Rozeberme si nejprve, kdo se nám na Malé Straně vůbec vyskytuje. Člověk nemusí být kovaným stádovědcem, aby snadno rozpoznal dva hlavní druhy českých poslanců (v tomto článku budeme pro zjednodušení výkladu používat výraz „poslanec“ pro členy obou komor českého parlamentu). Za prvé je to lobbysticko-informační obchodník (hezkým příkladem budiž třeba poslanec Doktor), který podřizuje zákony koupěschopné poptávce, popř. je podle ní i rovnou nechává upravovat. Tato aktivita se nazývá tailor-made law-making, jedná se o zákony, popř. novely šité na míru konkrétním lobbistům (z angl. lobbyist, člověk, který se pohybuje ve foyer, jakož i jinde za kulisami). Dále si poslanec obchodník přividělává obchodem s tajnými a jinými neveřejnými informacemi a není tedy divu, že poslanecký plat bere jen jako jakési kapesné, navazuje tak na slavnou tradici římských senátorů, kteří měli takové obchodní kontakty, že se k pobírání nějaké marginální odměny nikdy nesnížili a svým klientům se věnovali obvykle bez jakékoliv konspirace ve svých výstavných villách.
Druhým typem poslance je konzument, který se prostě jen raduje z platu, malostranských hospůdek a zaměstnaneckých benefitů, které by jinde jaktěživ nezískal, carpet diem a snaží se pokud možno nevyčnívat z davu a nespat, když ho zabírá kamera. Existují i nevyhranění jedinci, kteří uvízli kdesi na půli cesty mezi obchodem a konzumem, ale faktem zůstává, že drtivá většina českých poslanců jsou téměř čistí konzumenti. Vedle výše uvedených dvou typů existuje ještě nepočetná skupinka výstředních jedinců, které nelze dost dobře zařadit do standardních kategorií, ale to jsou opravdu jen vyjímečné případy typu Železný (tarif Нас не догонят), Štětina (tarif Мá vlast), Kott (tarif Stále pod parou), nebo Melčák (tarif Obchoduji s mandátem), na kterých nestojí každodenní tvrdá práce obou sněmoven. Tyto poslance můžeme pro zjednodušení souhrnně označit jako excentriky.
Podobně jako v obchodě, kde většinu výnosů realizuje firma typicky circa na pětině zákazníků, i při zákonodárné činnosti platí, že 80 % práce odvede 20 % poslanců. Laskavý čtenář už jistě tuší, že oněch 20 % je složeno právě z obchodníků a některých excentriků. Všeobecné blaho tedy nastane po vypuzení konzumentů ze sněmoven a jejich nahrazení obchodníky a excentriky. Jak toho dosáhnout? Z výše uvedeného je zřejmé, že zatímco pro konzumenty představuje poslanecký plat a benefity hlavní motiv jejich kandidatury do sněmovny, zatímco většina obchodníků inkasuje už dnes drtivou většinu svých příjmů od svých lobbistů a dalších klientů. Excentrici jsou na rovněž nezávislí na platu a benefitech, jakkoliv je to u každého jejich podtypu z výrazně odlišných důvodů.
Mnohý horlivec teď už jistě křičí „ano, výborně, zrušme poslanecké platy, tím vypudíme laxní konzumenty ze sněmoven!“ Ale pozor! Toto efektní populistické řešení by zcela zhatilo náš plán na zkvalitnění činnosti parlamentu v rámci mírného pokroku v mezích zákona. Kdyby se totiž ukázalo, že poslanci masově přežívají i bez platu a sociálních dávek, mohly by se široké lidové vrstvy nechat strhnout k mylné doměnce, že jsou snad poslanci zkorumpovaní a stabilita naší parlamentní demokracie by byla vážně narušena. Nikoliv zrušit, chlapci a děvčata, ale snížit na úroveň průměrného platu, a zároveň odebrat všechny zaměstnanecké benefity.¨
To by odradilo většinu konzumentů od práce v parlamentu, a raději by se vydali hledat něco lukrativnějšího a blíže svému trvalému bydlišti a praktické povaze. Současně by se prudce snížily provozní náklady obou sněmoven a jejich členové by se stali lidovějšími: poslanci by nově brali (oficiálně) zhruba tolik, co každý běžný občan. Při poklesu poptávky po poslanecké kandidatuře by se současně mohlo zvýšit % poslanců štětinovského typu (viz ¨podtypy excentriků výše) ve sněmovnách. Quod est demonstratur. Efekt nebude tak výrazný jako u zavedení nerovného volebního práva vázaného na příjem a počet dětí, ale dopad by byl každopádně pozitivní.