Reklama
 
Blog | Pavel Sikora

Nerovné volební právo

Jistě znáte slavný výrok W. Churchilla, že nejlepší argument proti parlamentní demokracii je pětiminutový rozhovor s průměrným voličem. Hluboká a vlastně smutná pravda. Do parlamentu i do vlády se tak pravidelně dostávají bezostyšní populisté a demagogové, kteří sice zvládají rétoriku, PR ba i další disciplíny technologie moci, ale jinak to stojí za starou bačkoru. Na blogu deníku SME se objevil zajímavý článek na toto téma.

fSlovenského bloggera trápí totéž, co trápilo slavného britského premiéra a co jistě trápí i spoustu dalších lidí, protože se, mimo jiné potíže, ony atraktivní muže vládnoucí silnou rukou ne vždy podaří dostat od kormidla po skončení volebního období. Autor článku pracuje s pojmem "kvalifikovaná demokracie", ovšem navrhuje velmi kostrbaté a prakticky neralizovatelné řešení, kdy by voliči museli skládat jakési zkoušky z všeobecného ekonomicko-politického přehledu, podle jejichž výsledků by dostali přiděleno (v případě úspěchu) až několik volebních hlasů. Neumím si představit, jak by to probíhalo na pětimilionovém Slovensku, o miliardové Indii ani nemluvě.

Přitom úmysl je určitě dobrý, leckoho z laskavých čtenářů tohoto bloggu už určitě někdy napadla hříšná myšlenka, proč má proboha hlas toho Blažka odnaproti stejnou váhu jako můj, vždyť je to gauner a sviňa sprosta, duševně silně zakřiknuty, na prstech s bidu počita do sta a sešmatlane nosi buty, řečeno s Dobešem. Existuje přitom daleko lepší a průkaznější nástroj pro posuzování "kvalifikovanosti" voličů, navíc stát má takové kritérium už dávno k dispozici a věnuje jeho sledování obrovské úsilí. Není přece živé duše v této zemi, o které by nevěděl finanční úřad, resp. služebnictvo (z lat. ministerium) financí. Nejen že o nás všech dobře ví, ale má i docela slušný přehled o tom, kolik kdo vydělává, resp. kolik platí na dani z příjmu. Proč by se tedy váha hlasu voliče neměla řídit tím, kolik přispívá do společného rozpočtu?

Taková hospodářská demokracie přece už po staletí funguje v akciových společnostech: všichni majitelé mají právo hlasovat na valné hromadě, ovšem počet jejich hlasů se řídí jejich podílem na kapitálu. Myslím, že by bylo hluboce spravedlivé, demokratické a navíc i společensky prospěšné, pokud bychom zrušili stávající rovné volební právo a nahradili ho nerovným, které by se řídilo výší placené daně z příjmu. Jeden hlas by se pak rovnal průměrné mzdě v zemi za minulý rok (tj. nyní cca 20 tisíc korun měsíčně hrubého) a pro zjednodušení kalkulace volebních výsledků by se mohl zaokrouhlovat na jednotky nahoru. Každý, kdo by si tedy vydělal (a zaplatil na daních!) alespoň polovinu průměrného platu (nyní cca 10 tisíc Kč měsíčně) by získal jeden hlas ve volbách. Pepa z depa, noční můra všech nepopulistických politiků, by tak možná o svůj hlas přišel, protože mzdy u dráhy nejsou nic moc. Ale nebyl by to žádný cejch, pokud by šel do sebe a sehnal si lepší práci (kde by musel občas i něco dělat) v dalších volbách by už zase mohl jít vesele volit. Stejně tak by (dočasně) přišli o volební právo podnikatelé, kteří vydělávají docela slušné peníze, ale jsou tak šikovní, že se jim to daří tajit před správcem daně. Smůla, nepřispíváš, nebudeš volit.

Reklama

Samozřejmě, že výše příjmu by neurčovala volební právo absolutně, některé skupiny obyvatelstva, které nemusejí nebo ani nemohou vydělávat z rozumných důvodů, jako jsou studenti (plnoletí), ženy v domácnosti, důchodci, zdravotně postižení by dostávali jeden hlas automaticky. Pokud by byl takový student, důchodce nebo třeba i člověk na vozíčku šikovný a např. by podnikal a podařilo se mu vydělat víc než 1,5 průměrné mzdy, dostal by hlasů víc, stejně jako kdokoliv jiný. A ještě jednu "podivnost" bych do toho přidal, a to hlasovací právo dětí. To by za ně samozřejmě vykonávali až do plnoletosti jejich rodiče (popř. jiné osoby, se kterými by žilo dítě ve společné domácnosti). Příklad: rodina s jedním malým dítětem, on s příjmem 25T, ona bez příjmů v domácnosti. On: jeden hlas za příjem (po zaokrouhlení na jednotky průměrný) + 0,5 hlasu za děti (jedno dítě děleno na dva rodiče) = 1,5, po zaokrouhlení 2 hlasy. Ona: jeden hlas za mateřství + 0,5 za dítě = 1,5 = 2 hlasy.

Tak, a teď už se na mě vrhněte :-). Ale dámy a pánové, chlapci a děvčata, to by mohly být volební výsledky! Ostatně mám za to, že nerovné volební právo už tady v minulosti bylo a právě jeho zrušení umožnilo nástup socialistický a posléze komunistických (a jiných totalitních) stran. Průměrný majitel firmy holt vždy bude hlasovat rozumněji než průměrný Pepa z depa. Omlouvám se za tento výraz, ale nemám rád výraz proletář, protože byť jsem sám fakticky proletář (nevlastním výrobní prostředky řečeno s Marxem) a samoživitel k tomu, musím platit zcela buržoustské daně, ostatně pravdielně jezdím vlakem, takže železničáře taky nemusím, byť je to poezie svého druhu.

Je to přitom tak prosté, stačí přidat dvě písmenka do článku 18 Ústavy (to Ú je speciálně pro Vás, pane Haismane :-), jinak s tykáním taky nemám problém, tedy pokud nejde o Pepy z dep, ale to není Váš případ) a upravit volební zákon. Věřím, že by širší zavedení nerovného volebního práva tohoto typu přispělo k celospolečenskému blahu i světovému míru o poznání víc než páně Markův boj proti obřízce. A konečně, paradoxně a jaksi proti své vůli by na tom vydělal i ten Pepa z depa.