Reklama
 
Blog | Pavel Sikora

Stavovská čest

Moje žena je dáma, která kleje jen v obzvláště vypjatých situacích; jako když se tuhle, ještě se ani nenapivši, přiopařila čerstvě uvařenou kávou, špiníc si současně světlé oblečení a znečišťujíc čerstvě vymalovanou zeď v kuchyni. Včera večer se ovšem z jejích úst začaly řinout opravdu drsné výrazy, které obvykle používá výlučně pro komunisty a jiné ústavní činitele. Co se proboha stalo? snažil jsem se zjistit. Naštěstí nic hrozného, jen v Respektu narazila na článek pana Švehly Školky místo přídavků.

Také jsem ho četl, ale snad proto, že čtu Respekt častěji než ona, jsem to prostě považoval za další třeskuté moudro, které vypučelo z české nezávislé žurnalistiky. Slunce svítí, kytky kvetou a redaktoři holt píší nesmysly. Ale naprosto rozumím jejímu rozhořčení, na rozdíl od pana Švehly nepracuje ona osm, ale někdy až ke dvaceti hodinám denně, a to 365 dnů v roce – starajíc se o naše čtyři malé děti. Pan Švehla jí mezi řádky vysvětlil, že je ve skutečnosti husa, která si, zaspavši dobu, hnije doma, zatímco ženy progresivní hned po skončení šestinedělí šupky hupky do pracovního procesu, čímž přispívají k růstu společenského blahobytu.

Jakoby snad domácnosti nevytvářely žádné hodnoty, každý ekonom ví, že i čistě materiálně domácnosti vytvářejí značné hodnoty, jakkoliv je statistici nedokáží změřit a tento produkt pak jaksi chybí v HDP a podobných ukazatelích dané země. Ono je to vlastně dobře, kdyby to bylo možno změřit, stát by produkci domácností okamžitě zdanil. Všechno to nakupování, praní, sušení prádla, žehlení, uklízení, vaření, mytí nádobí, šití a v neposlední řadě také péči o děti. Pokud je mi známo, činí rozpočet na jedno dítě v dětském domově 250,000 Kč ročně. Pokud vyjádříme „produkt", který vytváří moje manželka v domácnosti tímto měřítkem, je to s našimi čtyřmi dětmi 83,333 Kč měsíčně (rovný milion ročně), a to je dost slušný nadprůměr. O kvalitě poskytovaných služeb vůbec nemluvím.

Pane Švehlo, proč si vlastně myslíte, že by vláda měla mít nějakou rodinnou politiku? Co je státu do toho, jak se rozhodují jednotlivé domácnosti? Proč mají všechny domácnosti přispívat na svých daních těm rodinám, kde se matky malých dětí rozhodnou chodit do zaměstnání? V čem je horší moje manželka než taková „emancipovaná" a „moderní" žena a proč by měla být takto trestána? Proč za každou cenu hnát matky malých dětí do práce? Vážně si myslíte, že máma, která každé ráno nechvátá do kanceláře, ordinace, obchodu nebo ke stroji, je automaticky domácí puťka, jejíž obzor sahá tak leda od okurek po macešky? A opravdu si myslíte, že lidé mají děti pro peníze? A že státní dotace pro zvěrstva, jako jsou jesle, zvednou porodnost? Není to náhodou mnohem složitější? Chce-li už stát udělat něco pro zvýšení porodnosti, neměl by spíše snížit stávající brutální zdanění zaměstnanců a konečně uvolnit trh s bydlením? Pokud si dnes mladý pár nepořizuje děti, protože při současné úrovni zdanění a současném blokování podstatné porce nájemního bydlení drsnou cenovou regulací prostě nemá (zejména v Praze) na víc než na 2+kk, těžko změní jejich názor sebelepší síť "bezplatných" jeslí a školek.

Reklama

Nechceme žádné vůbec žádné sociální transfery, naše rodina platí na daních (tj. počítáno ze „superhrubé" mzdy včetně tzv. „pojistného" a nepřímých daní) superhrubé mzdy hned několika státním úředníkům, dokonce více, než kolik po veškerém zdanění nechá stát z mé výplaty pro nás šest. Ještě něco přes rok bychom mohli dostávat těch zpropadených „7 tisíc něco", to není ekvivalentní směna. Opravdu by měly rodiny s malými dětmi přispívat na zbytek společnosti?

A co bychom tedy chtěli? Pouhých šest věcí a vůbec žádné peníze:
   • nižší daně, pokud možno „rovné": včetně jednotné sazby DPH a zrušení spotřebních daní alespoň na paliva – nafta není luxus, jen si zkuste jet MHD se čtyřmi malými dětmi, i nejotrlejší vyměknou v okamžiku, kdy jim řidič spěchající si zakouřit na točnu skřípne kočárek s dětmi do dveří a bude se snažit odjet
   • zrovnoprávnění zaměstnanců s podnikateli: zatímco podnikatel si odepíše z daní skoro všechno, zaměstnanec naopak skoro nic
   • vůbec žádné transfery
   • skutečnou, tj. radikální důchodovou reformu: není fér, aby naše (a následující) generace platila jak mourovatá do průtokového systému, z něhož pak nedostane ani cent
   • převedení zdravotního pojištění na čistě komerční bázi: funguje-li to u povinného ručení, proč by to nemělo fungovat ve zdravotnictví, v takovém autoservisu se pak dnes chovají ke svým klientům o poznání uctivěji než je běžné v současném zdravotnictví; a neříkejte, že tam nejde o zdraví a o život, když vám selžou na křižovatce brzdy nebo když vám uletí na dálnici kolo…
   • okamžité zrušení regulace nájemného: mladé rodiny s dětmi typicky platí tržní nájemné, popř. platí hypotéku, které jsou o to dražší
   • uvolnění bankovního trhu: zdaleka největší položku rodinného rozpočtu tvoří nejen v našem případě náklady na hypotéku, čím více bank bude na trhu, tím levnější budou hypotéky, bez horoucích pekel regulace a stádní podpory (opět z našich kapes)

A v neposlední řadě – nevypovídá neúcta k matkám v domácnosti o tom, že je v české společnosti něco velmi prohnilého? Nejedná se o klíčovou "profesi", která by si zasloužila společenské uznání alespoň na úrovni lékařů nebo hasičů?
Ψ

související články autora: Chovejme se lidsky – alespoň ke svým dětem, 700 českých bank 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama