Ještěrkám, které o vlas uniknou dravci, ocásky dorůstají. Československu už protiústavně uloupená Podkarpatská Rus nikdy nedorostla, zato už na Nový rok 1947 překonalo samotného vůdce: zavedlo tzv. zimní čas. Ne v tom smyslu, jak říkáme dnes přirozenému astronomickému času, ale tak, že naopak vrátilo oficiální čas o hodinu zpět, tj. jakýsi "antiletní" čas. Tento nesmysl se naštěstí už nikdy neopakoval. Túrování ciferníků pokračovalo do roku 1949 a pak na třicet let ustalo. Od roku 1979 je tato připomínka vůdcovy "geniality" už zase tady.
Švabachem sice nepíšeme, ale i tak se v našem každodenním životě dědictví po říšskoněmeckém vůdci rakouského -a podle některých spekulací možná i částečně židovského- původu projevuje mnohem výrazněji, že by se mohlo zdát na první pohled. Další změna, kterou u nás zavedl Hitler, začala platit s okamžitou platností hned v březnu 1939. Na paměť naší okupace německými vojsky jezdíme a chodíme dodnes vpravo, vlastně nám už přijde divné, že jsme tak před tím činili opačně.
Další výraznou novinkou, kterou u nás progresivní vůdce zavedl, byl život státu na dluh. Jeho recept zpočátku vypadal zázračně. Strádající německé hospodářství rozpumpoval už v r. 1935 zahájením mohutné zbrojní výroby. Ta ovšem žádné peníze do státní kasy nepřinášela, právě naopak, většina Němců si přesto libovala, že s Hitlerem mizela nezaměstnanost a přišla dlouho očekávaná prosperita. Ovšem ekonomický zákon TAASAFL ("there ain't anything such as free lunch" – neexistuje nic takového jako oběd zdarma, z českých přísloví je asi nejblíže "zadarmo ani kuře nehrabe") platí a placení dluhu nešlo odkládat donekonečna. Zadlužená státní kasa potřebovala obrovské množství peněz. První po ruce byli němečtí Židé, z nichž mnozí se za Židy sami nepovažovali, majíce třeba jen čtvrtinu židovské krve. Ovšem ani tzv. arizace (fakticky znárodňování židovského majetku) nestačila, rozjetou mašinérii už nešlo zastavit, Německo patřilo v té době k nejzadluženějším státům na světě, takže následné obsazení a vykradení Rakouska a Československa naprosto nebylo otázkou dktáitorovy svobodné volby, pokud by k tomu nedošlo, Německo by prostě zbankrotovalo a Hitler by dozajista přišel o moc. Hitler mohl alespoň nějakou dobu v počátečních fázích své ekonomicko-vojenské spirály smrti doufat ve vítězství německých zbraní, které by znamenalo, že by neměcký dluh splatily porobené národy, več ale doufají současné české vlády, je mi záhadou, zjevně sázejí na to, že to do konce volebního období už nějak doklepou.
Hitler také jako první ignoroval dávné zemské hranice, na kterých vždy stál a byl i obnoven moderní český stát. Bez ohledu na zemské hranice vzniká za okupace z moravského Místku a slezského Frýdku můj rodný paskvil Frýdek-Místek (nemocnice je naštěstí na té správné, slezské straně :-D), podobně jsou sjednoceny Slezská a Moravská Ostravy, ačkoliv každá z nich část patří do jiné historické země. Stejně si vede vůdce i ve vztahu ke svému rodnému Rakousku, které nazývá Ostmark. Rakousko je také země stojící především na historických zemských hranicích, narozdíl od Čechů nemají Rakušané ani žádný specifický jazyk. Rakušané ovšem narozdíl od Čechů od obnovy svého státu v roce 1955 na zemskou tradici důsledně dbají. Čeští komunisté už v r. 1960 dostávají Moravskou Třebovou do "východních Čech" a podobné nesmysly, hranice rudých krajů ale alespoň v hrubých rysech kopírují česko-moravskou zemskou hranici. To po listopadu už šly všechny zábrany stranou a vzniká mj. zcela nehistorický kraj Vysočina, který historické české země už zcela ignoruje. Přitom v roce 1918 vznikla česká část tehdejšího Československa výhradně v historických hranicích (vyjma většiny Pruskem uloupeného Slezska a Kladska), zcela bez ohledu na národnostní složení obyvatelstva – dnes něco zcela nemyslitelného.
Jako velmi podstatná novinka se mi jeví povinné nošení osobních průkazů, kdepak pouhé otisky prstů, dnešní biometrika už je mnohem dále. Je patrně jen otázkou času, kdy si nás Brusel očipuje podobně jako naše psy. Je zcela jasné, že tento trend nijak nezvyšuje bezpečnost občanů, pouze zvyšuje možnost kontroly obyčejných lidí ze strany státu, zločinci nevládní si se zločinci vládními vždy už nějak poradí, popř. dohodnou. Zelení by jistě rádi mezi dědictvím po Hitlerovi zmínili i dálnice, ten mnichovický most ale nestojí za řeč, navíc šlo v případě dálnic původně o projekt výmarské vlády. Hitlerovou novinkou byly nucené potraty u rasově "nehodnotného" obvyvetelstva, dnes máme naštěstí demokracii a k potratům už nikdo nikoho nutit nemusí.
Tím nejpodstatnějším a stále živým z vůdcova odkazu je bezesporu jeho důraz na silný pečovatelský stát (např. včetně bezúročných novomanželských půjček), vysoká míra zdanění a výsoká míra státní regulace včetně regulace cen a zahraničního obchodu. Nemohl by sakra šedesát let po válce někdo konečně provést v České republice denacifikaci?! Ψ