této souvislosti ujistil, že anarchokapitalismus je něco výrazně odlišného od rudočerných snů některých levičáků. Předně, anarchokapatalismus není žádný chaos. Majetková práva a občanský pořádek budou nejen zachovány, ale ve skutečnosti chráněny daleko účinněji, než je tomu v současnosti. Soukromé firmy nejen že zvládnou nahradit všechny stávající státní monopoly, ale dokáží to ještě mnohem lépe. Vzhledem k tomu, že v anarchokapitalismu nebudou existovat dostatečné úspory z rozsahu, nedojde k vytvoření "mafiánských" firem, které by mohly ovládnout společnost, žádná reetatizace se konat nebude, určitě ne ze strany osvobozené společnosti – zánik svobodného středověkého Islandu přišel zvenčí, dnešní Somálsko neterorizují jacísi místní fundamentalisté, ale armáda sousední Etiopie… Ψ

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama