Tak je to: zatím se nám daří výborně. Koruna trhá rekord za rekordem vůči euru i vůči dolaru. Nezaměstnanost klesá, hospodářství stále rychle roste. Všechna makroekonomická čísla jsou výborná. Všechna, až na jedno – a tím je státní dluh. Letos dosáhne úrovně 1,000,000,000,000.- korun, jen úroky státních dluhopisů nás budou letos stát 46,000,000,000.- korun. A to se ještě nic neděje, silné poválečné ročníky stále ještě převážně pracují, neberou důchod a naopak přispívají do státní kasy. Světové hospodářství se těší výbornému zdraví a roste téměř stejnou rychlostí jako naše ekonomika. Přesto máme dobré důvody se domnívat, že se naše země blíží finanční černé díře a že už v brzké budoucnosti překročíme bod, z něhož nebude návratu. Štědrý systém státních důchodů a dalších sociálních dávek představuje v kombinaci s dosud nevídaným poklesem porodnosti v posledních dvaceti letech smrtící past. K dokonalosti tuto past přivádí náš politický systém: proč by politik volený na čtyři roky měl řešit jakkoliv závažný problém v horizontu několikanásobně delším? Zvláště když by to znamenalo jeden dlouhý sled nepopulárních opatření, není přece nic pohodlnějšího než užívat dne na dluh. To se nám to hoduje, když za nás jiní (naše děti) budou platit. Myslíte, že nás spasí přistěhovalci? Hezká iluze, už teď by jich muselo být řádově více. Do silně rasistické a xenofobní země se jistě jen pohrnou. Úpadek bude o to rychlejší a drtivější, že české hospodářství bude dusit aktuní nedostatek pracovních sil.
Jednoho krásného dne, jehož se valná většina z nás bez problémů dožije, tipoval bych, že to bude za nějakých 15 až 25 let, to přijde: ani suverén se nemůže zadlužovat donekonečna a tou dobou už finanční trhy České republice, která přestane být schopna splácet svůj dynamicky hromaděný státní dluh, vystaví účet. Přáli jste platit? Zvlášť nebo dohromady? Jo nepřáli, no, ale teď už stejně budete muset, zavíráme, moment, hned to spočtem… jeden, dva, tři, čtyři, pět… Tolik bilionů? Jo tak pán nemá… A pojem státní bankrot už pán slyšel? Česká finanční potopa je neodvratná, už jen proto, že na ni nikdo nevěří. Ale co můžou dělat ti prozíravější z nás, kteří to nechtějí odnést za finanční orgie politiků na plné čáře? Zapomeňte na peníze a cokoliv co s nimi bezprostředně souvisí. To může padnout i euro? Je zbytečné řešit, co bude s eurem, jestliže u nás nebude nikdy zavedeno. Nedostali-li se strůjci státního rozpočtu pod 3% deficit státního rozpočtu ve vztahu k HDP letos a ani v předchozích letech, jak by se jim to mohlo podařit za rok nebo za dva, kdy už navíc začnou volby klepat na dveře? Zapomeňte na euro a zapomeňte i na korunu. Až přijde státní bankrot, bude mít naše měna hodnotu papíru, na němž jsou vytištěny korunové bankovky, bezhotovostní vklady pak ani tu ne.
Počítejte s tím, že v následujících letech se stát začne pokoušet řešit důchodově-demografickou past. Po svém, samozřejmě, tedy zvyšováním daní. Politická váha důchodců jakožto nejdynamičtěji rostoucí vrstvy obyvatelstva nezadržitelně poroste a populisté, kteří se na ně zaměří, se bez problémů začnou dostávat do parlamentu. Jsouc tvrdě tlačena věřiteli, aby alespoň snižovala deficit státního rozpočtu, nepůjde taková šedo-oranžová (?) vláda proti svým voličům, ale ještě zvýší už tak brutální zdanění pracujících a firem. To pak povede k masové emigraci, která paradoxně všeobený úpadek jen urychlí. Pusťte z hlavy depozitní účty, vkladní knížky, penzijní fondy, kapitálové životní pojištění nebo české cenné papíry. Učte se plavat: ještě jsou zde nemovitosti, umělecká díla, starožitnosti, drahé kovy (zvl. rafinovaně ve formě pamětních mincí), filatelistické a jiné sbírky. Raději než vklady v zahraničí, které bude mít kolabující stát tendenci zmrazit a posléze spotřebovat.