Tím klíčovým bodem není nikdo jiný než Ježíšova matka Maria. Vždyť nepočala-li Maria jako panna, pak se nenaplnilo starozákonní proroctví a celé křesťanství je jeden velký humbuk. Ďábel přitom nenapadá prvoplánově její panenské početí, ale s mistrovstvím jemné cesty, za něž by se nemusel stydět ani samotý Džigoró Kanó, nasazuje elegantní skaši – únik ze soupeřova útoku s využitím jeho pohybu k povalení na zem. Ďábel vůbec nepotlačuje přirozenou úctu prvních křesťanů k Ježíšově matce, právě naopak – všemožně ji podporuje a žene ji ad absurdum. Jak snadné to bylo po (a při) všech těch Venuších, Isis a Artemidách! Lidé byli zvyklí na své pohanské bohyně. Velmi jemně a nenásilně, a jaksi za zády Marie samotné, tak vmanévroval křesťanství do zásadního schizmatu. Dnešní katolický katechismus tak stojí v mnoha ohledech v příkrém rozporu se Starým i Novým zákonem.
Zatímco katolictví je obecně polyteistické, Maria jen vede celý dlouhý zástup dalších "svatých", tedy jakýchsi nižších božstev a bůžků, z nichž mnozí mají jasné "patronské" paralely s pohanstvím, bible je důsledně monoteistická. Katechismus tak např. v § 2030 tvrdí: "…Církev mu (křesťanovi) dává příklad svatosti; její vzor a pramen poznává v nejsvětější Panně Marii…". Proti tomu ostře stojí Starý i Nový zákon, jen namátkou: "Nikdo není svatý mimo Hospodina, není nikoho krom tebe, nikdo není skálou jako náš Bůh. (1 Samuelova 2, 2)" nebo můj oblíbený prorok Izajáš (42, 8): "Já jsem Hospodin. To je mé jméno. Svou slávu nikomu nedám, svou chválu nepostoupím modlám." Z Nového zákona můžeme citovat např. knihu Zjevení (15, 4): "Kdo by se nebál tebe, Pane, a neoslavoval tvé jméno? Vždyť ty jediný jsi svatý! Všechny národy přijdou a budou se klanět před tebou…" Katechismus jde ještě dál a tvrdí dokonce, že (§ 2677), že "když prosíme Marii, aby se za nás přimlouvala, uznáváme, že jsme ubozí hříšníci, a obracíme se k „Matce milosrdenství", která je celá svatá." A to už je velmi závažné, to je rouhání, to je stavění člověka Marie do pozice Boha. Těch rozporů jen ohledně Marie je mezi katechismem a biblí celá řada, docela dobře jsou rozebrány zde.
Nemůžeme tedy už dost dobře považovat dnešní katolicismus za náboženství křesťanské, ba ani biblické. Co je křesťanského na modlitbách ke zbožštělým lidem, co je křesťanského na výrobě sošek, které jsou pak uctívány, ba líbány jako bůžci, docela jak je popisováno v knize Exodus, v čem se pak liší takové Medžugorije a jiná poutní místa mariánského a jiného polyteistického kultu od starověkého Efezu? "Nějaký Demetrios, zlatník a výrobce stříbrných napodobenin Artemidina chrámu, který poskytoval značný výdělek řemeslníkům, svolal je i ostatní, kteří dělali podobné věci, a řekl jim: 'Mužové, víte, že z této práce máme blahobyt, a vidíte a slyšíte, že tenhle Pavel přemluvil a svedl mnoho lidí nejen z Efezu, nýbrž skoro z celé provincie. Říká, že bohové udělaní lidskýma rukama nejsou žádní bohové. Je nebezpečí, že nejen náš obor ztratí vážnost, nýbrž i chrám veliké bohyně Artemidy nebude považován za nic, a začne upadat sláva té, kterou uctívá naše provincie i celý svět.' Když to uslyšeli, velmi se rozzlobili a začali křičet: 'Veliká je efezská Artemis!' (Skutky apoštolů 19, 24-28). Veliká je panenka Maria Svatohorská!
Aby mi bylo dobře rozuměno: nemám nic proti Marii, vážím si jí, ale její zbožšťování je ohavné. Maria nebyla a není žádná bohyně. Byla to docela obyčejná venkovská dívka, kterou si Bůh vybral pro zcela zvláštní a jedinečný úkol ne pro její urozený původ nebo neobyčejné vzdělání, ale právě pro její obyčejnost a neokázalost. Náš Bůh je Bohem obyčejných a neokázalých lidí. Z evangelií je zcela zřejmé, že Maria "neviděla" do Ježíšových záměrů, že nechápala, co hodná učinit. Malý příklad: "Třetího dne byla svatba v Káně Galilejské. Byla tam Ježíšova matka; na svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci. Když se nedostávalo vína, řekla Ježíšovi jeho matka: 'Už nemají víno.' Ježíš jí řekl: 'Co to ode mne žádáš! Ještě nepřišla má hodina.'" (Jan 2, 1-4)
Obdivuhodné mi na Marii přijde to, jak přijala Boží vůli. A to prosím nebyl žáný fatalismus. I když se s ní pak Josef chce rozvést. Kdyby nebyl slušným chlapem, mohl ji také klidně nechat ukamenovat. Nakonec se musí na Zem vypravit anděl, aby Josefa uklidnil, asi měli doma pěkně husto. Je naprosto nemístné si myslet, že byla Maria postavena před hotovou věc, že snad byl "znásilněna" Duchem Svatým proti své vůli. Byla to nabídka, kterou ona přijala. A když tak uvažuji sám o sobě, jak si kolikrát ve své naivitě až hlouposti maluji, co by pro mě bylo nejlepší. A když se to pak (nedej Bože) nakonec stane podle mé vůle (svévole), nejsem z toho dvakrát šťastný. Bůh je milující rodič. Žádné direktivní tak, a teď se budeš učit hrát na klavír a bude z tebe skladatel. Vůbec ne, jemná nabídka a jemné vedení. Balancování na hraně naší svobody, která je Mu nedoktnutelná a případné zkázy, kterou bychom mohli tak snadno způsobit sami sobě. To vyžaduje hodně taktu, lásky i odvahy, to mi snad každý rodič potvrdí. A jistě mi potvrdí i jak je to nelehké. Když to dítě je tak hloupoučké a pitomoučké nadšeně se ženouc z bláta do louže. Není lehké to zařídit tak, abychom si mysleli, že jsme na to přišli sami. Děkuji ti, Marie, za příklad. Ψ