Mnohem liberálnější jsou v tomto ohledu protestantské církve, už Luther celibát odmítl. To ovšem paradoxně způsobilo velmi tvrdé zavedení celibátu na (římsko-)katolické straně. Tam se sice formálně celibát kněží vyžadoval už od 12. století, ale zavádění tohoto požadavku do praxe velmi vázlo a všeobecně bylo prosazeno hl. na venkovských farnostech až po reformaci. Mnohé protestantské/evangelické církve jdou ještě dál a nemají problém ani s farářkami. Ale kolik procent české populace patří jsou dnes evangelíci, že? Vraťme se proto k našim římskokatolickým kněžím.
Zlí jazykové tvrdí, že hlavním důvodem zavedení povinného celibátů kněží (do nedávna i jáhnů) byla snaha o zamezení drobení farního majetku mezi rodinu kněze. Kromě toho šlo jistě ale i o zvrácenou středověkou představu, že život v celibátu je morálně nadřazen životu v manželství. Což nemá s křesťanstvím ani judaismem nic společného, paradoxně se celibát kněží či kněžek poměrně často objevuje v různých pohanských náboženstvích (např. panenské Vestálky v Římě). Přijdou Vám hoši z Vatikánu příliš radikální? Ale jděte, někteří křesťané (?) byli mnohem důslednější a vedeni zdrcujícími představami o nečistotě manželského sexu přišli s požadavkem celibátu všeobecného. Nejznámější z nich jsou patrně Shakers, nové členy mohli získávat jen konverzí nebo adopcí. V dobách největšího rozmachu jich bylo přes šest tisíc, přežili sice rok 2000, ovšem dnes jsou jen čtyři. Ježíš samozřejmě nikoho k celibátu nevyzýval, co si budeme povídat, řešil úplně jiné věci, ostatně je přece jasně psáno (mj.): "Bůh Noemu a jeho synům požehnal a řekl jim: >>Ploďte a množte se a naplňte zemi.<<" (Genesis 9,1). Jistě, Ježíš sám jistě nežil v manželství, ale upřímně a ruku na srdce: kolik katolických kněží dnes podává výkon, který by Mu sahal alespoň po kotníky?
Můžeme jít dále, Petr, kterého Vatikán považuje za údajného prvního papeže, rodinu měl, podobně i někteří další apoštolové – co ovšem těch pár ženáčů udělalo pro šíření evangelia? Nadliské věci! Co si budeme povídat, katolická církev není v posledních staletích nijak pronikavě úspěšná a vede to od desíti k pěti. Celibát většině kněží nijak nepomohl postavit se na odpor ani jednomu z totalitních zel, která jsme zažili v minulém století, celibát jim nepomohl ani po pádu komunismu a hledající duše dnes mnohem častěji končí v pochybných sítích jehovistů a jiných sekt, než v řadách největší křesťanské církve světa. Mnoho katolických křesťanů by přitom rádo udělalo pro šíření evangelia mnohem víc – jenže nesmějí.
Provinili se tím, že jsou ženatí. Anebo – provinily se ještě zásadněji, tím, že jsou ženy. ŘKC tak nejen mrhá potenciálem svých členů, kteří se nemohou stát kněžími (a těch dnes už opravdu nemá nazbyt), ale současně těžce poškozuje své jméno sexuálními skandály kněží, kteří moc chtěli být knězi, ale na ten celibát prostě neměli. Co se pro Boha musí stát, aby se těm údajným asketům ve Vatikánu rozsvítilo a aby si už konečně všimli, že středověk už před pár sty let skončil?! Že tady nejsou od toho, aby bránili svá namnoze smyšlená a nebiblická dogmata (úřady, majetek?), ale proto, aby šířili radostnou zvěst? Ψ