Máme přece svobodu volby, pokud se někomu nelíbí, že je naše planeta modrá, nikdo ho tady přece nedrží. Říkáte, že ty ostatní planety stojí za zlámanou grešli? Horký kamenitý Merkur, ztělesněné peklo v podobě Venuše, poněkud vyschlý a zamrzlý Mars. Dál z centra, tj. od Slunce, je to ještě horší, dají se vůbec ty obrovské plynové koule považovat za planety? Ale milí odpůrci modré, neklesejte na mysli, pro jedno kvítí Slunce nesvítí a proč se tedy předpojatě vázat na jedno tuctové Slunce, když jen v naší Galaxii máme přímo pod nosem nějakých 300 miliard hvězd! Na každého pozemšťana jich tak připadají celé desítky.
Pravda, ne každá z nich má kolem sebe přes půl tuctu planetárních závazků jako naše Slunce, ale stejně tak už si dnes dávno nikdo nemyslí, že by planetární systémy představovaly ve vesmíru něco výjimečného. Naše pozorovací schopnosti jsou sice zatím velmi omezené, ale i tak už tvoří současná nabídka exoplanet, tedy těch jaksi zahraničních (rozuměj ve smyslu takových, které se nacházejí za hranicemi Sluneční soustavy) docela slušný katalog obsahující 237 položek. Tedy planet. Každý si může vybrat podle libosti a vycestovat, alespoň zatím nikdo neuvažuje o tom, že by se na zemském orbitu měly rozmísťovat strážní raketoplány, které by stíhaly uprchlíky z této slzavé koule.
První exoplanety byly objeveny už v devadesátých letech, nejprve se jednalo o planety obíhající pulsary (1992 a 1993), v roce 1995 byla potvrzena existence první exoplanety obíhající normální hvězdu. Od roku 2002 se jejich katalog každoročně rozšiřuje o cca 20 kusů, v současnosti je to už spíše ke třiceti nově objevených ročně. Dnešní nabídku tvoří 230 exoplanet obíhajících normální hvězdy, z toho 53 ve víceplanetárních soustavách, zatímco 175 exoplanet jsou jedináčci. 4 z dnes známých exoplanet obíhají pulsary, jedna hnědého trpaslíka a planeta S Ori 70 ze souhvězdí Oriona je podle všeho dokonce zvláštní těleso, které se volně pohybuje naší Galaxií bez toho, že by obíhalo kolem nějaké hvězdy. A budoucnost? Sky is the limit, už dnes se má za to, že asi 10 % Slunci podobných hvězd má nějaký planetární systém. A Slunce je hodně tuctová hvězda.
Vesměs se jedná o pěkné planetární obludy, mnohokrát větší než je náš Jupiter obíhající po prapodivných oběžných dráhách, tedy k životu velmi nevhodná tělesa – kromě dvou mají všechny více než desetinásobek hmotnosti Země. Ovšem co není, může být. Zcela logicky objevujeme nejprve ty největší a nejhmotnější exoplanety, to ale vůbec neznamená, že by se to tam nemělo hemžit i menšími a hustšími planetami zemského typu. Nějaká vhodná, Zemi podobná planeta se jistě v dohledné době najde někde nedaleko – řádově desítky světelných let odsud.
Vlastně jedna se už možná našla, 24. dubna 2007 objevil tým Stéphana Unryho z Ženevské university třetí planetu hvězdy Gliese 581, Gliese 581 c. Pouhých 20,5 světelných let z Prahy. A to už je jiné kafe, žádný přehřátý nebo naopak vymražený plynný obr. Tato exoplaneta má zhruba pětinásobek hmotnosti Země. Jedná-li se o kamennou planetu s velkým železným jádrem, bude mít poloměr asi o polovinu větší než Země a gravitace na povrchu této planety by pak byla asi 2,2-krát vyšší než na Zemi. Jde-li o vodní a/nebo ledovou planetu, může být její poloměr vůči zemskému až dvojnásobný a gravitace na povrchu by činila ještě příjemnější 1,25-násobek zemské.
Teplota na povrchu závisí na albedu Gliese 581 c, je-li podobné jako na Venuši, bude se průměrná teplota na rovníku této planety pohybovat kolem -3 °C, je-li její albedo podobné zemskému, může to být „až" kolem 40 °C. Na mimozemské poměry i tak velmi příznivé, ostatně nejspíše to bude někde mezi oběma extrémy, tj. kolem 20 °C, což jsou docela příjemné tropy. Kromě toho teplota planety závisí také na atmosféře, např. teplota na Zemi je díky skleníkovému efektu o celých 32 °C vyšší, než by byla za jinak stejných okolností. V porovnání se Zemí je Gliese 581 c mnohem blíže své mateřské hvězdě, pouhých 11 milionů km oproti „našim" 150 milionům km. Tamní rok trvá necelých 13 pozemských dní a místní slunce vypadá na obloze této planety desetkrát větší než naše Slunce z povrchu Země. Místní hvězda je však na rozdíl od Slunce rudý trpaslík, ve skutečnosti podstatně menší a podstatně méně svítivá než ono.
Že je to i tak daleko? To je realtivní. Z pohledu pozorovatele na Zemi jistě ano, ale z pohledu zemského emigranta vůbec ne, postačí trvalé zrychlení na úrovni 1 g, tedy takové, na jaké jsme zvyklí ze zemské gravitace, a nic vám nebude bránit urazit za život celé miliardy světelných let. Ano, je tu ještě pár technických drobností, jako je otázka pohonu, ze stávajících možností se jako nejlepší jeví loď hnaná drobnými jadernými, nebo ještě lépe termonukleárními výbuchy. V porovnání s tím jsou dnešní ceny za dopravu 1 kilogramu na nízkou oběžnou dráhu Země, které se pohybují v řádu 5 – 30 tisíc dolarů zanedbatelné. Komunikace činí problémy už jen mezi Zemí a Marsem (zpoždění elektromagnetických vln od 7 do 44 minut), ale když už se někdo rozhodne, že si najde planetu jiné barvy, těžko bude mít náladu ještě cestou debatovat s těmi tupouny tady na Zemi. Pak by to chtělo nějaké ty štíty na ochranu před tvrdým kosmickým zářením, nějakých 5-10 tun na metr čtvereční povrchu lodi by mělo stačit. A nakonec ještě pár drobností: vzduch, vodu, jídlo a snesitelnou teplotu. И ураа, нас не догонят! Můžeme letět ke světlým zítřkům za svou vlastní planetou, kterou si vybarvíme podle vlastní chuti. Ψ