Reklama
 
Blog | Pavel Sikora

Nová politická mapa českých zemí

K napsání dnešního článku by mi mohla stačit pražská příloha „největšího seriozního českého deníku“, tedy Mladé fronty (DNES), a to i jen její titulní strana: zdražilo muzeum, zoo i rozhledna; lidé vytvořili světelný znak míru; do lesa spadlo letadlo; mistr republiky otevře dvacet ústřic za dvě minuty deset; předseda pražské ČSSD pokořil rekord v taekwondo... I těch třináct korun je moc. Nechci ale dnes psát o novinách a novinářích, ale o celkem výrazných změnách, které se se zdánlivě pomalou jistotou vzdáleného meteoritu sunou na českou politiku.

Altner vrací úder (ČSSD: 23 => 21, čísla uváděná v závorkách jsou volební preference v procentech: únor, březen 2007, zdroj: CVVM)

Před rokem by nikdo neřekl, že nejen US-DEU, ale i její dva větší partneři z pochybné koalice, která sice často měnila premiéry, ale ne složení, čeká cesta do věčných politických lovišť. Většina lidí si to neuvědomuje ještě teď, ale na respektovaných blozích i jinde už probleskují úvahy o české politice po finančním krachu ČSSD. Osobně si neumím představit, jak by sociální demokraté mohli finančně přežít svůj spor s advokátem, kterému přitom vlastně vděčí za všechny své současné posty, protože bez Lidového domu a tedy bez peněz by je tam nedostal ani takový brilantní populista a ostrý hoch, jakým je Miloš Zeman. V mých očích je nejpravděpodobnější scénář vzniku několika malých nástupnických socialistických straniček, z nichž se dost možná ani jedna nedostane přes pětiprocentní „stabilizační“ blok.

Neplánovaná sebevražda (ČSL: 7,5 => 6,5)

Reklama

To samo o sobě by zásadně změnilo pravidla malostranské moštárny – jenže teď zvoní hrana i lidovcům. Po neslavné účasti ve všech těch socialistických vládách, co jsme jich tu za poslední roky měli, už se zdálo, že se „klidné síle“ blýská na lepší časy. V jejím čele se asi nejen pro mě dost překvapivě objevil po letech někdo skutečně nový v podobě úspěšného vsetínského starosty Čunka. Problém nastal v okamžiku, kdy si pan Čunek „nevzpomínal“ na půlmilionový hotovostní vklad na svůj účet v bance. Já si dodnes pamatuji, jak jsme si před deseti lety půjčovali od tety pár desítek tisíc na koupi nového auta, a to si troufám tvrdit, že jsem v té době měl dost možná vyšší příjmy než pan Čunek před svým příchodem do Prahy. V tom okamžiku měl ihned odstoupit, byť by byl nakrásně stokrát nevinný. Pan předseda ale bojuje srdnatě jak Brunclíkův lev (nebo spíš Stanislav Gross?) – a každý den tak zatlouká do parlamentní rakve své strany jeden bytelný hřeb. S preferencemi lidovců to nebylo valné už před volbami, i když se to jejich sympatizantům nemusí líbit, spolu s komunisty se jedná o další vymírající stranu bývalé Národní fronty, která nemá dnešnímu voliči mnoho co nabídnout. Páně Čunkovy tance už patrně chatrná stařenka strana, která pamatuje ještě císaře pána, nepřežije.

ODS: and now what? (28,5 => 25,5)

Na první pohled by se mohlo zdát, že velmi varchlatá budoucnost socialistů a lidovců hraje do karet ODS, ale zdání klame. Za své výborné volební výsledky vloni vděčí především voličům, kteří žádnými zvláštními sympatiemi k ptačí politice neoplývají a volili tuto stranu v loňských volbách spíše ze zoufalství a se skřípěním zubů, jen aby zabránili oranžovo-rudé vládě, popř. senátorům stejných barev. Topolánkova špatně kontrolovaná slabost pro ženy taky není v očích křesťanských voličů právě plus, vzpomínám si jak jsme před několika lety seděli s kolegy na vánoční párty v pražském Bugsy’s baru, když tu k vedlešímu stolku usedl pan předseda s asi dvacetiletou slečnou, která zjevně nebyla jeho dcerou. Docela mě to tenkrát překvapilo, myslel jsem, že se jednalo o výhradní doménu pana Profesora, ale nový pan předseda taky rád blondies. Ale i bez ohledu na moralisty – rozloží-li se ČSSD, ztratí řada voličů ODS svůj dosavadní motiv a bude více uvažovat o alternativách jako jsou Zelení nebo neparlamentní liberální a konzervativní strany. ODS toho zatím ve vládě moc nepředvedla a nyní připravované daňové změny jsou všechno možné, jen ne reformou veřejných financí. Umím si představit, že i leckterého loajálnějšího voliče zobavé strany její reálná vládní politika odradí – ostatně dosavadní vládnutí ODS v devadesátých letech nepotřebuje komentáře, pánové Tlustý a Zeman si rozumějí dodnes.

Rudí: pomalu, ale jistě do horoucích pekel (11,5 => 12,5)

Komunisté ještě mnohem výrazněji než lidovci žijí z podstaty, nedělají a zjevně ani nechtěji dělat žádnou aktivní politiku a pro většinu českých voličů jsou i bez toho naprosto nevolitelní; jejich tradiční voliči tak pomalu, ale jistě vymírají. Možná jim nějaké voliče přinese pravděpodobný rozpad ČSSD, ale podle mého názoru budou rádi, pokud jim to vůbec pokryje přirozenou úmrtnost stárnoucího voličstva. Pomohl by jim jedině výrzaný propad životní úrovně, ale ten je zatím v nedohlednu a kdo ví, jestli se ho ještě dožijí coby parlamentní strana. ¨

Zelení: super, ale kdo že vlastně jsme? (6 => 10!)

I když jsem zelené nevolil, smekám klobouk před panem Bursíkem, který vlastně jako první v české moderní historii dokázal dovést neparlamentní stranu do parlamentu (čti poslanecké sněmovny). Jak to dokázal? Především se mu podařilo alespoň navenek změnit dosavadní orientaci strany, která se do jeho zvolení chovala a jako klasická západoevropská strana zelených, tj. v podstatě taková zelenější varianta socdem – za což pravidelně dostávala od voličů hodnocení hluboko pod 5 %. Ovšem pan Bursík a jeho nejbližší okolí ještě není celá strana, takže je otázkou, co nám z toho celkem sympatického zeleného tvorečka, který se statečně doškrábal až do malostranských paláců, nakonec vyroste. Přesto lze po dosavadním výkonu jednoznačně čekat další růst preferencí, nenacházím na dosavadním výkonu Zelených jediný vážnější kyx – i s ohledem na to, že si umím představit, že pro některé dosavadní voliče ČSSD nebo ČSL (možná i ODS) mohou představovat Zelení celkem uspokojivou náhradu.

New kids in the Lesser Town (neparlamentní strany: 2, 5 => 3,5; nerozhodnutí voliči: 7 => 8)

Zelení určitě nebudou schopni vstřebat všechny hlasy, o které pravděpodobně přijdou v průběhu tohoto volebního období socialisté a lidovci, navíc se dá čekat i „uvolnění“ některých voličů, kteří teď volili ODS. Je to obrovská výzva pro SNK-ED a další slušné neparlamentní strany, aby se pořádně zamyslely nad svou dosavadní strategií a politickými programy, někdo „z venku“ tam zjevně přibude i v následujícícch volbách, je jen velký otazník, kdo. Nová mapa české politiky ještě zdaleka není hotová, ale jedno je jisté – bude úplně jiná než ta dosavadní. Nebude to nic dokonalého, ale mírný optimismus je na místě, čeká nás zajímavý vývoj. Ψ

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama