Reklama
 
Blog | Pavel Sikora

Technologie moci

Uvažovali jste někdy, co mají společného takoví Uljanov, Hitler a třeba Husajn? Ač měli na leccos výrazně odlišné názory a pocházeli z velmi odlišných prostředí, všichni to byli diktátoři. Koncentráky, mučení, masové hroby, agresivní zahraniční politika, obrovské výdaje na válku a zbrojení. A ani jeden z nich by se diktátorem nikdy nestal bez své strany. Ostatně únorový puč by v poválečném Československu také nebyl možný bez existence KSČ a více či méně aktivní spolupráce dalších stran Národní fronty. Podobných paralel bychom našli celou řadu. Politické strany jsou tedy potenciálně velice nebezpečné organizace. Kdo viděl povolební soptění Jiřího Paroubka, jistě si nedělá iluze o tom, že by snad už diktátor coby politický živočišný druh měl vymírat. Naopak, těší se celosvětově dobrému zdraví a docela rád by se v podobě toho či onoho politického vůdce rád vrátil i do českých zemí, kde ostatně úspěšně strávil i větší část 20. století.

Oh freedom

Oh freedom, oh freedom, oh freedom over me
And before I'd be a slave I'll be buried in a my grave
And go home to my Lord and be free…

(spirituál)

Reklama

Podstatné přitom je to, i když se daří politické strany držet ve vzájemném šachu, nijak jim to nebrání v tom, aby úspěšně spotřebovávaly citelně víc, než je jimi ovládaná země vůbec schopna produkovat. Politické strany daleko víc než nějaké názorové platformy ve společnosti představují docela dobře fungující stroje na peníze. Celá zastupitelská demokracie je tak postavena na hlavu: papírově jsou to sice politici, kdo by měl sloužit občanů, ve skutečnosti jsou to ale občané, kdo každoročně de facto půl roku robotuje na stranické aparáty. Je jasné, že (parlamentní) strany daňové poplatníky potřebují, protože z jejich daní dostávají i oficiální cestou „hlasovného" daleko více peněz, než by kdy byly schopny vybrat na členských příspěvcích, o nyní už sledovaných sponzorských darech ani nemluvě. Napadlo Vás ale někdy, k čemu vlastně potřebujeme my, daňoví poplatníci politické strany?

Pokud odhlédnu od přímé demokracie, která byla na počátku demokratického Západu ve starém Řecku a která by se dnes navzdory mnohem většímu počtu obvyvatel i nesrovnatelně větší rozloze moderních států mohla docela úspěšně začít vracet díky technologiím jako jsou čipové karty, elektronický podpis a internet (jen kdyby se chtělo, jenže ono se, zcela pochopitelně, nechce), je tu otázka, jak zaplnit dvě stě seslí poslanecké sněmovny tak, aby to odpovídalo společenským preferencím co nejlépe, pokud možno lépe než stávající volební systém, kde názorová menšina menší než 5 % populace nemá vůbec šanci se v parlamentu prosadit. Pak je reálná politika zvolené politické strany dosti dramaticky odlišná od jejích předvolebních slibů: viz třeba ODS, ale abych nekřivdil ptákům, i kteroukoliv parlamentní stranu.

Situace je ještě závažnější: horizont událostí každé vlády je dán příštími volbami. Její motivace je jednoznačná, království za úspěch v příštích volbách. Jak radostně pak takové vlády se čtyřletým obdobím emitují desetileté státní dluhopisy, které zcela jistě budou tížit nějakou jinou vládu! A co odstavit politické strany od koryta jednou pro vždy? Neslušelo by to v poslanecké sněmovně spíše než dobře živeným aparátčíkům obyčejným lidem, kteří sice nemají žaludek na to, aby šli dělat kariéru do jeden z pěti státem podporovaných stran, ale kteří by zase na druhou stranu rádi něco udělali pro Českou republiku a nemají pochybnou minulost i přítomnost jako pánové Čunek, Vondruška nebo Topolánek? V parlamentních volbách ale nemá sebeslušnější a sebeschopnější jedinec šanci proti stranickým reklamním aj. masážím s rozpočty v řádu těžkých milionů korun. Jak to tedy udělat? Změňme systém! Nahraďme volby do poslanecké sněmovny, kde se volí strany, losem, kterým by se náhodně vybírali dobrovolní kandidáti z řad obyčejných občanů.

Takový vylosovaný poslanec z lidu (to je mi ale výraz!) by pak postrádal dnešní vidinu členů a kandidátů politických stran, že budou znovuzvoleni a že obchodní kontakty (např. na obchod s informacemi, novelami šitými na míru konkrétním firmám a zájmovým skupinám atp.) nepřijdou v niveč. Vylosovaný poslanec bude vědět, že je prakticky jisté, že žádná další „volební" (nově losovací) období se už konat nebude a že se po 4 letech zase vrátí zpět na zem. Maximálně bude mít šanci kandidovat v senátních volbách, ale tam ho žádný stranický aparát neprotlačí, to jsou volby osobností a když se z poslanecké sněmovny vypotácí s pošramocenou pověstí, těžko projde osobnostním sítem voleb do senátu. Nebudou vznikat žádné dlouhodobé lobistické vazby na dobře uhnízděné poslalnce jako jsou pp. Tlustý nebo Škromach. Každé čtyři roky kompletní a neplánovatelná výměna stráží na Malé Straně. Již nikdy žádné politické před- a povolební tance, již nikdy puč ani vláda jedné strany. Každý nestraník bude mít stejnou šanci se dostat do sněmovny jako všichni předsedové a místopředsedové dnes vládnoucích stran.

Líbilo by se Vám to, ale myslíte, že je to utopie? Nenechte se mýlit, záleží jen na Vás. Už dnes můžete podpořit petiční akci přípravného výboru politického hnutí Vol los!, už dnes můžete přispět svou hlavou i rukama a zapojit do jeho práce. Je jedno, jestli jste liberál, konzervativec, socialista nebo „zelený", podstatné je, jestli jste slušný člověk, kterému záleží na další osudu jeho země. Už v příštích volbách budete moci dát svůj hlas hnutí, které neprosazuje ani levicovou ani pravicovou politiku, ale slušnost a odpovědnost politiků, jíž chce dosáhnout nahražením stávajících voleb do poslanecké sněmovny losem. Pouhých 996 podpisů chybí k založení hnutí. Nechceme se dostat ke korytům, chceme změnit systém. Rok 2010 se blíží, pomozte nám překvapit sami sebe i aranžéry davů! Ψ

(autor je tentonc, člen přípravného výboru politického hnutí Vol los!)

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama