Reklama
 
Blog | Pavel Sikora

Dobytí Evropy

Kdyby v té době existoval letopočet a písmo, psal by se asi tak rok 370 000 př. n. l. Začíná drama, které tento svět nikdy předtím, ani nikdy potom nezažil. Ze zeměpisně oddělených populací společného předka, patrně Homo heidelbergensis, popř. Homo antecessor, se začínají větvit dvě nové linie: v Africe je to budoucí Homo sapiens, v Evropě budoucí Homo neanderthalis. (mimochodem na perexovém obrázku vidíte skutečně realistickou rekonstrukci podoby neandrtálského dítěte, jehož kostra byla nalezena na Gibraltaru, autor si jen netroufl dát tam jasně blond nebo zrz vlasy)

Respekt psal o neandrtálcích ve své dosavadní historii desetkrát, z toho jednou se jednalo o populárně naučný článek, v ostatních případech se jednalo vesměs o nadávky a/nebo mikrozprávy v přehledu týdne. Přitom se vedle našeho druhu jedná zjevně o jediné jiné známé tvory, kteří snesou označení člověk nebo skutečně inteligentní bytost bez přihmuřování obou očí. Není se co divit, ještě donedávna byli neandrtálci zobrazováni jako chlupaté opice, které svým způsobem vypadaly ještě daleko zvířečtěji než mnohem archaičtější přechůdci dnešního člověka. Jací byli doopravdy?

Představu, že jednalo o jakési primitivní opičáky, vyvrací už samotný fakt, že vůbec v řádu několika stovek tisíc let dokázali nejen přežít, ale i prosperovat a vyvíjet se v prostředí, které byli příslušníci druhu homo sapiens schopni osídlit až relativně nedávno. Jak to tedy bylo (časové údaje jsou v tisících let od současnosti)?

370 – rozdělení neandrtálské a "naší" větve společného předka (dle analýzy DNA z chorvatské jeskyně Vindija) – anteneandrtálci
350 – objevují se první kosterní pozůstatky s protoneadrtálskými znaky
230 – můžeme hovořit o prvních skutečných neandrtálcích (N), ranná forma – protoneandrtálci
200 – začíná předposlední doba ledová (Riss) – tou dobou vzniká v západní Africe homo sapiens (S)
130 – plně fixované znaky N, rozšíření až po dnešní Izrael a Uzbekistán; končí doba ledová Riss
110 – začíná poslední doba ledová (Wurm)
80 – s nástupem poslední doby ledové se objevují klasičtí neandrtálci, v Asii a zvl. na Blízkém východě méně robusní, i v Evropě se souběžně vyvíjejí mladší, modernější formy N, které později nahrazují klasické N
71,5 – megavýbuch indonéské sopky Toba (dnes stejnojmenné jezero na Sumatře, hluboké přes půl km), největší erupce min. za poslední 2 miliony let, je vyvrženo 2800 km3 materiálu (!!), pro srovnání největší historicky zaznamenaný výbuch Mt. Tambora (min. 70 000 mrtvých) vyvrhnul "pouhých" 100 km3, obrovská mračna prachu a popela zakrývají slunce a průměrná teplota na Zemi klesá o 3,5 °C, v jihovýchodní Asii vymírá většina rostlin a v Africe způsobuje další ochlazení hrozivé sucho, během nějž téměř vymírá homo sapiens, zbytek populace v počtu nejvýše 10 tisíc, ale možná jen pouhý jeden tisíc jedinců prchá pryč z místa hladomoru a tak začíná kolonizace světa druhem S
40 – příchod S do Evropy
35 – pozdní neandrtálci s řadou moderních znaků, postava už není tak hřmotná, vytrácejí se nadočnicové valy atp.
24 – vymření N (Gibraltar)
12 – končí poslední doba ledová, S vyhubí i mnoho dalších živočišných druhů, zejména tzv. megafaunu a většinu svých konkurentů: šelem a jiných velkých dravců

Reklama

Lze příchod homo sapiens do Evropy srovnávat s katastrofou, kterou pro Indiány znamenaly španělské lodě? V něčem ano, v něčem rozhodně ne. Místní obyvatelstvo bylo narozdíl od pozdějšího Nového světa dobyvatelům přinejmenším rovnocené nejen fyzicky: Donald Grayson a Francoise Delpech(ová) v časopise Journal of Archeological Science zveřejnili svou studii o rozboru celkem 7200 kostí zvířat ze sídlišť neandertálců a lidí moderního typu. Nenašli rozdíly. Obě skupiny dokázaly lovit stejnou kořist, například soby, jeleny a koně, a maso z nich, soudě podle stop na kostech, odřezávaly obdobnými kamennými nástroji. "Moderní lidé nebyli podle našich poznatků nijak nadřazeni ve schopnosti získat jídlo z přírody," konstatuje se v článku.

Vypadá to, že neandrtálci mizí z Evropy velmi rychle poté, co sem dorazili jejich afričtí bratranci, donedávna dokonce většina vědců tvrdila, že se oba lidské druhy vůbec nesetkali, že údajně neandrtálci vymřeli sami dříve, než sem vůbec nějací "afričané" dorazili. To ale rozhodně není pravda, oba druhy lidí zde žili společně na rozsáhlém území déle než 15 tisíc let, tedy zhruba třikrát tak déle, než trvá naše dnešní civilizace! Je nesporné, že naši předkové měli na vymření neandrtálců, kteří se mimochodem i v té době ještě stále, a to poměrně razantně, vyvíjeli, lví podíl. Ostatně, kdo jsou vlastně předkové nás, dnešních Evropanů? Jakkoliv dnes vládne světu antropologie teorie "Out-of-Africa", nemůžu si nepoložit dětsky prostou otázku: jak se to stalo, že se během pouhých pár tisíc let stali z vytáhlých, černých Afričanů téměř bez ochlupení bílí robusní Evropané, namnoze s plavými nebo ryšavými vlasy, výrazným ochlupením, modrýma, šedýma nebo zelenýma očima atp? Dnešní politicky korektní, ale o to krkolomnější teorie o tom, jak se lidský genom pružně přizpůsobuje míře slunečního záření, mi přijdou prostě hloupé.

FAQ o neandrtálcích:

Znali oheň? Ano, dokázali jej i bez problému rozdělat. Kvůli ohni káceli svými kamennými nástroji i spousty mohutných stromů na otop.

Měli opičí mozky? Rozhodně ne, průměrný objem jejich mozkovny byl dokonce o něco větší než u současných lidí (!), i v poměru k robusnějšímu tělu byl jejich EQ min. srovnatelný se současnými lidmi. Stejně tak není pravda, že by neandrtálci neměli pružnou klenbu na nohou a museli chodit šouravě s pokrčenými koleny jako batolata – s takovou by v divočině plné dravců mnohem větších než byli oni sami dlouho nepřežili.

Byli to všežravci? Ne, kolem 90 % jejich potravy tvořilo maso, obvykle tepelně upravené, zbytek různé ořechy a semena, ale to byla spíš znouzectnost. Téměř výlučná masožravost je v dobrém souladu s velikým mozkem a velmi silným tělem, které v sobě spojovalo špičkového těžkého i lehkého atleta v jednom.

Pohřbívali své mrtvé? Ano, přinejmenším stejně důsledně jako dnešní lidé. I díky tomu se nám dochovalo tolik jejich kosterních pozůstatků. Některé pohřby možná obsahovaly i květy. Nejen to, podle všeho měli i vlastní primitivní (?) náboženství, loveckou magii a jednoduché umění (v pozdním období byla nalezena i kostěná flétna).

Pečovali o zraněné a staré? Ano, máme mnoho kosterních pozůstatků se zhojenými zraněními a leckdy i těžce postižení žili dále díky pomoci své tlupy. V jeskyni Shanidar v dnešním severním Iráku byla nalezena kostra nazvaná nálezci Shanidar I nebo "Nandy". Jednalo se o starého neandrtálce, který zemřel ve věku mezi 40-ti až 50-ti lety, což v té době mohlo odpovídat zhruba dneším osmdesáti, a trpěl celou řadou nemocí. Kromě toho měl poranění lebky, které způsobilo, že byl nejspíš na jedno oko slepý. pravou paži měl naněkolikrát zlomenou, ale zranění se zahojila, i když přišel o ruku a spodní část této paže. Možná měl v důsledku tohoto zranění i ochrnutou celou pravou polovinu těla, měl zdeformovaná chodidla, takže mu nejspíš i pomalá chůze činila velké problémy. Na horní čelisti mu zbyl ještě za života jen jediný zub. Toto je extrém, ale podobných příkladů péče o bezmocné existuje u neandrtálců celá řada prakticky na celém území, kde žili.

Jaké používali nástroje? Používali celou řadu nástrojů jak kamenných, tak i dřevených a kostěných. Neandrtálci vytvořená nová kultura, mousterian, obsahovala na šedesát typů různých nástrojů. Vůbec přitom nebyli tak tupí a nevynalézaví, jak se jim dnes s oblibou přisuzuje. Např. už před 80 tisíci lety používali pryskyřici jako lepidlo pro připevňování kamennch nástrojů k dřvěným rukojetím. Pryskyřice na nálezu z Německa nese otisky lidských prstů a neandrtálci ji získávali z kmínků mladých břízek v žáru nad ohništěm. Chtěl bych vidět dnešního našince, jak by si doslova z ničeho vyrobil tak účinné zbraně, jaké používali oni! Své kamenné výrobky také úspěšně recyklovali, tj. po poškození různě upravovali k dalšímu použití.

Byli chlupatí? To nevíme, ale dost možná ne nijak zvlášť více než dnešní Evropané, původně africká srst by je stejně při mínus dvaceti moc nezahřála. Nesmíte věřit všemu, co Burian namaloval, bylo by dost divné, kdyby notoričtí lovci vesměs srstnaté a dosti macaté zvěře, kteří si nota bene stavěli i kožešinovo-kostěné stany a obydlí s vnitřními ohništi (např. už před 12O tis. let v Grotte du Lazaret 11 ×3,5 m se dvěma ohništi), nedospěli v průběhu dob ledových k tomu, aby si ty huňaté kožichy přehodili také přes sebe.

Uměli mluvit? Velmi pravděpodobně ano. Podle některých autorů sice ne, údajně by neobsáhli dostatek samohlásek potřebných pro atrikulovanou řeč. To je pěkný nesmysl! I dnešním lidem nesrovnatelně vzdálenější šimpanzi bez problémů vyslovují několik samohlásek. Ostatně i z ligvistického hlediska lze dokázat, že i pro velmi abstraktní vyjadřování zcela stačí pouhé dvě samohlásky, příkladem budiž dnes již mrtvý jazyk Ubychů (severozápadní kavkazské jazyky (ubyšština), 7. 10. 1992 zemřel poslední mluvčí Tevfik Esenç, 1864 uprchli všichni Ubychové z okolí Soči do Turecka před ruskou expanzí cara Alexandra II., kořeny ve staré chetitštině, pouhé 2 samohlásky [ə] a [a], zato 84 samohlásek (!! jen některé jihoafrické jazyky mají víc), Ubychové, SZ Abcházie, Kolchida?, věštění z tvarů vytvořených zrny na zemi či pomocí zvířecích lopatek, píše o nich i Prokopios z Kaisareie, významný byzantský učenec (6 stol. n.l.)., De Bello Gotico, dochována i ubyšsky psaná literatura, zaznamenána gramatika a slovní zásoba). Jak jinak by neandrtálci zvládli koletivně lovit veškerou tehdy žijící zvěř, vesměs o poznání větší než je dnešní africká fauna? Primitivní řeč ostatně -přinejmenším čistě fyziologicky- mohli ovládat už příslušníci druhu homo habilis někdy před dvěma miliony let!

Křížili se s lidmi (S)? Bezesporu ano. Už dnes máme k dispozici kosterní pozůstatky několika evidentních kříženců (např. tzv. kříženec z portugalského Lapena, kostra stará cca 25 tisíc let, ačkoliv se dosud mělo za to, že N z území dnešního Portugalska zmizeli už před 28 tisíci lety, dále Lagar Velho, kostry dospělých (důležité – viz dále v tomto odstavci) z Mladčské jeskyně na Moravě, z jeskyně Pestera Muierii v Rumunsku a z jeskyně Cindina v Chorvatsku), které nesou současně jak N, tak S rysy. Mezidruhové křížení je možné, ostatně je otázkou, zda oba druhy lidí nepovažovat spíše za poddruhy, tedy homo sapiens sapiens a homo sapiens neanderthalis. Jako příklad mezidruhového křížení si můžeme uvést třeba křížení velkých koček rodu panthera. Lev s tygřicí mohou skutečně zplodit potomstvo, kterému se pak říká ligr, spojení tygra se lvicí dává tzv. tigony, tvory překvapivě velmi odlišné od ligrů. Mezidruhové křížení ale není tak jednoduché, zatím všichni ligři byli neplodní a leckdy trpí i řadou chorob, mnohdy umírají v útlém věku na geneticky způsobené choroby, zato ligřice jsou schopny se dále rozmnožovat. V této souvislosti je dobré si všimnout ještě jedné věci: u mezidruhového křížení se často projevuje tzv. atavismus, tj. hybridní kříženci mívají sklon k přebírání archaických rysů, které se vyskytovaly u předchůdců jejich rodičovských druhů, ligři tak např. dorůstají do neuvěřitelných rozměrů, mohou vážit hodně přes půl tuny a představují tak největší žijící šelmy na světě, možná srovnatelné leda s mohutnými samci ledního medvěda. V tom nelze nevidět podobu jejich dávných předků z tzv. megafauny dob ledových, obřích jeskynních lvů (i ty N lovili!) a jiných dnes už vyhynulých forem kočkovitých šelem. Nic takového se mimochodem u kříženců (pod)druhů N a S neprojevuje, takže i to by ukazovalo spíše na bližší příbuznost, a tedy možnost plození nehybridních a plodných kříženců. Zde je třeba si uvědomit, že druh a poddruh jsou jen uměle vytvořené lidské škatulky, v přírodě nic takového neexistuje, jsou jen živé organismy, které mají více či méně podobné genomy, bez nějaké ostré hranice. Kříženci "afričanů", tj. příslušníků druhu homo sapiens a neandrtálců tedy beze sporu žili, otázkou zůstává, zda byli plodní a zda přispěli do našeho dnešního genofondu. Podle současných lidských ras bych si troufal tvrdit, že ano.

Jaké geny jsme tedy od N převzali? Např. gen pro tvorbu bílkoviny mikrocefalin, která podporuje růst mozku (viz výše o velikosti mozkoven). Náš gen pro mikrocefalin má velmi dlouhou historii, ale člověk tuto variantu genu patrně nevlastní déle než nějakých 30 tisíc roků (!). Nápadná shoda, že? Podle Johna Hardyho z National Institute of Aging v americké Bethesdě se také jedná o jednu z variant genu MAPT, která byla objevena u současných Islanďanů, tedy velmi neafrického obyvatelstva evropského původu, a která zajišťuje svým nositelům vyšší plodnost – pro N, kteří se dožívali nízkého věku, a možná měli i delší těhotenství než moderní ženy, to byla bezesporu vlastnost na kterou přírodní výběr tlačil velmi silně. Takových genů může být ještě daleko více, velmi zuřivě byla napadena hypotéza vědců z Curyšské univerzity, která tvrdí, že N byli ryšaví. Příslušný gen, který se současně podílí na tvorbě pih (u Afričanů opravdu neexistující jev) je starý asi 100 tisíc let, ovšem S přicházejí dobýt Evropu až mnohem později, odkud by se tedy vzal tak starý gen? Ostatně i pokud jde o velikost mozkovny, je evropský a severoasijský průměr dnešní populace o poznání větší, než je tomu např. v Africe. Tím vůbec nechci tvrdit, že by snad měl být průměrný Evropan nebo Sibiřan inteligentnější než průměrný Afričan nebo australský domorodec, jen jsou v tom možná ty utajené geny našich ryšavých a možná i trochu introvertních bratranců, kteří narozdíl od nás dokázali žít v harmonii s přírodou.

 

A proč tedy vyhynuli? Jednalo se nejspíš o celou řadu nepříznivých faktorů, se kterými by se jednotlivě jistě neandrtálci dokázali bez problémů vypořádat, ale jak víme, tak stokrát nic umořilo i osla. O tom, že si nově příchozí ve vztahu k evropským domorodcům nebrali servítky, není pochyb, dost možná byli daleko agresivnější, tomu by napovídal i fakt, že už předtím zmizeli z Afriky všichni jiní (pra)lidé a za pouhých třicet tisíc let pak vyhubí podstatnou část lovné zvěře, která neandrtálcům "vydržela" celé stovky tisíc let. Neandrtálci byli přeci jenom jiní a konkurovali jim v době, kdy byl konec doby ledové ještě v naprostém nedohlednu. Kolonizátoři s sebou mohli přinést z jihu nějaké nakažlivé nemoci. Nově příchozí byli všežravci a kromě lovu se zabývali i sběračstvím, k tomu by se domorodí náruživí milovníci mamutích a medvědích steaků nikdy nesnížili. Neandrtálci sice používali kopí nebo oštěpy, ale podle všeho vždy při boji zblízka, což bylo u tehdejší megafauny velmi nebezpečné i pro zkušené lovce lovící v dobře organizované skupině. Neandrtálci si zjevně nikdy neosvojili žádnou zvláští dělbu práce. A s tím souvisí asi klíčová záležitost: homo sapiens dost možná vítězí zejména proto, že v té době už přišli s rozdělením činností na mužské a ženské, což jim umožnilo se specializovat a dosahovat citelně vyšší efektivity, zatímco vše nasvědčuje tomu, že u neandrtálců běžně lovily i ženy a děti.

 

Nechme se překvapit, co přinese další výzkum neandrtálského genomu, zatím jsou přečteny pouze zlomky (řádově destíky tisíc znaků), ale už za pár let toho budeme vědět mnohem víc. Uvidíme, jak na tom pak bude dnes vítězná teorie "Out-of-Africa". Ψ

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama