"já stát k ničemu nepotřebuju a nemám potřebu "to tady řídit." Ale jsou lidi, který stát potřebujou. Co bys doporučil těm? A už jsem se tě na to ptal jinde: Když by nebyl stát, kdo by určoval, kde končí moje svoboda a začíná ta tvoje?" (Ivan Derer)
Proč potřebují jiní lidé stát? Pokud opravdu mají takovou potřebu, pak ať si ho uspořádají mezi sebou a netahají do toho ty (např. Tebe nebo mě), kdo po tom neprahnou. Nemám rád ty sociologické kecy o „společenské smlouvě", já žádnou takovou smlouvu s nikým neuzavíral, můj podpis na ničem takovém nenajdeš, nelze neříci s Pižim: „Ne mým jménem." Nebo máš na mysli nevlastní vinou postižené, slepce, oběti viníků automobilových nehod na vozíku a jim podobné? Proč si myslíš, že by se bez hordy úředníků, kteří jim dnes zajišťují výplatu almužny, měli hůř? Myslíš, že by bez státu došlo k jakési atomizaci společnosti na soubor naprosto asociálních jedinců? Ale proč, lidská společnost a altruismus tady byly už za neandrtálců, z kosterních pozůstatků je zřejmé, že pečovali o zraněné a staré, kteří leckdy vůbec ani nemohli lovit. Proč by se tedy lidskost měla po státním období, které trvá vůči předchozím fázím lidského vývoje celkem krátce, vypařit?
A kdo by určoval meze mezi našimi svobodami? Mám za to, že na to už jsem Ti taky odpovídal, ale klidně to napíšu ještě jednou: přece soud. Tak jako i dnes, pouze se bude jednat o soudy soukromé, chceš-li nestátní. To, že dojde k evoluční (doufejme) demontáži státu, vůbec neznamená, že se lidstvo vrátí do doby kamenné. Stát není jen ekonomicky neefektivní a společensky nebezpečný, stát je přímo rouháním se Bohu. Dovolím si dle mého názoru dosti poučný výlet do vývoje izraelských kmenů, kde království (de facto zavedení státu ve své dobové formě) předcházela doba soudců, kde bychom prvky státu jen těžko hledali.
„Kniha Soudců popisuje tu část dějin Izraele, kdy Izrael se již usídlil v zaslíbené zemi Kenaánu, ale ještě neměl krále. V této době podle Bible se řídil každý rod sám, jen v případě nouze, kdy na některý z izraelských kmenů dolehl těžce nepřítel, se objevili tzv. „soudci", tj. lidé, kteří se stali vůdci jednoho či více kmenů a vedli je do boje proti nepříteli. Mezi soudce se však řadí i ti, kdo lid spravovali v době míru, mimo jiné i ženy. Izrael, jak je zde popsán, je kmenovou společností rozdělenou dále na rody a rodiny, bez centrální vlády. Tato doba spadá do konce 2. tisíciletí př. Kr." (wikipedie)
„Když pak Samuel zestárnul, ustanovil své syny za soudce v Izraeli. Jeho prvorozený syn se jmenoval Joel, druhý Abia; ti byli soudci v Bersabé. Jeho synové nechodili po jeho cestách, ale uchýlili se k lakomství a berouce dary, převraceli soud. Shromáždili se tedy všichni starší Izraelští a přišli k Samuelovi do Ramata. A řekli mu: Hle, ty jsi již zestárnul a tví synové nechodí po tvých cestách; proto nám nyní ustanov krále, aby nás soudil, jak je tomu u všech národů. I nelíbila se ta řeč Samuelovi, že řekli: "dej nám krále, aby nás soudil". Proto se Samuel modlil k Hospodinu. Tehdy řekl Hospodin Samuelovi: "Uposlechni hlasu lidu ve všem, co ti říká, neboť ne tebou, ale mnou pohrdli, abych nad nimi nekraloval. Podle všech skutků, které činili ode dne, kdy jsem je vyvedl z Egypta, až do tohoto dne, kdy mne opustili a sloužili cizím bohům, tak oni činí i tobě. Proto nyní uposlechni jejich hlasu, avšak nejprve svědč pilně před nimi a oznam jim obyčej krále, který nad nimi bude kralovat." I pověděl Samuel lidu, který od něj žádal krále, vše, co mu pověděl Hospodin. A řekl: "Tento bude obyčej krále, který bude nad vámi kralovat: bude brát vaše syny a dá je ke svým vozům a učiní z ních sobě jezdce a budou běhat před jeho vozem. Ustanoví je sobě také za hejtmany nad tisíci a za padesátníky a aby mu orali jeho rolí a žali jeho obilí, též aby mu dělali válečné nástroje a přípravy k jeho vozům. Také vaše dcery bude brát, aby dělaly masti a byly kuchařkami a pekařkami. Nadto vaše pole, vinice i vaše nejlepší olivoví pobere a rozdá svým služebníkům. Také bude brát destáky z toho, co zasejete, a z vašich vinic a dá je svým komorníkům a služebníkům. Též vaše služebníky a děvečky a vaše nejschopnější mládence i vaše osly vám vezme, aby jimi dělal dílo své. Z vašich stád bude brát desátky a vy mu budete za služebníky. I budete volat v ten den příčinou vašeho krále, kterého byste si vyvolili, a nevyslyší vás Hospodin toho dne." Lid však nechtěl uposlechnouti řeči Samuelovy a řekli: "Nikoli, ale král bude nad námi, abychom i my také byli, jako všechny jiné národy a bude nás soudit náš král a vycházeje před námi, bude za nás bojovat. Vyslyšev tedy Samuel všechna slova lidu, oznámil je Hospodinu. I řekl Hospodin Samuelovi: Uposlechni hlasu jejich a ustanov jim krále. Proto řekl Samuel mužům Izraelským: Jděte každý do svého města." (1. kniha Samuelova, kap. 8)
Lid proti vůli proroka (a soudce) Samuela volá po ustanovení krále. V tom se totiž dosud izraelské kmeny nápadně lišily od svého okolí, absence židovského krále měla své náboženské kořeny, sám Bůh v rozmluvě se Samuelem konstatuje, že vyvolený lid Jím pohrdl. Samuel je marně varoval před následky, které bude mít zřízení království. Je zřejmé, že státní zřízení nebyl Boží záměr, Bůh zde jen dal průchod lidské svobodě, která v sobě z definice nese i svobodu špatné volby. Jak by také mohl být Božím záměrem stát, který je i ve své nejmírnější podobě založen na krádeži, jež je jasně zapovězena jako hřích? Hezkou ilustrací této špatnosti je i doslovné zbožštění vládců nejen ve starověkých absolutistických státech, viz také římský státní kult uctívající císaře jako boha, ale i v řadě novodobých diktatur (Stalin, Hitler nebo i dnešní KLDR).
Jestliže se lidská společnost dokázala zbavit otevřeného otrokářství, a to aniž by nastal jakýkoliv konec světa, který pro ten případ malovali otrokáři, dokáže se jistě zbavit i rafinovaného otrokářství skrytého ve formě daňového násilí státu, konaného pod maskou tak zvané solidarity. Jen doufám, že se to obejde bez novodobé Války Severu proti Jihu. Ψ