"Obama možná vypadá z našeho pohledu jako populista, ale řekni sám: není dnešní situace zralá spíš pro populistu – psychologa davu, než pro suchého ekonoma? Není ten optimismus, který vzbuzuje, v dnešní situaci to nejdůležitější?" petr II
"Celá tato psychologická teorie hospodářských cyklů se sotva jeví něčím víc, než pouhou inverzí skutečné příčinné souvislosti. Očekávání se daleko spíše odvíjejí od objektivních podmínek, než že by tyto podmínky vytvářely. (…) Není to vlna optimismu, co činí časy dobrými. Dobré časy s sebou téměř jistě přinášejí vlnu optimismu. Na druhé straně, jestliže příjde pokles, nepřichází proto, že by někdo ztratil důveru ve vývoj ekonomiky, ale proto, že se mění základní ekonomické parametry. (V. Lewis Bassie, “Recent Development in Short-Term Forecasting,” Studies in Income and Wealth, XVII [Princeton, N.J.: National Bureau of Economic Research, 1955], 10–12)
Hospodářské cykly mají jednu jedinou příčinu – je jí úvěrová expanze způsobená nešťastnou souhrou centrální banky s monopolem na emisi peněz a komerčních bank fungujících v systému částečných rezerv, to vše sledováno zpoza buku radostně přerozdělující vládou. Úvěrová expanze a z ní plynoucí nepřirozeně levné peníze vedou k řadě špatných investičních rozhodnutí – nebojme se rovnou říci podnikatelských chyb, firmy i domácnosti podléhají iluzi, že je momentální cena peněz trvalým jevem, a investují do věcí, do nichž by při vědomí nezkreslené ceny nikdy neinvestovali.
Místo kýžených bankrotů od bank po automobilky (a z nich plynoucí restrukturalizace) a deregulace (a z ní plynoucí vyšší konkurence a efektivity) se děje to, že splaskávající balón úvěrové expanze, která všechny dnešní hospodářské problémy způsobila, vlády ruku v ruce s centrálními bankami a mezinárodními institucemi a la MMF, EBRD, EIB, WB atp. začaly horečně dofukovat. Od šrotovného po astronomické částky státních záruk. Balón se tedy ještě – za cenu opravdu děsivých nákladů – na nějaký nedlouhý část vznese a odnese nás ještě dál od normálního světa.
V první fázi stávající hospodářské krize si banky "jen" vzájemně nevěřily, v důsledku čehož začaly zamrzat finanční trhy. V druhé začaly finanční instituce bankrotovat, ale ve většině případů je tak či onak velkoryse podpořil místně příslušný stát. Pomalu se blíží třetí fáze, v níž rostoucí počet států nebude schopen emitovat další státní dluh – jeden příklad za všechny: české služebnictvo financí letos potřebuje vydat ještě dluhopisy za cca 140 miliard korun; protože je celkem jasné, že institucionální investoři, jako jsou banky nebo pojišťovny, si tolik státních papírů nekoupí, hodlá je služebnictvo prodávat českým domácnostem. 14 tisíc na hlavu včetně nemluvňat a čtenářů tohoto blogu – to myslím nepotřebuje další komentář.
Čtvrtou fází krize pak bude hyperinflace ve státech, které už nebudou schopny emitovat nový dluh (viz Zimbabwe nebo Miloševičovo Srbsko). Nakonec státy budou muset přiznat, že nejsou schopny dostát svým závazkům a zbankrotují. Je možné, že zažíváme poslední hospodářský cyklus. Je možné, že si pak lidé konečně uvědomí, že svoboda není dcerou, ale matkou pořádku? Že nikdo nesmí vlastnit člověka kromě sebe samého? Ψ