Mojmír měl pravdu, ty technické rezervy byly v cash flow blbě. Jak by taky mohly být ve dvou různých měsících na milion stejně, nesmysl. V projekci klidně, neprojektujeme vývoj kapitálových trhů, ale ve skutečných datech nikdy. Rozumíš, nikdy, ty blbečku Glume! Proč si toho zatraceně musel všimnout Mojmír, a ne my?! V provozních střevech to bylo dobře, ale Báru nepraštil do očí ani ten březnový červený mnohociferník. Mě taky ne, po pravdě řečeno jsem neměl kdy se ve střevech hrabat. Minulost musí mít jiný link než budoucnost. Kurva! Dobrá zpráva je, že si naše Jumbo nerozpáralo břicho o žádnou výškovou budovu, ale zjištění, že jsme si hezkých pár týdnů mysleli, že jsme o kilometr výš, než jsme ve skutečnosti frčeli, není dobrým vysvědčením naší posádky. Máme vážně o miliardu míň a zakousli jsme se do security bufferu. Ten konec března už nám nikdo neodpáře, je to tam. Překopávám celé cash flow, dotahuju klapky externích zdrojů na max, házím do hry všechny skryté rezervy. Přiznávám barvu, barvě výslednou likviditu v několika budoucích měsících na červeno. Výsledek akcií? Za včerejšek minus tři sta, do prdele, kleje obvykle slušná Bára.
Musíme jít, napodruhé se trefujeme do správného hotelu. Ještě, že nejsem CFO, docela jim nezávidím, co všechno musejí snášet. Od controllerů, přes regulátory, správce daně, představenstva a dozorčí rady všech úrovní, aktuáry, risk management, asset management, ALM, ratingovky, capital management a v neposlední řadě naše treasury maličkosti po nich všichni chtějí nějaké reporty, standardy a provokativní, ne, vlastně proaktivní approach. Kupte si SAP, vy ještě nemáte SAP?! My tady všichni máme SAP. Na dividendy může holding zapomenout, všichni si koupí SAP, ty dluhopisy s takovou nikdy nesplatíme, píše mi na papír Bára. Tsa, buď ráda, že budeš mít zajištěnou práci nadosmrti, budem emitovat další a další, co víc si může od života treasurer přát? Bára se nudí a jen obtížně se brání usnutí. Po obědě pod tisícerou záminkou mizí.
Taky bych se rád vypařil a šel něco dělat, ale nejde to. Nadešel čas mé prezentace. Máš super benchmark, povídá mi Mojmír, proti tomu autistovi z řízení razítek, který tu huhlal před tebou, nemůžeš nezazářit, mrká na mě spiklenecky. V hledišti je každý borec. Do místnosti vlezl Glum! Kdo ho sem pustil, vypadni! syčím na něj spíš očima než ústy. Sunu se dopředu, fleška zafungovala, mých pár slajdů už je ready. Cítím na sobě váhu a pohledy celého našeho finančního nebe. Jako obvykle nejsem tak třeskutě vtipný a pozornost strhnující, jak jsem si maloval, dokud jsem ještě nestál přede všemi. Ještě Mojmír jako zlatý hřeb programu, pak už jen závěrečné slovo šéfů holdingu a la dobře už bylo a pozvánka na večeři. Teď se teprve strhává ta správná diskuse. Maďaři nechtějí ono, Chorvati naopak chtějí něco jiného, což si ale rozhodně nepřejí Bulhaři, slovinský CFO jen obrací oči v sloup. Rumunka šplhá u Anny svou italštinou. To je toho, vyměňujeme si s Mojmírem významné pohledy, my taky umíme rusky.
Ne, na večeři fakt nepůjdu, před dvaceti lety zabili Wonku. A jakkoliv to zní neuvěřitelně, pouhých pěti letech poté jsme se, už v úplně jiné zemi, brali. Jedu na Florenc do nejlepšího květinářství v Praze, auto drze nechávám před kinem Atlas. Přímo v chladírně mají nádherné rudé růže. Ano, patnáct si jich vezmu. Počítání je snadné, balí je po dvaceti.
Doma jsem dřív než Jana s dětmi. Stojím s kyticí za zády v dětském pokoji, musím počkat, až dá Jana Rátě kapky proti kašli, nějak to dnes přehnala s řáděním venku. Zatímco maminka jde ještě pro něco do kuchyně, děti spiklenecky mlčí. Cácorky už do patnácti dávno počítat umějí, ale i tak je to pro ně velké číslo. Patnáct piškotů, pane jo! Pššt, Ondrý, krotí Rebinka tříletého brášku, nesmíme to pro-zra-dit! Přejeme si dalších patnáct let, děti září, téda vy už jste spolu dlouho!
Oslava skleněné svatby je velmi prozaická, já usínám v naší posteli s kluky, kteří tam i přes mou snahu tomu zabránit opět nalezli. O půlnoci se budím a nalézám Janu ležící spící u televize. Doufám, že se na vyhřátých terasách nad naším domem už probrala nějaká ta ještěrka. Expert včera konstoval, že dřevokazné larvy máme jen v jediném vnějším trámu, jejich mikrovlnné zpracování se vejde do dvou tisíc. Bungalow nespadne, život je dobrý. Ψ
A jen uvaž, Hanino, ta chobotnice měla 27 chapadel!
Apríl, jenom čtyři, to byla naše Rebí…