Dobře už bylo

Novorozeně
nic neví o jméně
a nezná důvody
prostě se jednou narodí
a pak je naživu
v nekonečném údivu
nahý uzlík z postele
neví že cejch má na čele

Původ dnešní finanční krize je poněkud jiný, ale vzhledem k tomu, že vazby mezi jednotlivými světadíly a zeměmi jsou daleko užší a komunikace i obchodování daleko rychlejší než před 79 lety, čekají nás věci, které jsme ještě za svých životů nezažili. Co se to vlastně děje a mají pravdu čeští centrální aj. bankéři, když tvrdí, že se nás dnešní problémy Západu nijak podstatně netýkají? Pravdu rozhodně nemají, máme sice nezávislou měnu, ovšem už nějaký ten pátek nemáme prakticky žádné skutečně domácí banky. Drtivá většina českého bankovního trhu je tvořena pobočkami a dcerami zahraničních bank.

.

Krize je vážnější, než se přiznává v médiích, jsou na vině opravdu "hamižní bankéři s astronomickými bonusy"? Hesla jako greediness kills zní efektně, ale kolik nám toho říkají o skutečné podstatě současných finančních problémů? Pramálo. Viníci jsou přitom zřejmí a už před hezkou řádkou let na ně jasně poukázala rakouská škola ekonomie: jsou to centrální (česky ústřední) banka (obecněji tedy stát) a systém částečných bankovních rezerv. Co špatného páchá ústřední banka? Snaží se řídit neříditelné, tržní ekonomika je příliš složitý systém, než aby jej někdo mohl řídit. Ve skutečnosti jsou to právě ústřední banky, kdo vytváří hospodářské cykly. Dobře je to ostatně vidět v dnešní Americe, kde Fed uměle nízkými úroky zahlcoval (a ještě stále zahlcuje) ekonomiku záplavou levných peněz. Tento netržní faktor vysílal do ekonomiky falešné signály a vedl tak k řadě špatných investic, protože se peníze zdály být levnějšími, než ve skutečnosti byly a investoři investovali do řady projektů, do kterých by v situaci nezkreslené ústřední bankou nikdy nebyli investovali.

.

To vše bylo ještě umocněno peněžním multiplikátorem, k němuž vede systém částečných bankovních rezerv. Jak to funguje? Celkem jednoduše, jestliže banky nemusejí držet plné rezervy ke svým vkladům, pak si např. při 20% požadované výši rezerv banka z depozita ve výši 100 jednotek, ponechá rezervy jen ve výši 20 jednotek, zatímco zbývajících 80 půjčí dále. Druhá banka získá vklad 80, z těch si 16 ponechá a zbývajících 64 půjčí dále atd. Výsledkem je, že z původního vkladu ve výši 100 se v ekonomice vyrojí plných 500 jednotek nových peněz. Špatné investice pak vedou k zákonité hosp. recesi, která je opět umocněna, chcete-li rozkývána, ústřední bankou, která začne "bojovat proti inflaci" (kterou sama způsobila) a žene úrokové sazby do opačného extrému. Atd. atd. až se ucho utrhne, resp. až některá z komerčních bank neudělá nějaký závažný kyx a nedostane se do problémů. Pak vyjde najevo další, ještě ošklivější vlastnost systému částečných bankovních rezerv: stačí, aby poměrně malé procento klientů (určitě ne větší než je výše povinných bankovních rezerv), rozhodlo současně vybrat své vklady. A ejhle, máme zde run na banku, který žádná banka s částečnými rezervami nemůže ustát – nemá prostě tolik rezerv, aby byla schopna najednou vyplatit všechny vklady klientů.

.

Hroutí se jedna komerční banka, ale tím to nekončí, banky spolu aktivně obchodují mj. na mezibankovním peněžním trhu, kde si vzájemně půjčují peníze. Krach jedné banky tak vážně ohrozí fin. zdraví celého bankovního sektoru, a pokud jde dokonce o banku s významným tržním podílem, snadno se může dostavit i tzv. domino efekt, který vede k řetězovému hroucení bank – právě z důvodu jejich vzájemné provázanosti mezibankovními depozity a jen částečných rezerv. A to se právě teď děje, zatím jen v poměrně malém měřítku, varovným signálem ale budiž nefunkčnost peněžního trhu, která trvá lokálně i globálně už přes týden. I zcela zdravé banky si vzájemně nevěří. Zmrazení peněžního trhu vede k zmražení poskytování úvěrů, emisí akcií… Samotné dramatické omezení možnosti získávat cizí zdroje u bank má zničující dopad na celou ekonomiku. Tuto nedůvěru nevyřeší jakkoliv velké lití likvidity do trhu – to se ostatně ze strany centrálních bank a států už děje od loňského podzimu – a co udělaly komerční banky? Aby si kryly záda, všechnu likviditu nacpaly zpět do státních cenných papírů.

:

Řešení? Celkem jednoduché, jen k němu mít politickou vůli. Odstranit příčiny krize: jednoznačně zrušit centrální banky a popř. i zavést systém plných bankovních rezerv. S tím souvisí nutnost nahradit současné budiž peníze (ničím nekryté bankovky a mince, které jsou v nuceném oběhu) zlatým standardem, nebo ještě daleko lépe svobodným bankovnictvím, kde by každá (komerční – jiné by ani nebyly) banka směla vydávát vlastní měnu. Žádná inflace, žádné hospodářské cykly, žádné hospodářské krize.

.

To by ale bylo příliš jednoduché, nemyslíte? Kromě toho dnešní "moderní" stát spotřebuje neuvěřitelné množství peněz – ale ouha, prakticky žádné nevydělává. Co tedy může dělat? Půjčovat si a – no ovšem – krást. Pardon, uvalovat daně. A laskavý čtenář si jistě už dobře pamatuje, že inflace není nic jiného než daň. Kromě toho stát znárodňováním krachujících bank a jiným litím miliard z kapes daňových poplatkníků přece nádherně předvádí svou nezbytnost. Co by se probůh stalo, kdy tak nečinil?! Jak nám vzápětí vysvětlí na státu zcela, ale úplně naprosto a dokonale nezávislé "veřejnoprávní" sdělovací prostředky.

.

Dobře už bylo, krize nekončí, ba právě naopak: teprve začíná. Když jsem tady loni psal, ať se laskavý čtenář zadluží, ani jsem netušil, jak rychle to bude záhodno, dlužníci nebývají za finanční krize biti. Nezbývá než doufat, že zůstane jen u finanční či hospodářské krize… Ψ

 .