Dalším jejím zlozvykem bylo, že se v autě nepoutala. Nikdy. Nějak to plynulo ze samotné její podstaty. Už jsem to s ní ani neřešil, nemělo to smysl. Trochu si upravovala větrem rozcuchané vlasy, okouzleně si prohlížejíc sněžný rej před námi. V rádiu hráli Ode to my family od Cranberries. Sjeli jsme z dálnice a za chvíli už jsme byli u cíle. Celá ulice byla bílá. I chodníky, zahrady, střechy domů. Opožděné vánoce. Dům byl prázdný. Chycenou myš jsme z klecové pasti vyhodili přes plot k sousedům. Báječně se jí štítila. Pili jsme víno. V lednici nic jiného ani nebylo, poslední lahev, to jsou ty moje nákupy u pumpy. Nikdy se neopila, po dvou sleničkách už nikdy nepila. Ty tady máš ale bordel, řekla očima. Ale bylo vidět, že ji to moc nevadí. No a? Tak co bude? Objal jsem ji zezadu a stiskl jí klín. Vysmekla se mi a dala mi facku. To byla naše obvyklá předehra, po níž jsme se milovali na koberci před televizí. Z čeho to dneska proboha dělají? Už mám zase kolena odřená až běda.
Dovzdychavši poprvé promluvila. Proč to se mnou vlastně… táhneš? Hlas měla stále půvabný, i když dělala všechno proto, aby si hlasivky zničila. V neposlední řadě zpívala v té příšerné hardrockové kapele. A ještě ze mě tahala texty. Proč to se mnou vlastně… táhneš? Vezmeš si mě? Ale… nenechala doříci zase moje oči. Nevezmeš. Chceš, abych tu s tebou žila? No nechceš, vím to. To je hrozný, proč… Jen zakroutila hlavou. Věděla proč, bez našeho sobeckého vztahu by byla ještě prázdnější. Prázdná jak dobrané platíčko pilulek.
Vyšla do bílé tmy na terasu za domem tak, jak byla, jen v podprsence. Horká. Sníh jí tál pod bosýma nohama. Zapálila si cigaretu. Nikdy jsem jí nezakazoval kouřit uvnitř, ale ona to přesto nikdy nedělala. Když se vrátila do postele, měla pomalu po celém těle kůži ne husí, ale přímo pštrosí.
Ráno mě vzbudila, když odcházela. Já tě odvezu. Ne, jdu na vlak, díky. Byls rozkošnej. Dává mi pusu, která je plná života. Zapíná si kozačky a odchází. V krátkém kožíšku je sexy. Ostatně i jako bez něj. Beze všeho. Všude je bílo, sníh křupe pod jejíma nohama, ale obloha už je jasná a mezi kopci na východě se dere na svět oranžové slunce. Sedím a píšu další nihilistický text. Ψ