Těžko bychom v Evropě hledali stát, který svou existencí zvládnul překlenout časovou propast mezi Římskou říší a habsburským Rakouskem. Tim po všech stránkách podivuhodným státem byla Serenìsima Repùblica Vèneta, Nejjasnější republika benátská. Jazykově vyspělý čtenář si možná všimnul, že onen název kursivou není italsky, ovšemže, je benátsky, benátština je svébytný románský jazyk, ostatně Benátky se staly součástí moderní Itálie až roku 1866. Ale neodbíhejme a ponořme se do staletých hlubin!
Dóže je zvláštní slovo, původem je z latinského dux, tj. (voje)vůdce. italsky duce [č], benátsky doge [dž] či duxe [z], angl. duke. Dóžata vládla Benátkám více než tisíc let, byť se jejich role pozvolna měnila z téměř absolutistických vládců v hlavy spíše symbolické, ne nepodobné dnešním českým "presidentům", kteří ničemu nepředsedají. Podle Benátské kroniky, která byla sepsána kolem roku 1000 n.l., byl úřad dóžete ustanoven prvně roku 697 n.l., kdy nahradil dosavadní tribuny, kteří s jistou starořímskou setrvačností řídili záležitosti několika obcí, které se v té době nacházely u benátské Laguny.
Abych dnes laskavého čtenáře příliš neunavoval staletími, kdy se z původně nenápadných Benátek formovala světová námořní velmoc, popoženu náš myšlený stroj času rovnou do roku 1268, kdy byl v Benátkách použit nový protokol pro výběr dóžete, který byl následně používán přes pět set let s pouhopouhými dvěma nepodstatnými změnami (! – člověk si nemůže nevzpomenout na římské: neměňte zákony, mají svou duší). Celý protokol byl velmi komplikovaný, sestával z deseti kol. Nicméně: z žádného dóžete se nikdy nestal despota a celý velmi komplikovaný systém dal Benátkám dlouhá staletí stabilní vlády – v ostrém kontrastu s prakticky celou tehdejší Evropou zmítanou válkami o následnictví či dědictví. Základem pro první kolo bylo celé tehdejší voličstvo, tedy všichni příslušníci benátské oligarchie, kterým bylo třicet nebo více let, tzv. Velká rada.
| kolo | typ | počet volitelů | souhlasů | poznámka |
| 1. | los | n | – | všichni oligarchové ve věku 30+, kdokoliv z nich mohl současně i kandidovat na doživotní funkci dóžete (ne každému se ale do toho chtělo – dóže musel hradit příslušné státní výlohy ze své kapsy a jeho práva byla proti jiným oligarchům značně omezena) |
| 2. | los | 30 | – | důvod, proč se zdánlivě nesmyslně opakovala dvě losovací kola bezprostředně po sobě, byl patrně technický – v prvním kole se losovalo z urny s několika sty míčky (viz také níže o balotinovi) |
| 3. | volby | 9 | 7 | 9 volitelů ze druhého kola volilo 40 jiných oligarchů. Jedinou podmínkou přitom bylo, že v žádném kole nesměl být víc než jeden příslušník stejné rodiny a současně musel dostat každý úspěšný kandidát souhlasy předepsaného počtu svých volitelů, byť ho sami nenavrhli (zde tedy 7 z devíti) |
| 4. | los | 40 | – | |
| 5. | volby | 12 | 9 | |
| 6. | los | 25 | – | |
| 7. | volby | 9 | 7 | |
| 8. | los | 45 | – | |
| 9. | volby | 11 | 9 | |
| 10. | volby | 41 | 25 | podle staršího protokolu z r. 1178 zde bylo původně 40 volitelů. Ale už r. 1229 skončily volby dóžete patem, který byl ad hoc vyřešen losem. |
Jak to vypadalo v praxi? Od přijetí "nového" protokolu do okupace Benátek Napoleonem bylo zvoleno 75 dóžat, Celkem žilo v tomto období v Benátské republice 532 rodin počítaných do místní oligarchie. Některé od roku 1297, kdy byl seznam benátské oligarchie oficiálně "uzavřen" přece jen přibyly (dál byl vstup mezi nobilitu "jen" podstatně dražší), necelých 23 % původních rodin naopak do r. 1400 vymírá (v neposlední řadě vinou morových epidemií). Čili z celkem 532 rodin se dóžecí titul zaskvěl jen u 44 příjmení. Na první pohled to vypadá jako poměrně malé číslo, ale když si to srovnáme s počtem rodin, které si za stejné období připsaly titul hlavy českého státu, vychází to výrazně lépe pro Benátky.
Za benátský protokol (a celý politický systém) hovoří fakta: nikdy neselhal, neumožnil despocii, nevedl k občanské válce ani takovým zákulisním intrikám, které byly běžné na evropských dvorech. Dával přiměřené šance menšinovým frakcím, aniž by znevýhodňoval většinové kandidáty. Současně prokázal (potvrzeno i čistě matematicky) velkou odolnost před korupcí voličů. S dnešními znalostmi teorie pravděpodobnosti bychom uměli benátský systém zkrátit na 7 kol, přičemž od druhého kola by bylo střídavě 9 a 45 volitelů s tím, 6e jeho výsledky by byly prakticky identické.
Proč to Zorzi dělal tak složitě? Dost možná to byla otázka estetiky – podívejme se na benátskou hudbu, architekturu, látky a krajky: vše velmi komplexní a ornamentální. Také se mohlo jednat o jakési "divadlo bezpečnosti", dobrá paralela se nabízí v souvislosti s 11. zářím 2001. I poté se dělala mnohá "bezpečnostní opatření", která ve skutečnosti nijak reálnou bezpečnost nezvyšovala, ale demonstrovala veřejnosti, že to příslušné instituce myslí smrtelně vážně. Což ještě nemusí být nutně úplně špatně, pokud se současně něco dělá i pro skutečnou bezpečnost. A v neposlední řadě nedisponovali benátští političtí radové druhé poloviny 13. stol. naším dnešním matematickým aparátem, takže šlo spíš o kombinaci pokusů a omylů a praktických zkušeností s volbami a pravděpodobností, které bezesporu měli.
Poučení pro nás budiž to, že tento systém byl neobyčejně spolehlivý, nikdy nedošlo k jeho podstatnému selhání, vydržel Benátské republice prakticky beze změn od hlubokého středověku po napoleonské války a – tento systém by nikdy nebyl tak úspěšný, nebýt jeho losovací části. Politologický čich Benátčanů se projevil i r. 1328, matematicky neprůstřelné soukolí protokolu má svůj nejslabší článek v "generátoru náhodných čísel", kterým byl původně k tomu určený oligarcha. Bez toho, že by byl zaznamenám pokus o napadení systému v tomto místě, se daného roku systém mění a od té doby losuje míčky s čísly tzv. balotino, což byl první chlapec, kterého uviděl na ulici nejmladší člen Rady deseti poté, co se v den voleb domodlil v basilice sv. Marka. Balotino se pak na květnou neděli účastnil velkolepého průvodu po boku samotného dóžete. Balota je benátsky prostě balón(ek), odtud i dnešní anglické ballot – hlasovací lístek. Tak volby ukradly losu nejen demokracii, ale dokonce i losovací balónky :-). Ψ